Zážitky z Indie

Risikhes - centrum jogy

2008-04-08T08:04:00.000-07:00

Nase posledni stanice nese jmeno Risikhes, coz je svetove centrum jogy. Jezdi sem lide z celeho sveta se jogu ucit nebo ji ucit. Proto jsme se rozhodly, ze tady stravime cely tyden a budeme na zaver relaxovat. A Risikhes nas nezklamal. Je to poklidne mestecko s rekou Ganga, ktera je tady opravdu cista, a take s horami v pozadi.

Ja se rozhodla navstevovat kurzy jogy. Je to vlastne petidenni kurz a jelikoz jsem jediny student, mam ucitele jen a jen pro sebe. Kazdy den me vytahuje, ze si z nej delam srandu, ze me muci. Ono to teda opravdu vypada jak v tech filmech, kde vazali lidi za nohy a ruce a pak je natahovali. Kazdopadne je super, ze se mi muze plne venovat a ziskam tak zaklady jogy a budu moci pokracovat doma.

Jinak je tu vyborne jidlo vseho druhu, takze si opravdu uzivame v restauracich s vyhledem na reku a hory.

Byly jsme se take podivat na trhu, ale nic moc jsme neobjevily. Take jsme se rozhodly vydat raftovat, coz byl super zazitek. Tady jezdi skoro kazdy a kancelare, ktere to zprostredkovavaji jsou na kazdem rohu. Priroda byla neuveritelna, to by ani clovek nerek, ze to muze najit v Indii. Voda byla obcas divocejsi, ale o to to bylo zajimavejsi. Na konci jsme byli pekne unaveni, ale hodne spokojeni.

Risikhes byl opravdu krasne mesto, kde se da odpocivat klidne mesic. No neberte to - krasny pohled na hory, reku, dobre jidlo, moznost jogy, raftingu a dalsich aktivit, spousta zajimavych lidi a proste pohoda jazz..........

Pohled na Risikhes

Pripravena na rafting

Posledni skupinove foto pred nasednutim na raft. To se vsichni jeste usmivali.....

Jiz po zvladnuti nekolika pereji. Usmev stale pretrvava, i kdyz uz je trochu umely.

Prestavka na svacinku, nacerpani energie, cigaretku atd. proste podle libosti.

Nas instruktor si o prestavce proste skocil.

Muj ucitel jogy, ktery se mi naplno venoval, jelikoz jsem byla jeho jediny student.

Toto je prosim predpovidac budoucnosti. Nikdo nam ale predtim nerekl, ze to predpovida v hindi a ne v anglictine. Zaplatit jsme samozrejme museli :-(

Vylet na druhy breh Gangy.

Me oblibene izraelske jidlo - pita, humus, falafel, hranolky a salat. Mnam........

Muj oblibeny napoj Lemon Mint, ktery chutna jako nealkoholicke Mochitto.

Amritsar aneb nove dobrodruzstvi zacina

2008-04-05T03:41:00.000-07:00

Po relaxovani v Kalkate jsme se vydaly na vlakove nadrazi. Vlak mel odjizdet v 19:10. Objednaly jsme si taxika, ktery mel pulhodinove zpozdeni. Trochu jsem byla nervozni, abychom to stihly, ale nakonec se zadarilo. Jenze kdyz jsme se koukly na tabuli, zjistily jsme, ze nas vlak ma tri hodiny zpozdeni a odjizdi az ve 22:00 (tedy snad - asi jako vsecho tady :-) To byla docela rana, protoze predstava tri hodin na vlakovem nadrazi nebyla zrovna nejlakavejsi. Ale co uz. Vanessa byla docela dost nastvana a zacala diskuzi na tema :"Ja fakt nevim, proc tohle delam. No, rekni mi proc? Mam ja tohle zapotrebi? Vzdyt ja si tu letenku muzu dovolit, tak proc ted tvrdnu tady na nadrazi?" Kazdopadne za chvili jsem ji presvedcila o tom, ze to tak hrozne nebude. Po chvili jsme se seznamily s milym indickym chlapcem, ktery nam aspon pomohl prekonat nudu. Sli jsme se najist do restaurace, kde nas totale ignorovali. Fakt jsme nepochopili, co to ma znamenat. Vsem Idosum slouzili jako kralum a my jsme si pro jidlo museli dojit osobne. Prvne jsme chteli vlastne jenom kafe, ale museli jsme si objednat i jidlo, abychom mohli dostat kafe. Ale aspon jsme se nasmali. Vlak opravdu prijel a my jsme mohly jit spat. 38 hodin jsme prezily docela v pohode. Prevazne jsme spaly, takze to docela uteklo.
Amritsar je znamy pro svuj zlaty chram, ktery je obklopeny vodou. Je to misto pro Sikhy, coz je nabozenstvi, ktere se mi docela libi. Muzou tam prijit totiz lide vsech narodnosti, vyznani atd. a dostanou jidlo zdarma cely den. Vecer jsme se sly podivat na obrad ukladani svate knihy ke spanku. Prislo nam, ze na to, ze je to kniha, i kdyz asi velmi posvatna, kolem ni nadelaji az moc povyku. Ale tomu my asi nemuzeme rozumet.........
Nasly jsme pomerne pekne bydleni s milym majitelem, ktery Vanesse rikal sestro a me kamaradko. Trval na tom, ze se s nim musime vyfotit a fotku mu poslat. Potom nam dal pozehnani a dve pusy na lice a odesel. Byly jsme se take podivat na Pakistansko-indicke ceromonii, ktera se kona kazdy den pri zapadu slunce na jejich hranicich. Tolik Indu najednou jsem jeste asi nevidela. Nastrojeni vojaci se tam predvadeli, ale vypadali vic nastvane nez smirene. Pak jsme jeste zajely do chramu, ktery byl spis jako zabavny park, protoze jsem musely prolezt jeskyni a potom jsme se dokonce ocitly v zaludku kravy.
Posledni den nam bohuzel prselo, takze to nebylo nic moc, ale aspon jsme pobyly na internetu a pustily si dva filmy, coz jsme uz asi taky potrebovaly.
Nocnim vlakem jsme se vydaly na posledni staci do Risikhese. Jelikoz jiz nebylo misto ve treti tride s klimatizaci, musely jsme zvolit spaci tridu. Rikaly jsme si, ze to prece nemuze byt tak hrozne. Kazdopadne tak spinave lehatka jsem jeste nevidela a navic nam nedali ani prosteradla jako obvykle. Ja jsem se trepala celou noc zimou zkroucena jako paragraf, protoze jsme se baly o bagly a tak s nami spaly na nasich lehatkach. Kazdopadne jsme to prezily, asi hlavne proto, ze jsme vedely, ze to bude nase posledni nocni cestovani a pak muzeme relaxovat. Takze poslednimu nocnimu vlaku zdar!

Trihodinove cekani na vlak. Takovy indicky styl - sezeni na zemi nejlepe s tim jejich cajem.

Nas kamarad, ktery se k nam pridal a tak nam to cekani uteklo rychleji. Fotka pred 38hodinovou cestou do Amritsaru.

Zlaty chram

Ukladani posvatne knihy ke spanku.

Na Pakistansko-indickych hranicich.

Opet na hranicich, kdy vztycili obe vlajky na pocest pratelstvi.

V chramu s bohyni Kali. Timto se ji omlouvam, ale proste neslo odolat....

S majitelem penzionu, kde jsme bydlely. Trval na tom, ze mu musime fotku poslat a nazival nas kamaradky a Vanessa byla dokonce sestra.

Nejhorsi vlak, kterym jsem cestovala.

Kalkata

2008-04-05T00:05:00.000-07:00

Do Kalkaty jsme prijeli vlakem, ktery mel 3 hodiny zpozdeni. Na Indii je to jeste v ramci normalu, tedy oni to moc ani za zpozdeni nepovazuji. V podstate to bylo jedine zpozdeni, ktere jsme za ty 3 tydny zazili, takze jsme meli vice stesti nez jsme cekali. Kalkata byla uplne jina nez ostatni mesta. Jezdi tam zlute taxi a malych riksh tam moc neuvidite. Policiste, kteri ridi dopravu, jsou v bile uniforme a cele je to tam takove kultivovane. To byl muj dojem z cesty z nadrazi do hotelu. Jelikoz jsme byly unavene z presouvani se z mista na misto a neustaleho behani po pamatkach, rozhodly jsme se proste relaxovat a nikam nespechat. V Kalkate skoncilo nase tritydenni cestovani se skupinou 12 lidi a zacalo nase nove dobrodruzstvi jen ja a Vanessa. Pochutnali jsme si na posledni veceri dohromady a v dobrem se rozloucili. Uvidime, jestli zustaneme v kontaktu, ale rozhodne musim rici, ze jsem tam potkala super lidi a prozila nadherne tri tydny. S Vanessou jsme se tedy rozhodly, ze v Kalkate zustaneme jeste dva dalsi dny, protoze si chceme odpocinout pred dalsi cestou. Mozna to bude znit divne, ale rozhodly jsme se pro 38 hodinovou cestu vlakem. Pro ty, kterym to tak divne nezni, pripominam, ze indicky vlak vydapa trochu jinak nez evropsky. Ze zacatku cesty pomerne cisty, ale postupem casu plny odpadku, sdili ho s vami misky hrabalky a svaby a kazdy tam kasle, hlasite neco vypravi, smrka a bohuzel tam nejsou okna, ktera se daji otevrit, protoze nad hlavou mate silne mrazici klimatizaci. Kazdopadne jsme se pro tuto cestu rozhodly, protoze usetrime spoustu penez nez kdybychom letely a hlavne se nemusime nikam presouvat - nasedneme do vlaku a pak zase vysedneme. V Kalkate jsme tedy navstivily tamni trziste a stravily nekolik hodin povidanim s obchodniky v jejich kramcich a pitim jejich znameho caje. Toto mesto na nas pusobilo velmi prijemne a trochu jsme nakonec litovaly, ze jsme nemohly zustat dele, ale cekala na nas nova destinace - Amritsar, ktera urcite taky stoji za to.

Kalkata - v teto budove se nachazi trh, kde najdete jako obvykle vsechno vcetne drubeze, ktera zde nechava specificky smrad.

Hotel, ve kterem jsme s Vanessou bydlely.

Varanasi - nejposvatnejsi misto Indie

2008-03-27T03:46:00.000-07:00

Do Varanasi jsme prijeli rano v 5 hodin. Jeli jsme nocnim vlakem a nas pruvodce nam slibil, ze nas vzbudi. Opravdu nas vzbudil, ale stylem:"Honem, honem, vstavejte, jsme ve Varanasi." Pomerne hekticke a navic jsem nemohla najit muj velky batoh, z cehoz jsem nebyla dvakrat nadsena, protoze jsem si uz zacala myslet, ze ho jiz nikdy neobjevim, kdyz mi pruvodce oznamil, ze jeden bagl jiz nekdo odnesl. Nastesti to byl muj.
Vyuzili jsme toho, ze jsme prijeli tak brzy a jeli se projet na lodce pri vychodu slunce. Je to pekny pohled na Gangu. Lide se v ni myji, cisti si zuby, plavou, perou pradlo a take pohrbivaji.
Kupodivu to ani nesmrdi, coz teda moc nechapu.
Potom jsme bohuzel museli cekat 4 hodiny na nase pokoje, protoze jeste nebyly pripravene. To jsme teda trochu penili, ale co uz. Pote jsme se sli projit po meste a na trh, jako obvykle. Nasli jsme peknou restauraci, kde jsem si dala turecke jidlo, ktere me uchvatilo. Vecer jsme jeli opet na lodce a pousteli jsme po vode svicky, pricemz jsme si mohli neco prat. Na brehu se lide modlili a predvadeli ruzne kousky s ohnem (to k obradu patri).
Druhy den jsem se sla projit po schodech, ktere vedou do vody a ktere se vlecou 6 kilometru. Pri tom vedru co tu je, jsem zvladla asi jen kilometr. Bylo to ale velmi zajimave a potkala jsem chlapika, ktery mel spalovaci spolecnost a vysvetlil mi, jak to vlastne vsechno probiha. Mimochodem ke spaleni tela potrebujete asi 360 kg dreva.
Na obed jsem zasla opet do oblibene restaurace a dala si dalsi turecke jidlo, mnam.
Pote jsem se vydala na trh a zpatky do hotelu. Vecer jsem navstivila chram, ktery vlastne ani jako chram nevypadal, ale aspon jsem se prosla. Vecer jsem se sla projit opet podel reky a videla spalovani tel od zacatku az do konce. Je to nepopsatelny pohled a popravde jednou stacilo.

Treti den rano jsme se vydaly do buddhistickeho chramu, kde byl buddhismus zrozen. Cesta trvala pomerne dlouho a tak jsme mohly videt ruzne tvare Varanasi. Bohuzel jsme zjistily, ze tu nechybi ani nakupni centrum v cele s McDonald.

Varanasi bylo rozhodne zajimave misto se zvlastni atmosferou, ktera bohuzel nejde vyfotit a nejde popsat. Musite prijet osobne, abyste zjistili, co tim myslim....

Varanasi rano kolem seste hodiny.

Ranni ceremonie

Koupani Indu v rece Ganga

Varanasi - schody, ktere se vlecou 6 kilometru podel Gangy

Nase svicky, ktere jsme pousteli do Gangy

Take jsem si prala 2 veci a poslala dve svicky po Ganze. Zjistila jsem, ze jsem pomerne skromna, protoze ostatni jich poslali aspon kolem peti az deseti.

V nemecke pekarne maji i bile rohliky, ktere stoji kolem 4 Kc.Jelikoz jsem si zvykla na indickou stravu, tyto rohliky jsem ani neotestovala :-(

Chram buddhismu

Agra aneb Taj Mahal podruhe

2008-03-27T03:38:00.000-07:00

V Agre uz jsem take byla, takze pohled na Taj Mahal mi pripadal nejak povedomi. Nakonec jsem se rozhodla, ze dovnitr jiz podruhe nepujdu. Jednak mam pekne fotky, ktere bych stejne uz asi neprekonala a jednak 750 Rs. je na jeden vstup fakt hodne. Tentokrat jsem se tedy rozhodla prozkoumat mesto z jine stranky.... Navstivila jsem park, kde se ukryvalo nemalo indickych dvojic projevujicich si lasku, kterou bohuzel na ulici nemuzou. Byl odtud take pekny vyhled na Taj Mahal (mimochodem stavbu, kterou maharadza postavil z lasky pro svou zenu, ale bohuzel az po jeji smrti...). V Agre je take pekna pevnost, na kterou jsem se podivala jen zvenku a pak jsem sla radsi prozkoumat okoli a objevila nadhernou mesitu. Take jsem nahodou nasla restauraci, ze ktere je vyhled na Taj neuveritelny. Jako na dlani a jeste u toho muzete jist. Musim rici, ze tentokrat na me Agra pusobila jinym dojmem. Je to pekne mestecko, pomerne ciste a s milymi lidmi a pohled na Taj z venku mi prijde snad zajimavejsi nez zevnitr.

Pohled na Taj Mahal, ze zahrady, kam jsem se sla projit.
Pohled na Taj Mahal od reky.

Red Fort - ohromna pevnost, kterou jsem tentokrat shledla jen zvenci.

Po nekolikahodinove prochazce, zaslouzeny obed v restauraci, kde mate Taj Mahal jak na dlani. No neni to romanticke?

Mesita, kterou jsem objevila nahodou uprostred mesta.

Opicky u Taj Mahalu. Moc to nechapu, ale vsechny se sebehly k popelu a lovily asi upecene dobrudky, na kterych si pochutnavaly.

Puskar, Jaipur a Bharatpur

2008-03-24T02:30:00.000-07:00

Jelikoz jsem jiz v Puskaru a Jaipuru byla, nesla jsem na pamatky, ktere jsem drive navstivila.
Puskar je posvatne a velmi male misto. Takze jsem se jen tak prochazela po ulicich a velmi dobre se tam nakupuje, takze jsem take pridala opet neco malo do jiz tak nabyteho batohu.
Bydleli jsme ve velmi prijemnem hotelu a vecer jsme si pustili velmi znamy film Om Shanti Om.
Prvni den v Jaipuru jsme se sli projit po starem meste, kteremu se rika Ruzove mesto, protoze vsechny budovy jsou ruzove. Ted uz tedy ta barva moc ruzovou nepripomina, protoze to renovuji a mistri inzenyri nekde udelali chybu.......
Meli jsme stesti, protoze se tam konal Festival slonu, ktery je jen jednou rocne a na ktery se sjizdi lidi z celeho okoli. Byla to prehlidka slonu, pricemz se volil ten nejlepe upraveny. Potom spousta pruvodu tradicnich tanecniku, take predvadeli povidky z bible, atd. Dalsi den byl Festival Holi, coz je festival barev. Do jedne hodiny po sobe lidi hazeli barvy a tak jsme radsi nevychazeli z hotelu. Nekdo hral v hotelu, ale ja se tomu radsi vyhnula. Nejak se mi nechtelo z obliceje a obleceni drhnout vselijake zarive barvy. Mimochodem ti, co se zucastnili, jsou jeste ruzovi :-)
Bharatpur je mala vesnicka, ktera ma narodni park prevazne s ptacim osazenstvem. Stravili jsme tam pouze jeden den a vydali se objevovat krasy prirody. V malem chramu jsme videli, jak se krmi zelvy, ktere moc krasy nepobraly a take antilopaka, ktery si pletl jednoho pana s antilopici. No presvedcte se sami na fotkach.

Jaipur - hlavni brana

Jaipur - prehlidka slonu

Jaipur - tohle by mela byt scenka z bible

Vsichni se peclive pripravovali na Holi (festival barev), takze na ulicich bylo snad sto stejnych stanku s barvami.

A takhle slavili nekteri u nas v hotelu. Uplne vpravo je nas "vedouci".

Ridit kolovou rikshu je o hodne slozitejsi nez motorovou..........

Prisaha, ze budu chranit prirodu a neskodit zviratkam v narodnim parku.

Krmeni zelv

Zminovany antilopak

Udaipur – Benatky vychodu

2008-03-18T08:14:00.000-07:00

V nedeli navecer jsme prijeli do Udaipuru, coz by melo byt snad nejromantictejsi mesto Indie a take se mu rika Benatky vychodu.
Jsou tu dve jezera. Na jednom je palac, ktery je prestaveny na hotel, ktery bohuzel neni pro nase penezenky, takze bydlime v peknem a utulnem domacim ubytovani.
V Udaipuru travime dva dny, ale je tu tolik aktivit na podnikani, ze jsme si rikali, ze nevime, co podnikneme drive.
Prvni den jsme navstivily (opet skupina starsich, jak jinak) mestsky palac, kde jsme pobyly asi 2 hodiny a take chram, kde se zrovna modlili.
Ja jsem se pak rozhodla, ze pujdu na hodinu kresleni. Ano, kresleni, ctete dobre. Je to tady zname pro svoje malby na platno a tak a je tu spousta umelcu. Takove obchudky jsou na kazdem rohu, takze jsem si rikala, proc to nezkusit. Trvalo to dve hodiny, za ktere jsem vyprodukovala jednoho slona. Muzete se presvedcit na fotce, jestli ze me bude umelec nebo ne….
Vecer jsme se potloukaly ulicemi a navstivily restauraci, ze ktere byl krasny zapad slunce. Dneska rano jsme se rozhodli (ano, i jeden z chlapcu se toho zucastnil) navstivit hodiny vareni. Maminka by na me byla pysna, ze? Trvalo to 3 hodiny, za ktere jsme uvarili 7 jidel, takze az se vratim, prichystam urcite nejake indicke pohosteni. Jen se bojim, ze nenajdu takove koreni a v baglu uz mi opravdu moc mista nezbyva. Ale neco urcite vymyslim. Vecer jsme navstivily Monsoom palac, ktery je na vrcholu hory, z ktereho byl neuveritelny vyhled na cele mesto obklopene horami a pekny pohled na zapad slunce. Natacela se tu Chobotnicka (James Bond).
Zitra vyrazime brzy rano (6 hodin, auuuuu) do Puskaru, ktery je posvatny a neni tam povolen alkohol (nase mladsi populace bude trpet a nebo vynaleznou cestu, jak si alcohol obstarat). Ja uz tam sice byla, ale je to opravdu moc hezke misto, takze se tam tesim.

Pohled na mesto

Palac

Zahrada, kterou jsme take navstivily

Se slonem - pri prvnim kontaktu jsem se opravdu bala (kouknete na ten vyraz :-)

Ale chlapik mi vysvetlil, ze se neni ceho bat a hned jsme byli se slonem kamosi

Vodni palac

Ma hodina kresleni

Muj vytvor

Toto byla predloha

Muj vytvor dle predlohy

Ranni prani pradla u jezera

Hodina vareni

Priprava chapatti

Pohled na mesto z Monsoom palace

Jodhpur - modre mesto

2008-03-18T02:10:00.000-07:00

V patek jsme prijeli do Jodhpuru, kteremu se take rika modre mesto. Modra ma slouzit jako obrana proti komarum a take chladicim efektem. Prijeli jsme vecer a jelikoz jsme stravili asi 7 hodin v autobuse, byli jsme unaveni a hlavne hladovi. Ubytovani bylo suprove a meli opet restauraci na strese, ze ktere byl paradni vyhled na cele mesto. Jeste jsem asi nepsala, ze nase skupina 12 lidi se automaticky rozdelila na dve skupiny - mladsi a starsi ucastnici. Bohuzel spadam do te starsi, i kdyz jsem v ni v podstate nejmladsi. Vanessa, se kterou jsem mela puvodne cestovat, spada do te mladsi, ackoliv je vlastne o par mesicu starsi nez ja. Je to ale hrozna sranda a v podstate nam to takhle vyborne vyhovuje. Nase starsi skupina se rozhodla jit na diskoteku a mladsi skupina byla unavena, takze se rozhodli jen tak popijet alkohol v restauraci. Nas pruvodce nas doprovodil do mistni diskoteky, ktera ani jako diskoteka nevypadala. Bylo to tam moc hezke a decentni. Tak jsme si trochu zaradily na evropskou muziku a pak i na indickou. Indove z nas meli povyrazeni. Ale meli tam takove pravidlo, ze pokud tancuji damy, nemuzou se panove pridat, protoze by je mohli obtezovat. Chvili jsme se citily spatne, protoze jsme mely parket jen a jen pro sebe a oni nemohli tancovat, ale pak jsme se vystridali, takze to bylo fer. Byla to ale sranda, sledovat 20 Indu, jak pari na jejich muziku. Druhy den jsme stravily cely po pamatkach. Videly jsme pevnost, ktera opravdu stala za to a kde jsme stravily asi 3 hodiny. Potom chram a take palac, kde se vdavala Lis Hurley (doufam, ze ji nekomolim jmeno). Prosly jsme se po mistnim trhu, kde jsem si koupila indicke boticky a pote si daly opet vybornou veceri na strese. Dalsi den jsme se jiz presouvali do Udaipuru, coz by melo byt nejromantictejsi mesto, tak uvidime...........

Jodhpur - modre mesto
Vez z hodinami uprostred mesta

Pevnost

Bohuzel mi nechtel dat ochutnat, protoze v tom mel opium a ja ho pry nepotrebuji :-)

Chram, ktery slouzi trochu jako hrbitov (jen pro ty vyvolene)

Palac, kde se vdavala Lis Hurley

Trh se zeleninou

Vylet do pouste

2008-03-15T06:05:00.000-07:00

Na vylet do pouste jsem se tesila z celeho vyletu asi nejvice a musim rici, ze me nezklamal. Vydali jsme se autem na misto, kde na nas jiz cekalo asi 14 pripravenych velbloudu. Muj se jmenoval Pineapple (ananas) a byl opravdu sladky. Jeli jsme asi hodinu a pul, ale skoro kazdy jiz po pul hodine skuhral, ze ho boli zadek a nohy. Zas az tak pohodlne to opravdu neni L

Dojeli jsme do pisecnych dun, kde na nas cekala parta chlapiku, kteri nam nabidli vychlazene pivo a male obcerstveni. Zacali pro nas varit veceri, ktera byla moc dobra a pote pro nas pripravili postele na spani. Proste komfort, kdo by to v pousti cekal. Po zapadu slunce rozdelali ohynek a prisli umelci, kteri zpivali a tancili a taky nas presvedcili, abychom se k nim pridali. Bylo to super a po veceri jsme se ulozili ke spanku. Nemusim asi popisovat, jaky krasny pohled na nebe to byl. Tolik hvezd a poprve jsem videla dve padajici hvezdy. Rano jsme se probudili pri vychodu slunce, takze nadhera. Pozadala jsem o deku navic, protoze se znam a vim, jaky jsem zmrzlik, takze jsem ani moc netrpela zimou. Po snidani jsme nasedli opet na velbloudy a nastesti trochu kratsi cestou, ktera nyni trvala jen hodinu, jsme se vypravili zpatky.

Byl to opravdu super zazitek, ale myslim, ze to takhle stacilo. Nedovedu si predstavit jet na velbloudu treba i nekolik dni v kuse…….

Nase poustni vyprava

S mym ananasem. Septala jsem mu do ouska, aby me neshodil.

Na mem velbloudovi spolu s Katrin (nejstarsi ucastnice naseho zajezdu).

Po narocne jizde, zaslouzeny odpocinek.

Velbloudi si take museli odpocinout. Vecere byla ocividne velmi chutna...

Proste nadhera

Chlapici, co pro nas varili veceri. Cesti chlapci by se od nich mohli mnohe naucit...

Prichystali pro nas i postel, ktera vypadala uchvatne (skoro jako doma :-)

Muzikanti, kteri pro nas zpivali a tancovali

Takhel vypadala nase vecere

Nove dobrodruzstvi zacina....

2008-03-12T23:38:00.000-07:00

Takze hezky od zacatku.
V sobotu vecer 8.brezna jsem opustila na dobro misto, kde jsem stravila skoro 7 mesicu. Rekla jsem s brekem pa pa Bangalore, snad se jeste setkame a vidala jsem se za novym dobrodruzstvim.
Priletela jsem do Delhi, kam me prijel vyzvednout Peta Seidner. Potom jsme jeli k nemu do Gurgaonu, dali si vybornou veceri a hlavne potom pivo :-) V nedeli jsme se rozhodli poznat Delhi. Navstivili jsme Lotus, Iskon chram a hlavne trznici, kde jsme opet ve velkem nakupovali.
V sest hodin jsem mela sraz se skupinou, se kterou stravim 3 tydny cestovani. Vanessu jsem uz znala a ostatni jiz docela poznala. Prevazne jsou to lidi z UK, Australie a pak jedna holcina z Nemecka. Vekove rozmezi mezi 18 az 50 let, takze docela sranda.
V nedeli jsme sli na hromadnou veceri a povidali o sobe. V pondeli jsme se vydali do stareho Delhi. To byl teda zazitek. Navstivili jsme nejvetsi mesitu, kde byla nepopsatelna atmosfera. Fakt super. A potom jsme se potloukali po ulicich, ktere dobre znate z obrazku. Takovouhle Indii jsem predtim nezazila... Prosli jsme se take po trhu s korenim a projeli se cyklorikshou a metrem. Jo, jo, oni taky maji metro a jake sofistikovane. Plati se jen za zastavky, ktere presne ujedete. Prodaji vam zeton na presne vymerenou trasu, ktery prvne u turniketu prilozite, aby vas to pustilo do metra a pak na posledni stanici hodite dovnitr. Reknu vam, prazske metro by se mohlo inspirovat.
Vecer jsme se vydali na dlouhou cestu vlakem, ktera trvala 19 hodin. Nakonec to byla docela sranda a musim uznat, ze se mi tam spalo velmi dobre. Prijeli jsme do Jaisalmeru, coz je poustni mesto a bylo to fakt uzasne. Bydlime v pevnosti z piskovce, vyhled mame na cele mesto, jime na strese pevnosti opet s vyhledem na tu krasu. Jsou tu v pevnosti male ulicky s obchudkami a lidi jsou hrozne mili. Navstivili jsme chramy, ochutnali mistni speciality, ktere jsou mnohem lepsi nez jidlo na jihu a take se projeli na lodce po jezere pri zapadu slunce.
Dneska se chystame na noc do pouste, na coz se vsichni hrozne tesi. Uvidime zapad a vychod slunce, budeme mit ohynek s mistnimi pisnickami. Jedine, co nas trochu desi je, ze tam neni zadny zachod a koupelna. Tak uvidime, jak to v pousti prezijeme.
Zkousela jsem prilozit fotky, ale jelikoz jsem v Indii, tak to cele krachlo. Takze snad priste...

Trochu s mensim Taj Mahalem v Delhi

Lotus, ktery jsme navstivili s Petim v Delhi

Trh s korenim

Pevnost, ve ktere jsme bydleli. Pri zapadu slunce ma zlatou barvu.

Kdybych nahodou nenasla praci v Praze, tak tohle bych taky asi zvladla. Myslim, ze by mi to jako riksha ridici docela sluselo, ne?

S muzikantem

V turbanu

Posledni udalosti a jak to vsechno dopadlo

2008-03-04T03:59:00.001-08:00

Takze uz je to udelano, uz je to hotovo. Mam naplanovany posledni tydny meho pobytu v Indii a datum, kdy tuto krasnou zemi opustim. Je to 16.dubna.

20.unora jsem se rozloucila s mymi kolegy. Bylo to opravdu moc mile. Pozvala jsem je na obed a oni mi dali asi 7 indickych filmu (samozrejme s anglickymi titulkami) a dve kucharky, protoze jsem se nekolikrat zminila, ze miluju jejich jidlo. Takze ted se o nej pokusim i doma.

Sef mi napsal prekrasny referencni dopis, ze si ted myslim, ze sezenu praci snad uplne vsude :-) Vsichni byli trochu nameko, takze nezapomenutelne louceni.

Kolegove, s kterymi jsem cestovala denne autobuse, me prekvapili a koupili mi prekrasnou sadu nausnic a nahrdelniku. Ale opravdu nadherny design, ktere neni ani tak indicky, ale je presne podle meho gusta. Dneska jdu s nimi jeste na jedno pivko, nez odjedu.

Hned druhy den jsem se vydala do mezinarodniho centra meditace (tak neco, nevim, jak to mam v cestine popsat). Stravila jsem tam 4 dny, coz bylo hodne zajimave. Prijela jsem jako novy clovek - mirumilovny, uzavreny do sebe, trochu v jinem svete. Kazdopadne uz jsem zase zpet a nic moc se nezmenilo... Naucila jsem se dychaci techniku, kterou se snazim praktikovat kazdy den a uvidim, jestli to bude mit nejake vysledky. Pravda je, ze mam vice energie a melo by to mit vliv skoro na vsechno, co se deje v zivote. Koupila jsem si take spoustu knizek, ktere planuji precist a uvidime, co se v nich dozvim noveho. Potkala jsem se s novymi lidmi, coz bylo super. Na pokoji jsem byla s Ruskou, tak jsme si dobre popovidali (samozrejme anglicky, i kdyz ji to obcas ujelo na rustinu, to asi ze vypadam jako z Ruska). Se vsemi jsme stale v kontaktu.

Potom jsem se vydala k mori, coz byla opet nadhera. Tak nadherna plaz. Uz se mi ani nechce jezdit do Italie, Chorvatska a tak, protoze to se proste neda srovnat. Mela jsem domecek primo na plazi s vyhledem na more, proste nic lepsiho jsem si ani nemohla prat. Bohuzel jsem se moc nevyspala, protoze v noci pekne mrzlo (teda na ty pomery, stale bylo asi 15 nebo 20). Takze jsem to dohnala pres den na pisku. Pujcila jsem si taky kajak a jela se podivat na delfiny. To bylo fakt super. Byla jsem sama uprostred more a kolem me delfini. To nemelo chybu, normalne jsem slysela, jak frkaji pri nadechovani.

A ted jsem opet v realite. Musim balit a premyslet, co si vzit s sebou na dlouhy vylet, co poslat domu a co si nechat u Petiho, se kterym se potkam v Delhi a u ktereho si muzu neco nechat. Za to jsem fakt vdecna, protoze by to bylo jinak o moc komplikovanejsi.

V sobotu tedy letim do Delhi, stravim den s Petim a v nedeli mam schuzku s lidmi, se kterymi pojedu na tritydenni vylet po severni Indii. Tuhle cestovku nasla kamaradka, ktera pojede taky. Je to firma z Australie a mela by byt velmi dobra, tak snad se to potvrdi. Kamaradka Vanessa nechtela cestovat 5 tydnu na vlastni triko se mnou, takze prvni tri tydny pocestujeme se skupinou a pak dva tydnu spolu nebo mozna s nekym, koho potkame cestou.

Kazdopadne se moc tesim, bude to super zazitek a za pet tydnu pokryjeme vetsi cast severni Indie. Nejvice se tesim na noc stravenou v pousti a na zname Varanasi. Potom snad na Himaleje, kam planujeme cestu potom.

Dobrodruzstvi a odhalovani taju severni Indie zdar!

2008-03-04T03:59:00.000-08:00

Jako na houpacce

2008-02-10T21:09:00.000-08:00

Tak takhle by se dal popsat sled poslednich udalosti. Porad se meni me plany a to dost radikalne. Jeste nedavno jsem si myslela, ze nezmenim svuj let a vratim se 14.3. Nemela jsem nikoho, s kym bych cestovala, ale pak se objevil spasny napad, ze bych mohla cestovat s kolegou. Tesila jsem se, ze aspon 9 dni stravim cestovanim na severu, kouknu se na poust atd. Po dvou dnech ale prisla zprava, ze bohuzel nedostane dovolenou :-( Rana pod pas, au au au.
Pak jsem ale dostala email od holciny, ktera chce cestovat, jupiiiiiiii. Jenze posleze jsem se dozvedela, ze 8.3. musi byt v Mumbai a tak bychom mely jen 5 dni na cestovani, coz tady neni skoro nic (stravily bychom to jen na cestach a nevidely skoro nic). A tak jsem se poptala, zda se neuvolnila nejaka mista v letadle s pozdejsim odletem. Jelikoz jsem to zkousela jiz drive a vse bylo totalne plne, vubec jsem nedoufala v kladnou odpoved. K memu prekvapeni vsak volna mista jsou skoro kazdy den, wow. Takze dnes se setkam s Vanessou (holcina, se kterou bych mela cestovat) a budeme planovat nase cestovani. Zatim to vidim tak na 6.4. Jen doufam, ze se houpacka udalosti ustalila a jiz nezmeni svou polohu.
Takze dobrodruzstvi vstric!

At zije Indieeeeeeeeeeeeee

2008-01-22T06:35:00.000-08:00

Uz jsem dlouho nepsala nic sokujiciho o Indii. Ono ne, ze by se tu nic takoveho nedelo, ale uz jsem si zvykla na ruzne veci, takze mi to uz ani tak neprijde zvlastni nebo sokujici.
Kazdopadne jsem se rozhodla, ze preci jenom par veci za to napsat stoji. Nektere z nich totiz sokuji i me po 5 mesicich.

1. Zakaz tancovani
V lednu nas cekalo nemile prekvapeni. Indicka vlada zakazala lidem tancovat. Takze ted uz muzeme vyrazit jen tak do baru a pri hudbe pokyvovat hlavou.
Tak jsme si rikali, ze by nas za to, ze budeme tancovat, mohli treba zavrit do vezeni. No reknete, nebyla by to sranda zavolat domu s tim, ze jste ve vezeni a kdyz se vas rodice zeptaji za co, tak jim oznamite, ze za tancovani? Indie je proste jedinecna.

2. Dalsi zakazy
Skoro na kazde zdi je napsano: "Necurat" a "Nelepit ucty". Indove dodrzuji bohuzel pouze ten druhy zakaz :-(

3. Stavky
Stavkuji tu docela casto. Jednou jsou to riksa ridici a ted i ridici vetsich vozidel. Bohuzel to zasahlo i me. Stavkuji nam ridici firemnich autobusu, takze musim dojizdet riksou. Zavolali mi to v nedli asi v devet vecer a bohuzel se nevi, kdy stavka skonci. Takze doufam, ze do tretice vseho dobreho a ctvrty den uz zase pojedu nasim starym znamym autobusem. To si ani clovek neuvedomi, jak je ten autobus dobry, dokavad nemusi cestovat jinak.

4. Casove plany odjezdu autobusu
O vikendu jsme se vydali do nedalekeho mesta (150 km), kde uz jsme jednou byli, ale tentokrate jsme zavitali do zoo. To by nebylo tak zvlastni, protoze zoo bylo moc hezke.
Rozhodli jsme se pro Volvo klimatizovany autobus. Co je ale sokujici, ze tento autobus jezdi 24 hodin a funguje to tak, ze prijdete, koupite listek, nasednete do autobusu a cekate, az se naplni. Jakmile je autobus plny, vyrazi a na jeho misto prijizdi dalsi. Zadne casove plany, proste prijdete a jedete. Tak tohle je pro me opravdu nepochopitelne. Kazdopadne jim to funguje a kdyz nestihnou jeden, nasednou do dalsiho.

Chtela jsem napsat vice, ale opet jsem zapomnela na vsechny dalsi veci, ktere me tu obcas jeste sokuji. Jakmile si na neco vzpomenu, tak tento seznam doplnim.

Vanoce a Silvestr v Indii

2008-01-05T04:02:00.000-08:00

Jak asi kazdy pruvodce Indii pravi, nejlepsi misto, kde stravit Vanoce a Silvestr je Goa. Lide tuto cast Indie vyhledavaji kvuli nadhernym plazim a mozna taky levnemu alkoholu (i kdyz pivo je na nase pomery stale drahe :-( Rozhodli jsme se proto, ze si overime, zda indicti pruvodci hovori pravdu a vydali jsme se na 11 dni do Goy. Plaze jsou opravdu nadherne, i kdyz vlny jsou tak prudke, ze se v mori neda moc plavat. Kazdopadne uz jenom pohledn na vlny, zapad slunce a vyborna kuchyne prevazne slozena z morskych zivocichu a pivo k tomu stoji za to :-)

Tak tohle byl muj vanocni obed.

A tohle vanocni vecere. Poprosila jsem je o bramborovy salat a dostala brambory, zeleninu a majonezu oddelene, takze jsem si salat namixovala sama. Bylo to teda mooooooc dobre.

V pokoji jsem udelala vanocni dekoraci, abychom preci jenom citili atmosferu Vanoc.

Tenhle stromecek jsem nasla v kostele pri nasem vyletu do Stare Goy.

Proste pohoda.....

Zapad slunce cislo 1.

Zapad slunce cislo 2.

Zapad slunce cislo 3.

Zapad slunce cislo 4.

Zapad slunce cislo 5 - tentokrat i s lidmi, abyste videli, jak moc to bylo prelidnene. Tohle byl ale prvni den, takze to tak vynasobte peti, abyste si predstavili Silvestra.

Tahla plaz byla u blesiho trhu. No neni to nadhera?

Pri zapadu slunce.

A jeste jednou v novych sateckach :-)

More bylo opravdu divoke. Plavat se tam moc nedalo, ale na ochlazeni to stacilo...

V jedne chysi na plazi meli kulecnik a dokonce zdarma. Tak jsem se tam naucila nekolik novych triku a obcas jsem i spoluhrace prekvapila velmi dobrymi stouchy. Kazdopadne jsem nikdy nevyhrala :-(

Tak tomuhle rikaji Stary pan. Deti ho takhle vytvori a pak chteji penize. Ptali jsme se jich, co s nim budou delat a oni nam s klidem a usmevem na tvari odpovedeli: "No upalime ho".

Tak tihle fesaci nam nabizeli kazdy den ruzne koralove naramky, nahrdelniky atd. Mimo nich jsme meli navstevu od pani ci panu, kteri prodavali prazene orisky, ananas, banany, knizky, obleceni a vsechno, co doma nasli :-)

Byli jsme se podivat na blesim trhu, ktery se kona kazdou stredu v Anjune. Potom jsme se podivali na plaz, ktera byla hned u trhu. Nakoupili jsme nekolik naramku a taky nejake obleceni. Tolik prodejcu na jednom miste jsem nevidela snad ani v Polsku, kdyz bylo popularni jezdivat na tamni trhy.

Na plazi meli rybari nekolik lodi, ve kterych lovili ty uzasne morske pochoutky.

Kazdy vecer kolem zapadu slunce pripluli a vytahovali lod za pomoci deti, zen a nekdy i turistu.

Na plazi nabizeli tetovani henou, ktera je ovsem cerna, takze to vypada jako opravdicke tetovani. Tvrdili, ze to vydrzi mesic........

Na ruce je to po tydnu dole :-(

Ale na noze to vypada porad dobre. Do meho navratu to vsak asi nevydrzi, takze aspon obrazek :-)

V patek jsme se vydali na vylet do Stare Goy, ktera byla vlastnena Portugalci a tak je zde jejich vliv velmi zretelne videt i nyni.

Rozhodli jsme se podivat na divoke delfiny. Meli jsme stesti, videli jsme hned ctyri najednou jak si hezky plavou uprostred more. Muj zaludek sice na rozbourenem mori moc spokojeny nebyl, ale prezila jsem ve zdravi a byl to opravdu krasny pohled.

Tak takhle vypadal chudak krab nez mi ho pripravili jako Silvestrovskou veceri.

A takhle vypadal potom krab na taliri.

Pracovni zkusenost

2007-11-24T19:23:00.000-08:00

Vim, ze prispevek o tom, co vlastne delam a jak se mi dari v praci, slibuji asi tri mesice. Jelikoz mam pulku praxe za sebou, prinutila jsem se konecne neco napsat, takze tady to je......

Pracovni napln:

- vytvoreni a mesicni priprava HR Newslettru, ktery je urcen pro HR tym,

- analyza a zhodnoceni on boarding procesu (proces zacinajici prvnim dnem noveho zam.),

- korelacni analyza skupiny zamestnancu (zda existuje souvislost mezi vzdelanim a predchozi zkusenosti zamestnancu a jejich vykonu v praci),

- analyza informacnich zdroju pro nove zamestnance a nove doporuceni,

- priprava prezentace na tema "celkove ocenovani zamestnancu",

- spoluprace v oblasti ocenovani zamestnancu na ruznych projektech,

- pomoc pri vyberu nove kolegyne (tvorba case studies, podpora vyberoveho rizeni),

- trenink pro HR tym na tema E-room a jeho pouzivani,

- a dalsi mensi projekty, na kterych pracuji, kdyz je treba.

Bohuzel jsem jeste nedonutila sefa, aby se mnou zhodnotil me vysledky, i kdyz to bylo v planu minuly tyden, ale priority jsou priority :-( Kazdopadne muzu usuzovat z toho, ze jsem ziskala jeho duveru. Napr. trenink pro HR tym jsem pripravila bez jeho dohledu a chtel to videt vecer pred provedenim treninku. Zapojuje me i do mezinarodnich projektu a dokonce ocekava, ze mu obcas poradim a chce znat muj nazor. Prostred v HR tymu je pro me dost chaoticke a ad hoc. Ale na druhou stranu je tam velky prostor pro seberealizaci a delani zmen. Tak to je zatim vsechno. Doufam, ze ted mate jasnejsi predstavu, co ze v te Indii vlastne delam :)

A tohle je nas mensi tym. Je to v podstate podtym HR tymu, ktery se zabyva odmenovanim zamestnancu. Vlevo je muj sef, nova kolegyne a dalsi kolega.

Raj na zemi

2007-11-16T22:46:00.001-08:00

Uz je to tak, objevila jsem raj na zemi. Kdyz se rekne Indie, kazdy si predstavi spinu, spousta krav, opic, velbloudu, nerizeny provoz a podobne veci. Skoro nikdo si asi nepredstavi plaze, ktere nemaji konkurenci a zarucuji tak svym navstevnikum skutecny raj na zemi.

Minuly vikend jsem mela tu cest jeden z techto raju navstivit. I kdyz cesta trvala asi kolem 14 hodin a pripadala jsem si spis jak na horske draze nez v aute, stalo to za to. Vybrali jsme si pravou dobu, protoze tam nebylo moc lidi. Ceny byly neuveritelne levne. Spali jsme v takovych chatkach, ktere sice nebyly moc ciste, nachazelo se tam spousta pavouku a jesterek, takze jsme si trochu i zakricely, ale prespat se tam dalo. Chatka stala 150 rupii pro 2 osoby, takze si to vydelte dvema na ceske J

Jidlo bylo vynikajici. Uzivala jsem si rybich pochoutek jako nikdy. Skoda, ze jsme tam stravili jen 2 dny. Ale lepsi zazit raj aspon na chvili nez se tam nedostat vubec...........

Pripojuji nekolik fotek jako dokumentaci.

Dalsi zazitky

2007-11-06T04:36:00.000-08:00

Moc se omlouvam, ze jsem uz dlouho nepridala zadny prispevek, ale presne nastalo to, co se stane asi kazdemu. Dosla inspirace, dosla energie, spousta prace a malo casu, a spousta jinych duvodu, proste me to prestalo bavit psat slohy po kazdem malem zazitku a navic uz me tady stejne nic neprekvapuje, takze ani neni o cem psat J
Ale jelikoz vas jiste zajima, jak se tady mam, tak se budu snazit psat I nadala, I kdyz to uz nebude asi tak casto.

Takze co jsem zazila a jeste neuverejnila……..

Mysore
Mesto, ktere se nachazi 150 km od Bangalore, takze kousicek. Pronajala jsem minibus pro 8 lidi a modlila se, aby ridic prijel, protoze jsme vyrazeli v sobotu v 5 rano. Samozrejme ridic nikde, takze po zavolani jsme opravdu zjistili, ze ma jeste pulnoc. Nejvic me stvalo, ze jsem mohla jeste spat L ale prijel velmi rychle, takze to dobre dopadlo. Mozna si rikate, proc jsme jeli tak brzo. Kdyz chcete, aby cesta trvala 3 hodiny misto 5 hodin, tak je to proste nezbytne. Navic tam byl festival a dostala jsem informaci, ze tam bude pruvod se slonama v pul devate rano. Bohuzel tato informace byla mylna, ale aspon jsme meli cely den na prohlidku mesta. Vyjeli jsme na Chamundi Hills, kde byl chram a takovy mensi trh. Atmosfera byla super, takova indicka…
Potom jsme jeli do dilny, kde vyrabi drevene vyrobky, do nekolika obchodu, navstivili jsme vystavu kvetin a hlavne palace, ktery je hodne znamy a stal opravdu za to.
Potom jsem vycetla, ze bude saxofonovy koncert a chtela tam jet, takze jsem vsechny organizovala a byla nastvana, protoze jsme to nestihali. Potom, co jsme dorazili k autubusu, jakoze vyrazime, mi ridic sdelil, ze se tam nedostaneme, nebot potrebujeme listky. Tak to se to ve me trochu penilo, ale co jsem mohla delat. Kazdopadne jsem si rikala, ze se o tom chci presvedcit na vlastni oci a ukecala ho, abychom se tam jeli podivat a videli aspon ten palac, ve kterem se to melo konat, zvenku. A dobre jsem udelala. Pouceni nad pouceni :”Nikdy never Indovi, I kdyz to zni opravdu presvedcive.” Predstaveni bylo otevrene verejnosti a nemuseli jsme mit ani listky. Vyslechli jsme si saxofonovy koncert a pote prislo I na tance. Bylo to hodne zajimave, ale po hodine jsem si zacala rikat, ze by to mohlo skoncit. Potom jsme jeli znovu k palace, protoze v noci je jednu hodinu cely posety malyma zarovkama. Opravdu nadhera! Neco jako Vanoce u nas J

Modni prehlidka
Jelikoz je nas kamarad modni navrhar, vzal nas na modni prehlidku. Byl to spis takovy prehlidkovy tyden, protoze to trvalo od stredy do soboty. Streda byla opravdu vyborna. Sice se nebylo az tak na co divat, protoze modelove nebyli nic moc, ale party potom stala za to. Byla totiz v Bangalorskem palace a tam se jen tak nekdo nedostane. Dalsi dny to sice bylo zajimave, ale prvni den byl stejne nejlepsi. Pripadala jsem si jako v jinem svete. Byla jsem predstavena vsem modelum, dokonce jsem poznala herce bolywoodskych filmu. Takze slecna VIP.

Narodni park Bandipur
V patek rano jsme se vydali do narodniho parku Bandipur, ktery je tady vyhlaseny. Rozhodli jsme se jet autem, protoze je to pohodlnejsi a muzete se dostat kam chcete, ale uz si to ani nemyslim. Stravili jsme na silnici 7 hodin, takze jsme na misto dorazili v 5 vecer. Ubytovani bylo mile. Pripadala jsem si jako u babicky na vesnici. Meli tam detske hriste s houpackama a husy, ktere nebylo moc prijemne rano poslouchat.
Prvni vecer byla uz skoro tma, takze jsme se sli projit jen k rece. Druhy den jsme vzali auto a jeli se podivat na vodopad a blizkou vesnicku. Vsechno bylo zelene a clovek si tam aspon poradne odpocinul. Odpoledne jsme jeli na safari a chteli se projet na slonovi, ale bohuzel ten uz byl objednany a nebylo misto. Vyuzili jsme tedy aspon autobus, ktery vas vezme dovnitr lesa a muzete videt ruzna zvirata. Videla jsem konecne divokeho slona s miminkem, spoustu danku, divokych prasat a pavu. Potom jsme objevili misto, kde slony trenuji a videli jsme krmeni, takze to bylo hodne zajimave.
Tenhle vikend byl hodne prijemny, ackoliv jsem nevidela az tak nic noveho, ale poradne jsem si odpocinula od velkomesta, coz jsem opravdu potrebovala.

Nase skupinka a samuraj.

Myslim, ze tady posloucha jen krava. Kdyby si tak z ni vsichni Indove vzali priklad.

Jeden z prodejcu na Chamundi Hills.

Prodej kvetin, bananu a kokosovych orechu.

Tohle bylo na Chamundi Hills. Opicka nam jasne naznacovala co si o nas mysli.

Tak takhle vznika dreveny stul...

Palac ve dne. Tohle sice neni uplne nejlepe vystihujici fotka, ale lepsi nemam.

Palac v noci. Ale na fotce to neni takova nadhera.

Vylet k mori

2007-10-10T23:43:00.000-07:00

Jak uz jsem predeslala, rozhodli jsme se vyrazit o vikendu k mori.
Jelikoz nekteri party maniaci chteli jeste predtim jit na party, planovali jsme vyrazit v patek o pulnoci. Nejenom Indove jsou zpomaleni, takze jsem vyrazili az v jednu hodinu rano. Ono zorganizovat 22 lidi da opravdu zabrat. Cesta byla docela v pohode, ani to moc nehazelo, ridic nepoustel silenou hudbu a netroubil az tak moc. Kolem sedme hodiny jsme se blizili k onomu mistu. Bohuzel jsme jaksi bloudili, takze na misto jsme dorazili kolem desate. Hladovi jsme se odebrali najist, coz nebylo uplne jednoduche a museli jsme jist hranolky nebo sendvice, protoze nic jineho nebylo k dispozici. Ja zvolila banany, ktere jsou tady moc dobre a sladke. Potom jsme vyrazili na plaz. 22 belochu mezi Indama nebyl uplne nejlepsi pohled a tak jsme se s Jo rozhodly oddelit a jit trochu dal po plazi a objevovat opravdovou Indii. Nasly jsme uzasne musle, takove, za ktere u nas zaplatite majlant. Bohuzel se pry nesmi dovazet, takze se budu kochat jen tady. Videly jsme, jak lovi ryby a potom je susi na pisku. Trochu mi to pripominalo suseni sena, taky je obracely, aby brzy vyschly. Ve vesnicce jsme koupily susenky za 3 rupie (tedy 1,5 Kc). Bohuzel se v mori nedalo uplne plavat, protoze vlny byly tak silne, ze jste do nich mohli akorat tak skakat a nic vic. I kdyz jsem se pokousela vlny ustat, byly silnejsi, takze jsem byla neplanovane cela mokra. Vecer jsme se vydaly s Jo do mesta a navstivily mistni trh, ale nic jsme nekoupily. Maji trochu jiny styl oblekani nez v Bangalore. Druhy den rano jsme se vydaly do francouzske casti Pondicherry. Je to az neuveritelne, jak jedno mesto muze mit dve uplne rozdilne casti. Francouzska cast byla opravdu cista, bile budovy, francouzska architektura, prazdne ulice atd. Vubec jsme si nepripadaly jak v Indii. Jen to teplo bylo opravdu znicujici. Tipla bych to na takovych 35-40 stupnu, uff. Odpoledne jsme planovali vylet do prilehle vesnice, kde je nejvetsi krystal nebo neco podobneho. Nekteri odjeli na skutrech, ale my s Jo jsme nechteli riskovat docela nebezpecnou skutrovou jizdu a rozhodly jsme se pockat s tremi dalsimi na nas pronajaty autobus. Bohuzel ridici byli na obede a tak jsme cekali dve hodiny nez prijdou. Ukazalo se, ze nejsou ochotni nas vozit po meste. Stejne v te dobe jsme jiz chteli jen na plaz, abychom z toho neco meli. Takze dalsi hodinu jsme stravili hadanim a premlouvanim ridicu. Byla to docela zabava az na ten ztraceny cas. Vysledek po trech hodinach cekani byl takovy, ze si vezmeme riksu. Po peti minutach prisel prece jenom ridic a rekl, ze nas tam odveze. Nevim, co ho primelo k tomuto aktu, ale my jsme byli spokojeni, ze budeme na plazi. Ja jsem se snazila pouzit tvrde vyjednavaci techniky typu Jestli nas tam neodvezete, tak tohle je posledni business, ktery jsme spolu udelali, ale bohuzel to na ne nejak nezabiralo (nebo mozna jo, kdyz pak prisli?). Kazdopadne tohle uz zazit nechci. Bezmoc je docela casty pocit v Indii. Ale stalo to za to. Rozhodli jsme se navstivit resort, coz je budova, kde muzete jist a mate pristup k mori, jehoz plaze jsou trochu klidnejsi nez ty ostatni. Byla to opravdu krasa. Plavat se opravdu nedalo a ani jsme nemeli plavky, protoze jsme jiz vecer odjizdeli, ale mohli jsme se aspon kochat. Jako dukaz prikladam nekolik fotek. A uz se tesim, az zase navstivim nejake plaze.

To by me zajimalo, co ta znacka znamena. Zadne bezce jsem jeste v Indii nevidela, vsichni pouzivaji nejaky z dopravnich prostredku. Takze jestli mate nejaky tip, sem s nim.

Park ve francouzske party.

Francouzska cast mesta.

Tenhle slon byl pred chramem a kdyz mu date najist, pozehna vam jeho chobotem.

Ulala, ale ta s Taj Mahalem je stejne lepsi.

A takhle jsem dobyla jeden opusteny ostrov.

Indicke deti vlny miluji. Nemusi ani platit drahe aquaparky.

Indove jsou atrakce, takze si je kazdy foti. Proc si neudal atrakci z bilych lidicek?

Suseni rybicek.

Hned bych se tam vratila, co rikate?

Pohled ze zidle (na stole uz cekalo vychlazene pivko :-)

5 statecnych (pata foti, samozrejme :-) po narocne cekaci a vyjednavaci chvilce (3 hodiny) stejne spokojeni, protoze jsme konecne na plazi.

Takova indicka idylka.....

Mistni promenada.

Svatecni den

2007-10-04T05:35:00.000-07:00

Jelikoz jsme meli v utery 2.10. volno, protoze otec indickeho naroda Ghandi mel narozeniny, rozhodla jsem se opet vytahnout kolegu ven a neco podniknout. Tentokrat jsme zustali ve meste, protoze je tu stale co k videni. Vzala jsem s sebou nasi novou spolubydlici z Nizozemi, ktera se jmenuje neco jako Joulin, ale pise se to Jolyn, takze ji obcas rikam Jo, aby to pro me bylo jednodussi.
Rozhodli jsme se pro botanickou zahradu Lalbagh a pro Byci chram. Zahrada byla moc hezka, hodne zelene, dokonce akvarium s rybickama a nekolik zvirat jako veverka, ruzne druhy ptaku a nechybely samozrejme opicky. Pred zahradou sedel klucina, ktery maloval na ruku henou, tak jsem se rozhodla vypadat trochu indicky a nechala jsem si namalovat ruku. Ve stredu jsem pak prisla poprve do prace v jejich indickem oblecku a s indickou rukou J Vsichni mi rikali, jak mi to slusi.
Ale zpatky k utery. Pak jsme se rozhodli navstivit byci chram. Byl to docela maly chram s velkym bykem uvnitr. Teda jenom s byci sochou. Ale videt jsme to museli, kdyz uz tady bydlime.
Potom jsme se jeli naveceret a ja dostala chut na pivo a kolega nebyl proti, jupiiiiiii. Jenze si pak uvedomil, ze kdyz ma narozeniny Ghandi, neni dovoleno prodavat alcohol, takze jsme meli docela smolika. No, neni to paradox? U nas, kdyz nekdo slavi narozeniny, tak se proda nejvic alkoholu a oni ho tu zakazuji. Kazdopadne ve stredu jsem si to vynahradila v jedne velmi prijemne hospudce, kde je hodne rakosi a vypada to moc hezky a hlavne, je to venku.

Tak to byl muj uterni svatecni den a vlastne I trochu stredecni, ktery jsem si udelala taky svatecni. Zitra jedeme na plaz, tak se moc tesim a urcite napisu dalsi zazitky a snad se prinutim I k napsani trochu vice o praci a o prvnich uspesich.

Tohle by mel byt sklenik, ale misto kytek tam chodi lidi a ve stredu je jak jinak nez nefunkcni fontanka.

Lvi tam maji taky, nastesti neskodne.

Opet jsme byly super star a musely jsme zapozovat s Indosema. Ale nekdy je to docela sranda.

Meli tam nekolik zvirat, takze takova mensi zoo. Jen ty zvirata slali porad na jednom miste jako by byli z oceli.

Meli tam ruzne prostrihane stromy, jak kdyby je navstivil Strihoruky Edvard.

Vyfotily jsme se u star fruit (hvezdne ovoce), ktere jsem mela poprvne v zivote. Ani nevim, jestli u nas je k dostani. Chutna to zvlastne, neco mezi citronem, stovikem a okurkou??? fakt nevim.

Tak tohle je jejich akvarium. Po stranach byly akvarka s ruznymi druhy ryb. Musim rict, ze nektere jsem videla opravdu poprve, ale meli i neonky :-)

Asi to klucinu moc nebavilo, kazdopadne byl docela sikovny a vsichni malbu obdivuji.

No comment.....

A takhle vypadala moje ruka, kdyz to zaschlo. Docela to ladi s tim ubrusem, coz?

V bycim chramu s velkym bykem.

Indicka svatba

2007-10-01T03:23:00.001-07:00

Temer kazdy, koho jsem potkala, mi rikal: “Tak to kdyz tu budes pul roku, budes urcite pozvana na nekolik svateb.” A ja tomu neverila. Kdo by me zval? Muj kamarad se uz ozenil minuly rok a nikoho jineho neznam. Ostatni praktikanti se asi taky zenit nebudou, tak kdo by me teda zval. Ale tato veta se opravdu stala skutecnosti a ja byla pozvana na svatbu. Moje spolubydlici Meiken z Danska chodi s klukem z Mauriciusu, ktery ovsem zije v Indii 3 roky, takze uz zna pomerne hodne lidi. Ten byl pozvan na svatbu a pozval I nas. Svatba se konala v Chennai, coz je mesto na vychodnim pobrezi, tudiz je tam more. Svatba byla sice indicka, ale svatebcane byli krestane, takze to nebyl tak dlouhy obrad jako s hindi. Rozhodli jsme se vyrazit z Bangalore v sobotu v deset vecer a cestovat pres noc. Jeli jsme luxusnim a drahym autobusem, kterym mel klimatizaci. Byl opravdu pohodlny, takze se dalo i spat, ale klimatizace byla jako mrazak, takze se v podstate az tak spat nedalo (I kdyz jsme dostali deky, byla tam zima zimouci). Do Chennai jsme dorazili v pet rano a opravdovym indickym autobusem jsme se vydali do domu kamarada, ktery na nas uz cekal. Prevlekli jsme se do svatebniho, dosli si na snidani a sli se kouknout do kostela. Tam se konaly posledni pripravy. Bohuzel jsme tam byli moc brzo, takze jsem muesli asi dve hodiny cekat, coz nebylo uplne nejprijemnejsi po probdele noci. Indove musi byt vsude pozde, takze ani svatba nebyla vyjimkou. Svatba zacala asi o trictvrte hodiny pozdeji, coz je v podstate jeste rekord. V necem je to podobne jako nase svatba, ale opravdu jen v malickostech. Je smutne, ze nevesta se tvari jak na pohrbu, kdyz jde k oltari. Tady bych dala zapravdu Meiken, ktera rika: “To je hrozne se divat na placici a utrapenou nevestu, vzdyt by to mel byt nejstastnejsi den jejiho zivota a pri tom je to jeden z nejhorsich dnu.” Ono neni divu, kdyz chudak nevi, koho si vlastne bere a je to den, kdy se louci s rodinou a stehuje se k manzelovi.
Obrad trval asi hodinu a pul a byl velmi zajimavy, skoda, ze jsme nerozumeli ani slovo, protoze to bylo tamilsky. Ale kdyz se zpivalo, pridali jsme se a delali jsme, ze pisne zname, coz byla velka sranda. Potom se svatebcane presunuli ven na takove podium a prijimali dary. S kazdym se museli vyfotit, takze pro ne opravdu velka zabava. Nejvetsi hladovci jako my, se presunuli ke svatebnimu obedu. Probihalo to jako na bezicim platu. Prvne jsme dostali bananovy list, ktery jsme si umyli vodou, pak na to nekolik kopecku ryze, nejake bramburky, trochu brambor, neco sladkeho a na zaver banan. Sedelo se asi v deseti radach a kdyz jste dojidali, stali za vami jiz dalsi zajemci, aby si ohlidali zidli. Potom, co jsme se najedli a predali dar, jsme se vydali opet domu a prevlekli se. Najmuli jsme si auto, ktere nas vozilo po meste, takze jsme mohli videt mesto v cele jeho krase. Architektura byla opravdu zajimava a pripomanala hodne Anglii, misty Turecko, takze takova smeska, ale moc hezka smeska J A konecne jsem navstivila svoji prvni plaz v Indii. Byla jsem jak male decko, takze jsem si za chvili uvedomila, ze me kalhoty jsou skoro cele mokre. Myslela jsem si, ze uschnou rychle, ale trvalo to jest nekolik hodin, protoze tam sice bylo teplo, ale taky hodne vlhko a schnout se jim ze zahadneho duvodu nechtelo. Navstivili jsme taky hadi park a detsky park, coz byla takova zoo. Zvirata byla lina a kupodivu nebyla ani hladova, protoze v klecich bylo pro ne jidlo a oni delali, jako by nic. Navstivili jsme taky pekny kostel, kde je pochovan apostol Tomas. Pomerne utahani jsme se presunuli opet do domu hostitelu, rozhodli se jit najist pred odjezdem a pak se vydat domu. Najit autobus neni tezke, jelo tam asi deset autobusu, ale my jsme chteli tentokrate bez klimatizace a pohodlny, coz az tak lehke nebylo. Nakonec jsme nasli jeden, kde byly dve sedadla uplne vzadu, coz hrozne drnca a jedno uplne vpredu. Jelikoz jsme ale chteli jet, abych se vyspala a mohla druhy den do prace, prijali jsme tenhle autobus. No, postel to nebyla, ale zas tak spatne to taky nebylo. Ted jsem v praci a oci mam stale otevrene, takze cestovani pres noc zdar!

Musely jsme s Meiken vyzkouset, zda je vsechno dobre nasvicene a zda budou mit svatebcane nezapomenutelne fotografie. A taky po dvou hodinach cekani vas napadaji ruzne veci...

Svatebni obrad.

Tak takhle se chudaci museli fotit uplne s kazdym. Jeste ze u nas to staci jen parkrat.

Svatebni hostina, ten prostredni byl zpevak na svatbe. Opravdu prociteny prednes.

A tohle bylo svatebni menu. Jeste casem doplnili asi dve kupicky ryze a jednu sladkost. Ale chutnalo to fakt dobre a nebylo to vubec palive.

Vlny byly opravdu velke, jak stvorene pro surfovani.

S Meiken na plazi. To uz byly moje kalhoty trochu mokre.

Ja a moji bodygardi. V Indii je to pomerne levna zalezitost, tak jsem si jich koupila rovnou nekolik :-)

To je podoba, coz?

Cozpak nam ve skolce nerikali, ze kdyz polibime zabaka s korunkou, stane se z neho hezky princ? Chtela jsem to zkusit aspon s morskou pannou, kdyz uz jsem nenasla zabaka, ale bohuzel to nezapusobilo :-(

S dalsi sochou. Abych to uvedla na pravou miru, drzim se jejich koralu, ktere ma kolem krku. Originalnim fotkam zdar!

Dalsi vikendovy zazitek

2007-09-27T22:17:00.000-07:00

Minuly vikend jsem premluvila kolegu a vydali jsme se na vylet do indickych vesnic. V planu bylo navstivit dva vodopady a jeden chram. Jelikoz je zde vzdy hrozny provoz, kolega trval na tom, ze vyrazime brzy rano. No, brzy rano znamena v sedm a kupodivu jsem opravdu vyrazili temer v sedm, bylo asi jen o dvacet minut vice. On s sebou vzal dva kamarady a ja svoji upovidanou spolubydlici z USA, ktera je puvodne z Egypta a je muslimka. Jelikoz je ramadam, nemohla jist ani pit asi do pul sedme vecer, coz jsme ji tedy nikdo nezavidel. Cesta byla dlouha, misty klikata. Po dvou hodinach jsme zacali mit hlad a rozhodli se pro snidani. Sli jsme do vyhlasene restaurace, teda byly to takove domecky, ve kterych jsme sedeli venku a bylo to fakt super. Zkusila jsem jidlo, ktere mam nejradsi, ale obycejne ho jim k obedu ci veceri. Muj zadulek kupodivu neprotestoval, i kdyz to bylo tucne a korenene. Asi uz si chudak zvykl a uznal, ze to tady jinak nepujde. Prvni jsme zvolili chram, ktery byl z sediveho kamene a byl uzasny. Stavili ho skoro sedesat let, takze musel byt uzasny :-) Meli jsme dokonce pruvodce, ktery nam vysvetlil vyznam kazdeho kamene a ukazal i vnitrek. V tech jejich bozich se stale nevyznam. Aby taky jo, maji jich tu kolem tri milionu. Nevim, nevim, jestli budu odjizdet s pocitem, ze jsem tomu porozumela a ze jsem to pochopila. Ale to asi neni stejne treba, coz? Udelali jsme snad milion fotek, teda tady by to chtelo trochu opravit. Ja jsem se nechala vyfotit asi milionkrat. Ale nemuzu za to, protoze muj kolega se toho zhostil a chtel byt muj osobni fotograf za kazdou cenu. No, aspon mam konecne poradne fotky (muzete se presvedcit nize).
Pote jsme vyrazila k vodopadum. Cesta byla opravdu silena. Skoro se nedalo ani jet. Ale videli jsem, jak ja rikam, opravdovou Indii. Indove se vzdycky smeji a ptaji se me: „A co je vlastne opravdova Indie?“ Ale ja v tom mam jasno. Proste sprezeni volu, kteri vezou plny vuz dreva, zeny, ktere perou pradlo v rece, deti pobihajici po silnici, to je pro me opravdova Indie. Cestou jsme se chteli jeste naobedvat. Jelikoz to byla ale dalka, tak nas obed byl kolem treti. Dala jsem si klasicky mini menu, ktere stalo 6 Kc. Ano, ctete dobre. Ale je fakt, ze jsem jedla uz lepsi jidlo:-) Jeste jsem si dala ovocny salat se zmrzlinou, ktery byl drazsi nez cele jidlo, ale byl opravdu vyborny. Cestou k vodopadum jsme se opet trochu natrasali a jeli rychlosti lenochoda, ale nakonec jsem uspesne dorazili. Vodapad byl pekny, dokonce i mnoho opic ho obdivovalo, jak je tady zvykem. Udelali jsme par fotek, pochodili po kamenech a jeli jeste skouknout dalsi vodopad. Pak uz jsme vyrazili domu. Museli jsme se tedy jeste vracet do restaurace, kde jsme meli obed, protoze ma sikovna spolubydlici si tam zapomnela mobil. Nastesti ho zvedli a tak jsme prisli na to, ze je tam a ze neplave nekde ve vodopadu. Dali jsme si jeste veceri, kdyz uz jsme tam byli a vyrazili nazpet. Planovany prijezd byl tak kolem sedme osme. Dorazili jsme v pul jedenacte, ale byli jsme vice nez spokojeni. Dokonce jsme nasly i riksu, ktery nas odvezl za fixni cenu domu. Vylet to byl opravdu vydareni. Musim rict, ze Indove nejsou vubec nudni, teda aspon nekteri. Takhle dobre jsem se uz dlouho nezasmala. Kdyby se to secetlo, tak to bude tak hodina ci dve cisteho smichu. Takze mi to prodlouzilo zivot o minimalne dalsi rok. Tak to beru :-)

Tak tohle je podle me opravdova Indie. Cestou jsme jich potkali desitky. Vyslovila jsem prani se svest timto prostredkem, ale bohuzel jsme na to nemeli cas (nebo se mozna o me bali, to nevim). Treba se mi to jeste postesti. Musi to byt super zazitek.

Fotka u chramu. Muj kolega udelal nemozne, abych tam byl chram cely. Rikala jsem mu, ze lehat si na zem v bilem tricku opravdu neni nutne, ale je to proste zapaleny fotograf. Skoda, ze jsem nemela v tu chvili fotak ja, protoze ta fotka by stala za to.

Tak takhle vypadal chram v cele sve krase.

Maji tady nespocet bohu. Tohle je jeden z nich. Je to reinkarnace Visnu s tygri hlavou. Teda aspon myslim, test bych z toho fakt delat nechtela.

Chtela jsem si vyzkouset, jak se asi ma takovy budha. Osobne bych preferovala trochu vic mista a mekou podlozku pod zadek.

Indove se nezaprou. My kupujeme kamasutru v tistene podobe, oni si to pro jistotu vytesali do kamene :-)

Huraaaa, konecne jsem nasla kamenneho slona, na ktereho jsem si mohla sednout. Tenhle pry nebyl posvatny, ackoliv byl soucasti chramu. Trochu to nechapu, ale dulezite je, ze jsem se na nem mohla vyfotit.

Cestou k vodopadum jsme zastavili u ryzoveho pole, protoze jsem chtela videt, jak to vypada. U te prilezitosti jsem opet vyuzila sveho dvorniho fotografa a vyfotila se s mistnimi Indosi. Srandovni je, ze kdyz je vyfotite, chteji vzdycky videt, jak fotka dopadla. Pri takovem poctu zvedavcu tim stravite nekolik minut.

Prvni vodopad v cele sve krase. Ale na fotce to stejne neni to prave orechove :-(

Trochu meditace nikdy neuskodi....

Tohle byl druhy vodopad, ktery jsme navstivili. Byl trochu mensi nez ten prvni, ale stejne to byla krasa.

Tak tohle byl nas pansky doprovod. Kolega je ten vlevo.

Vikendovy vylet do Hampi

2007-09-20T05:43:00.000-07:00

Tak konecne jsem se po mesici zucastnila delsiho vyletu. Vse zorganizovala ma spolubydlici. Jelikoz jiz nebyly listky do vlaku a bylo nas presne dvanact, pronajali jsme si minibus. Zvenku nevypadal zas tak mini, ale vevnitr byl o to vic mensi. Mista na nohy tam opravdu moc nebylo, ale byl cisty J Ridic byli take moc mili. Pravdepodobne miluji indickou hudbu, takze nam ji pousteli na plne pecky. Nekdy si rikam, jestli maji indove vubec usni bubinky, protoze kdyz se neco posloucha, tak poradne nahlas. Vyjeli jsme v patek v devet hodin vecer a po rozkodrcanych silnickach jsme se do Hampi dostali tak v sest rano. Misto bylo uzasne. Neuveritelny klid, duchovni atmosfera, same chramy, kameny a indicke domy. Ubytovali jsme se do prijemneho hotylku, ze ktereho jsme meli vyhled na nekolik chramu a na okoli, takze super bydleni. Jelikoz jsme chteli neco videt, nez se prihrnou davy turistu, dali jsme si snidani a vyrazili. Nasli jsme si pruvodce (teda on si vlastne nasel nas, jak uz to tak v Indii byva) a vydali se na mensi turu. Po trech hodinach jsme se utrmaceni vratili do hotelu a rozhodli se pro obed. Na doporuceni snad vsech, kteri tam jiz byli, jsme navstivili Mango Tree (mangovy strom). A myslim, ze budeme doporucovat stejne, jako vsichni pred nami. Sedi se tam na zemi a je tam uzasny vyhled na reku. Dokonce tam maji i houpacku. Proste uzasny a dokonce s dobrymi cenami. Po obede jsme se vydali na nakupy. Jako jiz zkusena obchodnice jsem opet usmlouvala sukni a satek a pomohla holkam usmlouvat i jejich veci. Hlavni je, neukazat jim, ze to opravdu chcete. Jiz jsem se naucila i pouzivat „Ale moje kamaradku koupila podobnou mnohem levneji (nebo spis rovnou rict cenu) nebo ja tu zkusim jinde a kdyztak se vratim.“ Ale opet to tam moc levne nebylo. Jih je kupodivu mnohem drazsi nez sever. Po nakupech jsme trochu odpocivali v hotelu a vydali se na veceri. Kam jinam nez do nasi oblibene restaurace Mango Tree. Jelikoz byl v te dobe festival, byl pripraven vecerni program. Deti zpivaly, prednasely, tancily, proste vsechno mozne, co dokazaly. Jelikoz jsme byli unaveni a druhy den nas cekal narocny program, sli jsem spat. Druhy den jsme si hned rano pronajali skutry. Sice to neni uplne obtizne uridit, ale ja se svymi ridicimi schopnostmi jsem vyuzila nabidku spolubdlici a byla jsem jen spolujezdec. Na skutrech jsme objeli okoli a navstivili co se dalo. Bylo to fakt super. Slunicko pralo, takze vsichni meli minimalne cerveny krk, nekteri byli chudaci spaleni trochu vice. Pocasi se kolem pate necekane obratilo a zacalo prset jak z konve. Jelikoz trochu prestalo, vydali jsme se domu, ale zastihl nas pekny slejvak. Vypadali jsme jako kdybychom zrovna vylezli z bazenu. Moc prijemne to nebylo, ale hlavne, ze jsme se vsichni vratili. Nebylo videt temer na krok a nektere skutry se cestou stridave porouchavali, takze jsme se museli hlidat, abychom tam nekoho nenechali. Proste sranda. Domu jsme prijeli v pondeli v sest rano, na hodku zalezli do postele a hura do prace. Byl to super vylet a tady je par fotek.

Vyhled z hotelu na hlavni chram, pred kterym se vecer konal festival.

Pohled ze zhora na Hampi.

Nas pruvodce ma velmi rad posvatne kravicky. Vpravo je damska cast expedice. Divka ve predu je moje spolubydlici ze Svedska, divka v bilem je muslimka, ktera bydli v USA a taky se mnou sdili byt.

Pohled na dalsi chram a palmy

Vyhled z naseho hotelu. V noci to byla jeste vetsi krasa.

Tady jsem s posvatnou kravickou. Chtela jsem se svezt, ale je to pry zakazane, tak snad priste.

Jeste ze mame pracku, co rikate.

Tak tohle je asi stonozka. Noh ma sice jen 94, ale treba ji tech 6 jeste doroste.

Nase vyprava na vypujcenych skutrech. Ten snedsi chlapik byl nas pruvodce

A toto je vyhled z jiz zminovane restaurace Mango Tree. Takhle to az tak hezky nevypada, ale byla to fakt nadhera.

Jak jsem psala, zrovna probihal festival Ganeisa, coz je takovy ten ruzovy slon vzadu. Tanci kolem neho, potom ho krmi a zpivaji mu. Vecer byl program na jeho pocest. Asi po tydnu, kdy festival konci, odnesou Ganeisu k vode, do ktere ho pusti.

Mesicni hodnoceni

2007-09-14T05:40:00.000-07:00

Ano, ano, je to tak, uz jsem tady mesic, wow. A prijde mi, ze je to tak tyden. Hrozne to leti, ostatne jako vzdycky.
Rekla jsem si, ze by to chtelo kratke zhodnoceni, tak tady to je…….

Co mi stale dela problemy a neprestava me prekvapovat:
- prejit silnici za kratsi dobu nez 5 minut (obcas se to povede I drive, ale to je spise vyjimka),
- koukat na kravu, ktere prechazeni silnice nedela zadne problemy a jde, jakoby se nechumelilo a zadna auta tam nebyla,
- chytit nejaka anglicka slovicka, ktera spis pripominaji tu jejich hindstinu nez anglictinu,
- domluvit si se sefem nebo kolegou schuzku, ktera by nebyla odlozena nebo zrusena,
- sef, ktery se na zacatku hodnotici schuzky zepta – „A co chces vlastne hodnotit a proc?“,
- obcasny nedostatek vody v nasi domacnosti,
- riksa, ktery si vybira, jestli nas sveze nebo ne,
- fakt, ze jsou tu vsude palmy a citim se jak v Recku nez v Indii,
- preplnene party, kde hrajou jen house a techno,
- a mnoho dalsich, na ktere si vzdycky vzpomenu az po dokonceni prispevku L

Male uspechy:
- registrace na cizinecke policii,
- konecne poradny vylet do Hampi,
- obcas aspon mala pochvala od sefa, ze je spokojeny,
- zadne strevni problemy (zatim – co neni, muze byt J),
- par kamaradu, se kterymi se dobre povida a pari,
- usmlouvani nakup knizek ze 150 rupek na 50 rupek,
- zavedeni internetu, takze budu moct skypovat.

A tomuhle prosim rikaji mini meal (jidlo). Naji se z toho dva lidi a je to moc dobre. Takova vsehochut. Bohuzel pro me nemaji mini mini meal, takze jestli budu jist takove porce, prijedu o par kil tezsi :-(

Co se deje noveho

2007-09-05T04:59:00.000-07:00

Tento tyden je velmi zajimavy. V pondeli jsme meli jit na party, protoze jsem konecne nasla misto, kde hrajou v pondeli Pop music. To jejich techno a house se vazne neda poslouchat. Jenze jsem se bohuzel necitila dobre, coz trva az doted. Sice nemam horecku, ale porad smrkam a boli me hlava. Chytla to i spolubydlici, tak bude asi veselo.

V praci jsem dostala zajimavy ukol - vytvorit si pro sebe plan s konkretnimi vysledky a casovym harmonogramem. Hmm, docela vyzva. Nemel by tohle prece jenom delat nadrizeny nebo aspon ve spolupraci s podrizenym? Bylo docela tezke konecne dostat z tech vsech manazeru, pod kterymi pracuji, konkretni praci pro me, ale zda se, ze se povedlo. Ted konecne vim, na cem budu pracovat aspon tento mesic. Je to hodne zajimave, protoze jsou to nove veci a hlavne je to vice oblasti HR, takze ziskam urcity prehled. Dokonce jsem se zacala ucit i kontingencni tabulky a budu ve studovani Excelu pokracovat i nadale. Prace je docela dost a nekdy se to nakopi, ze nevim, kam skocit. Ale spis si to muzu ridit sama, coz je fajn. Ale pokud se jedna o spolupraci, tak nic moc. Kazdy je hrozne zaneprazdneny a ziskat potrebne informace je fuska.

Dneska jsme byli pozvani na slavnosti obed u prilezitosti udelovani jmena synovi meho kolegy. Tomu je uz sice 5 mesicu, ale teprve dnes dostal jmeno. Bylo tam kolem 300 lidi, takze jsme museli cekat asi pul hodky v cekarne (tak se opravdu mistnost nazyvala) a pak se mackat, abychom se dostali ke stolu. Bohuzel jsem se uz nevesla ke stolu s mymi kolegy a tak jsem jedla se tremi indickymi starousky. Ale musim rict, ze to bylo opravdu vyborne. Cele menu skytalo asi patnact druhu pokrmu vcetne ovocneho salatu a zmrzliny nakonec. Mnam. Takovehle slavnosti si necham libit. Takze doufam, ze budu brzy pozvana na neco podobneho.

Zazitky z tretiho vikendu

2007-09-05T04:52:00.000-07:00

Sice jsme meli naplanovany vylet do Hampi, coz je moc hezka vesnicka (teda aspon se to tady rika), ale jelikoz jsme nakonec zbyly jenom dve, nikam se nejelo. Sobotu jsme tedy stravily nakupovanim a tentokrate to bylo docela uspesne. Koupila jsem si konecne zabky do sprchy od pana Bati, dalsi zabky ale takove bilo-stribrne do prace, dlouhou zavinovaci sukni, kratkou sukni, tilko na doma a satek svetle smouli. V nedeli jsem zneuzila meho kolegu a jeli jsme na Nandi Hills, coz je takovy asi posvatny kopec asi 60km za mestem. Bylo to docela fajn. Sice zacalo prset, jakmile jsme prijeli, ale stacilo pockat deset minut v aute a pak uz to slo. Byli tam srandovni opice, ktere nebyli moc plache, takze bezne skakali po autech a tak. Dokonce meli i mala opicatka, ktera nosili na brisku. Priste snad prilozim i nejake fotky. Dali jsme si tam obed, ja cinske nudle, ktere jsem nemela snad uz dva mesice, a jeli jsme domu. Ja jsem vlastne jeste navstivila hinduisticky chram. Zasli jsme na kafe a cigaretu a pak jeste asi na dve piva. Takze docela vydareny vikend :-)A konecne taky trochu dokumentace.........

A tady je kolega, ktery mi pripomina Ediho Murphyho a jeho cerne auticko.

Opicky skakaly po autech a turiste si to fotili. Klasika. Ale je to roztomily, ze?

Cinske nudle, mnam, na ty jsem se tesila. I kdyz musim rict, ze na nase Cinany nemaji :-)

Tak tohle jsou ty jejich slavne kopce, tedy Nandi Hills.

Vikend

2007-08-31T04:04:00.000-07:00

Minuly vikend me vzal kolega z prace na nakupy, coz bylo fajn. On se koukal po svych vecech a ja po svych. Koupila jsem si jendo indicke tricko a jedno do prace. Pak jsme se sli podivat na budovu indicke vlady a do parku. Vecer jsme zakoncili veceri a skoncili v baru Sherlock Holmes u piva. Nize muzete videt dokumentaci :-)

Gambrinus to sice neni a stoji asi trikrat tolik, ale jak zname prislovi rika: "Dokud zijeme, pivo pit budeme."

Uchvatila me tady priroda. Tohle mesto bylo vystaveno kolem stromu, takze vsude jsou kokosove palmy a je tu spousta parku. V jednom jsem se nechala vyfotit ve stylu Taj Mahal pozi.

Tak tyhle uzasne kose tu maji skoro vsude. Nemusi to byt nutne tucnak, maji treba i opici. Na kazdem je napsano Use me, coz mi prislo fakt roztomile.

Budova indicke vlady. Ackoliv se me snazil kolega Rohan protlacit dovnitr, dustojnik, ktery tam u brany hlidal mu to nedovolil. Potrebujeme pry dopis od ministra. Rohan slibil, ze ho sezene, tak uvidime, jake jsou jeho vyjednavaci schopnosti.

Me radosti a starosti po dvou tydnech v Indii

2007-08-31T03:46:00.000-07:00

Jelikoz jsem tu jiz vice nez dva tydny, mohu sumarizovat me pocity. Abych vas nezatezovala opet dlouhym clankem, snazila jsem se v kratkosti nastinit, co mi dela radosti, ale i starosti (I kdyz se k nim snazim mit pozitivni pristup a v podstate to neni nic moc vazneho, ale nemuzu tu porad psat jen negativa).

Radosti
- mili kolegove, kteri mi chteji ukazat Indii a s kterymi si muze dobre popovidat,
- velmi dobre jidlo, ktere si fakt uzivam,
- temer zadne zdravotni problemy,
- party, na ktere chodime I behem tydne J (vcera jsme byli na karaoke, coz bylo moc fajn),
- nove zazitky,
- poznavani novych lidi,
- uceni se novym vecem,
- cteni knihy Mnich, ktery prodal sve Ferrari, kterou jsem v CR nemohla sehnat,
- jsem konecne registrovana, huraaaaaaaaaaaaa!!!!!

Starosti
- ackoliv jsem v praci dostala projekt hned druhy den a dokoncila ho toto pondeli, sef jeste nemel cas to precist a konzultovat se mnou a moje prace je stale trochu nejasna,
- tento vikend zustanu opet v Bangalore, coz me opravdu mrzi, protoze jsem chtela poznat i jina mista (na druhou stranu i poznavani Bangalore neni spatne),
- stale neznam moc ostatnich praktikantu a nenasla jsem jeste nikoho, kdo by se mnou po praxi cestoval,
- umorne dojizdeni minimalne dve hodiny kazdy den (nekdy i tri hodiny),
- cena nekterych produktu (napr. pivo tu stoji 50 Kc a odlicovaci tampony taky),
- Bangalore je hodne ovlivneno zapadni kulturou, takze se obcas necitim jako v Indii :-(

Navsteva u Deepaka

2007-08-30T05:41:00.000-07:00

Hned prvni nedeli jsem byla pozvana na pravy indicky obed ke svemu kamaradovi Deepakovi, ktery byl pro zmenu na praxi v Praze pred 2 roky. Deepak me vyzvedl a odvezl si me na jeho nablyskane motorce, zatimco jeho zena me hned po prijezdu vitala s otevrenou naruci. Prvne jsem dostala predkrm v podobe jablka a hrusky nakrajenych na platky. Potom nasledoval indicky obed a pote jsme se vrhli na sledovani jejich svatby, ktera se uskutecnila loni v prosinci. Svatba trvala asi 3 dny a zaznam nastesti zkrouhli na 5 hodin. No, ono i tech 5 hodin bylo docela dost. Nejake casti jsme preskocili, takze z toho byly asi 4 hodiny, ale stejne mi to dalo zabrat. Ne, ze by to bylo nezajimave, ale jednu vec delali vzdycky asi pul hodiny a porad tancili a zpivali. Ten jejich tanec pritom vypadal, jak kdyby dostali 220 elektickym proudem. Nic ve zlem. Ale zazitek to byl pekny. Hlavne je ten svet fakt maly. Kdo by to byl rekl, ze se jeste nekdy setkame a dokonce u neho doma a s jeho zenou.

Koupili pro me kokosovy orech, ktery prodavaji poulicni pokrikovaci. V Bangalore je hrozne moc kokosovych palem (coz je mimochodem nadhera) a tak prodej orechu frci. Useknou nahore vrsek a pak muzete pit kokosove mleko, ktere je velmi zdrave. Casem se z neho stane orech, ktery zname z nasich obchodaku. Tohle je primo ze stromu.

Deepak s jeho zenou a s obedem, ktery pro nas zenuska pripravila.

Zenuska byla hrozne mila. Dokonce se se mnou nakonec rozloucila evropskym zpusobem (pusy na tvare). Sice moc neumi anglicky, ale kucharka je to vyborna. Dobre si Deepak vybral. Btw ceka miminko, takze budou mit v lednu prirustek do rodiny.

Muj pokojicek

2007-08-29T05:36:00.001-07:00

Okno, za kterym je balkonek. Musim rict, ze v pokoji neni nidky ticho. Cely den i noc jsou slyset klaksony aut a pokriky prodavajich.

Televize, wow. Vice jak 60 kanalu vcetne HBO a MTV.

Nase postele (moje je ta se zlutou prikryvkou). Vedle me postele mam skrin, ktera je cela zelezna, ma maly sejf uvnitr a jak vidite i zrcadlo venku. Takovy prepych jsem nemela ani na koleji v Praze :-)

Indicka byrokracie aneb tohle bych neprala ani uhlavnimu nepriteli

2007-08-29T03:17:00.000-07:00

Jak nazev napovida, indicka byrokracie neni prochazka ruzovym sadem. Ono ani u nas to neni nic moc zabavneho, ale tohle je tak desetkrat horsi.
Takze hezky od zacatku....
Jelikoz budu v Indii vice nez 6 mesicu, potrebuji se registrovat u indickych uradu (neco jako cizinecka policie). Tato procedura se musi uskutecnit do 14 dnu od prijezdu, jinak se potom plati 30 USD. AIESEC by pri tomto procesu mel asistovat, ale je to porad jen Indie, takze tato organizace obcas selhava. Kazdy mi rikal, at tam jdu co nejdrive, protoze to obcas vezme i vice dnu, nez se proces podari. Protoze AIESEC porad nemel cas, rozhodly jsme se s moji spolubydlici vzit indicke urady do svych rukou a vydat se tam na vlastni pest.
1. navsteva uredniku
Dorazily jsme uspesne na misto a docela v klidu nasly i pekne spinavou kancelar. Teda spise stolecek, za kterym na zidli sedel takovy moudre vypadajici uz trochu vice prosedively Indian. Kouknul do pasu a rekl: "Ted se nemusite registrovat." Spolubydlici se chtela registrovat dobrovolne, protoze to potrebovala kvuli internetovemu pripojeni, ale to v Indii nepripada v uvahu. Mne rekl, ze staci prijit v lednu, protoze stejne nevim, jak dlouho tu zustanu a treba to ani tech 6 mesicu nebude. Tak jsme se s nim zacaly trochu hadat, ze to urcite musi byt do 14 dnu, protoze je to vsude napsane a ze tu urcite budu vice nez 6 mesicu, takze to chci udelat ted. On si porad mlel svou a rikal at prijdu az v lednu. Jelikoz jsem nechtela zbytecne platit a mit to z krku rovnou, nepolevila jsem a stala tam, az mi teda zacal davat milion papiru, ktere musim donest. Potvrzujici dopis od spolecnosti mu neprisel prilis konkretni, takze mi EMC muselo vydat novy papir plus financni prohlaseni.
2.pokus
Sesbirala jsem vsechny mozne dokumenty, coz nebylo vubec lehke. Nejhorsi bylo dostat dokumenty od spolecnosti. AIESEC me vzal k notari, ktery mi dal na to financni prohlaseni od spolecnosti zlatou medaily, ja vyplazla 300 rupek a jeli jsme za jinym AIESECarem, ktery me mel vzit do registracni kancelare. Tvrdili mi, ze by dopis od notare mel stacit (plus kopie pasu a potvrzeni ubytovani). Na jednu stranu jsem byla rada, ze to muze jit tak hladce, ale na druhou stranu jsem byla nastvana, ze jsem musela shanet vsechny tyhle dokumenty a nakonec to nebylo potreba. No, rikala jsem si:”V tomto pripade se proaktivita opravdu nevyplatila.” Ale co uz, treba se mi ty dokumenty budou hodit priste a hlavni je, ze ted ten proces pujde hladce. Uspesne jsme nasli druheho AIESECare, ale po prichodu na misto jsme zjistili, ze maji do 14:30 pauzu na obed. Jelikoz jsem byla hladova, vratili jsme se opet na misto setkani, kde bylo obchodni centrum a sli jsme se najist. Pri dojidani docela dobreho indickeho obidku mi muj doprovod sdelil, ze ma problem. Nekdo z rodiny mu volal a musel ihned domu. Hmm, tak jsem se rozhodla vzit veci opet do vlastnich rukou a rikala si, ze kdyz budu potrebovat jen ty tri papiry, tak mi to prece musi dat. Prisla jsem konecne na radu a pan po me chtel vsechno. Bohuzel jsem to nemela serazeno podle jeho predstav, takze me poslal na konec fronty, abych si vse seradila nez se podiva, jestli mam vse, co potrebuji. To uz se ve me zacala varit krev, ale budiz. Kdyz jsem prisla podruhe na radu, tak nasel jeden papir, kde nebyla ofocena druha strana. I kdyz jsem mu rikala, ze na druhe strane nic neni a ze to vlastne neni potreba, nepomohlo to. Poslal me do Xeroxu tuto chybu napravit. Jeste predtim mi ale zkontroloval vsechny papiry a rekl, ze pak uz to bude v poradku. To me nakoplo a tak mi ani nevadilo, ze to musim jit okopirovat. Plna ocekavani jsem se vratila, vystala opet frontu a pak mi chlapik oznamil, ze potrebuji ofoceny pas meho sefa. Tak tohle me teda dostalo. Snazila jsem se argumentovat, ale na jeho argumenty typu “Ja to tady delam kazdy den, madam, tak mi nerikejte, co je potreba, protoze ja to vim nejlepe” jsem opravdu nemela slov. Takze po druhem neuspesnem pokusu jsem se vracela do firmy a zadala sefa o kopii pasu. Slibil, ze to druhy den bude.
3.pokus o prekonani indickych zabednencu
Rano jsem jela hromadnym autobusem do firmy, abych si vyzvedla sefovu kopi pasu a mohla opet jet na cizineckou policii. Docela efektivni zpusob, ale co uz. Sef mi oznamil, ze jeho pas je v Singapuru, protoze tam potrebuje dat razitko (fakt nechapu, co to ma byt, ale patrat po tom nehodlam) a ze ho bude mit pro me vecer. Na to jsem odpovedela, ze to potrebuji ihned, protoze dnes je posledni mozny den registrace a at mi da jiny dokument. Byl hrozne mily a ofotil mi ridicak. Dokonce mi poskytl firemni vuz, ktery me tam odveze, abych nemusela jet riksou. Hmm, takovy servis. Byla jsem jak kralovna v klimatizovanem voze, ktera projizdi chudou Indii. Rikala jsem si, ze tento dukaz evidence musi vyjit. AIESECar, ktery den predtim selhal se nabidl, ze tam na me bude cekat a pomuze mi. Snazila jsem se mu dovolat, kdyz tam nestal, ale bohuzel mi jaksi nezvedal telefon. Pustila jsem se tedy do toho sama. S usmevem na tvari jsem odevzdala dokumenty chlapikovi, ktery vyndal kopie toho ridicaku. Ja jsem se ho ptala:”Takze tohle nakonec nebylo potreba?” a myslela jsem si, ze si ze me minuly den jen utahoval. On na to odvetil: “Ale ne, madam, tohle je nespravny dokument. Vcera jsem vam rekl, ze chci pas nebo jiny dokument potvrzujici, ze vas sef je Ind.” Upssssssss. Snazila jsem se mu vysvetlit, ze sef pas ted nema u sebe, ale on trval na svem. Jeste mi rekl, ze by stacil potvrzeni o existenci spolecnosti. Nastesti mi dal sef telefon, takze jsem mu volala, ale marne. Napsal mi, ze je na meetingu a jestli neco potrebuji. Pak slibil, ze zavola za 10 minut. Po 30 minutach bohuzel stale nevolal a tak jsem to zkousela znovu. Za 10 minut volal nekdo z jeho podrizenych a snazili se mi pomoci. Zjistili jsme, ze nejlepsi cesta je sehnat potvrzeni o existenci spolecnosti, ktere nekde budou mit. Nasli ho a ted uz zbyvalo jen ho dorucit na me misto. Planovali poslat nekoho, kdo to k nam doveze, abych si to mohla vyridit. Pro jistotu jsem se jeste sla chlapika dovnitr zeptat, jestli tohle opravdu bude stacit a rekla mu, ze to spolecnost doruci. A v ten moment me chlapik opravdu prekvapil. Doporucil mi totiz, abych sla naproti do Xeroxu, kde maji fax a rekla EMC, at to odfaxuje. Tohle byl opravdu spasny napad, takze jsem musela dedulovi v duchu podekovat. S faxem to sice neslo uplne hladce, jak se dalo ocekavat, ale nakonec byl dorucen a ja mela vsechny dokumenty. Jupiiiiiiiiii. Pan se me ptal, jestli jsem ted happy, kdyz jsem prosla a ja se ho jen ptala, ale tohle asi jeste neni vsechno, ze? Na tuto otazku mi neodpovedel a jen se usmival pod svym knirkem. Opravdu to jeste vsechno nebylo. Tento chlapik vsechny dokumenty podepsal, ale muselo to byt jeste podepsano chlapikem vedle neho ,ktery byl zrovna mimo sve misto. Mela jsem tedy pockat 5 minut, nez se vrati. Sice to bylo trochu dele, ale konecne jsem mela dokumenty podepsane a mela jsem jit zase do jine mistnosti. Nastesti jsem se tam zdarne protlacila trochu evropskym zpusobem a mela jsem jit zase k jine prepazce. Tam si vzali dokumenty a pas a rekli, at se posadim. Jelikoz to bylo pul hodky pred poledni pauzou, modlila jsem se, at to stihnou, protoze cekat dalsi hodinu jsem fakt nechtela. Bylo to docela rychle, ale k memu prekvapeni to jeste neni vsechno. Dali mi sice takovy papir a pas, ale rekli, at prijdu druhy den ve ctyri hodiny, abych si vyzvedla mou registraci. Takze zitra opet navstivim tento tak jiz znamy urad, abych byla konecne registrovana. Muj ridic mi navrhl, ze zitra me opet odveze, tak doufam, ze to sef povoli.
To je cela story registrace (teda aspon doufam), protoze jinak bych snad uz nektere urednicky uskrtila.

Muj prvni poradny obed v Indii

2007-08-28T05:51:00.000-07:00

16.8.2007
Prvni poradny obed v Indii

Byl to obed v hotelu a mohli jsme si vybrat a nabrat kolik jsme chteli vcetne zmrzliny :-) Stal nas sice neco pres 100 Kc, ale byl opravdu dobry a na zacatek bezpecny.

Prvni pracovni tyden za mnou :-)

2007-08-24T05:40:00.000-07:00

Tak to mam zdarne za sebou. Musim rici, ze jsem se tedy opravdu nenudila. Projekt, ktery mi byl zadan nakonec budu vytvaret asi ve spolupraci s jeste jednou holcinou, se kterou mame schuzku v pondeli (mela byt dneska, ale to je asi normalni, ze se to meni). Jinak stale nemam emailovou adresu, takze pouzivam soukromy email. Vypada to, ze si osvezim i znalosti Excelu. Mam pracovat na projektu, kde budu potrebovat korelaci a tak, ale jeste jsem jim nerekla, ze tohle moc neovladam:-( tak uvidime, jak se s tim poperou. Myslela jsem, ze v HR se takove veci moc neupotrebi, ale to byl omyl. Vcera jsem pomahala s PPT, tak jsem se aspon naucila nove veci. Davaji mi obcas i docela zodpovedne ukoly, ale pak treba zjistim, ze uz na tom nekdo pracoval a ze tohle vlastne ani nepotrebuji. Ale co je dulezite, ze se opravdu ucim nove veci, coz je fajn a je to vyzva, jak jsem chtela. Uvidime, co prinesou dalsi dny, protoze po prvnim tydnu se asi neda moc soudit, ale jsou tu hrozne mili lide, coz je dulezite. Muj kolega se pro me dneska stavi a pujdeme do hospody, kde se da i tancovat. Zitra si na me vyhradil cely den a jdeme spolu nakupovat. Ano, ctete spravne. Jdu nakupovat s chlapem a dokonce to pry miluje, tak uvidime. Jinak jsem mela jeden takovy mensi sucek, kdyz mi sef zadal ukol a pak rekl, ze na to mam 50 minut a pak trikrat zopakoval, at utikam, abych to stihla. Nevim, do jake miry to byla sranda, ale fakt me to v Indii prekvapilo. Ja, jako spravna Evropanka, jsem se snazila ne uplne snadny ukol splnit a jakztakz jsem to stihla. Jenze kdyz jsem sla k nemu do kancelare, tak mi rekl. Pockej, priority se zmenily a zacali jsme pracovat na necem jinem. To, co jsem udelala predtim se potom ukazalo byt uplne zbytecne, ale to je jedno. Treba jen testoval, jak umim pracovat pod tlakem :-) Za chvili me odveze autobus domu. Kdyz si to tak v hlave pocitam, v podstate odchazim z domu v 8 rano a vracim se v 8 hodin vecer. Ne nadarmo se rika "Neco za neco".

Veci, ktere jsem necekala:

2007-08-24T05:35:00.000-07:00

- tak hrozny provoz (asi trikrat horsi nez v Praze),
- televizi na pokoji s vice nez 60 kanaly vcetne HBO,
- dojizdeni do prace vice nez hodinu hromadnym autobusem,
- colu a susenky v praci zdarma,
- zadani projektu druhy pracovni den,
- discoteky, ktere konci nejpozdeji 23:30,
- cekani na letisti 5 hodin,
- velmi dobre a velmi levne stravovani ve firme (200 Kc za mesic)
- ze mi sef bude rikat – Mas na to 50 minut, tak utikej, utikej, utikej,
- nektere produkty stejne drahe jako v Praze a nektere i drazsi,
- a mnoho dalsich, na ktere si zrovna bohuzel nevzpominam.

A huraaaaaa do prace

2007-08-21T05:28:00.001-07:00

Tak konecne nastal ten tolik ocekavany den, kdy jsem byla zasvecena do taju prace v Indii. Vecer jsem se snazila najit na mape, kde ze to vlastne budu pracovat. Vysledek me nijak nepotesil, protoze jsem zjistila, ze to bude pekne daleko. Vlastne jsem to na mape ani nenasla, takze nezbyvalo se nez modlit, aby to bylo co nejblize. Kousek jsem se svezla se spolubydlici a pak jsem cekala, ze me vyzvedne AIESECar. Prijel pomerne vcas, jen asi se sedmiminutovym zpozdenim (a to jen proto, ze jsem mu jeste vecer volala, ze je to opravdu dulezite a at se snazi byt presny). Hned jak prijel, tak jsem se zhrozila, protoze prijel jak jinak nez na sve motorce. Jeste jsem nepsala, ze tady jezdi na motorce uplne kazdy. Ridici maji helmy (nove narizeni vlady) a spolujezdci ne. Holky za ridicem jezdi jako damy na koni ve stredoveku hlavne z toho duvodu ze v sari by to rozkrocmo neslo. Ja samozrejme jezdim obkrocmo a kdyz je tma tak pouzivam i evropske drzeni kolem pasu. Asi si dovedete predstavit (teda asi jenom zenske, chlapi tohle asi nikdy nepochopi), ze hodina stravena v koupelne nad upravou vlasu a make-upu prisla v nivec. Vypadala jsem jako Brigitte Jones, kdyz ji vitr odfoukl satek. Ale hlavne ze jsem to prezila a prisla jsem pomerne vcas. Prisel pro me sympaticky chlapik, coz je muj nadrizeny a jmenuje se Om. Chvili jsme si povidali a pak me tak ruzne vodil po firme a seznamoval s lidmi. Pak musel na nejakou schuzku, takze me nekomu hodil a kdyz I ten musel pryc, tak me zase dal na starost nekomu jinemu. Pripadala jsem si jako horka brambora, ale jinak to bylo docela fajn. Dokonce me vzali s sebou na obed. Takze jsem sedela mezi trema chlapama (sami manazeri) a obedvala s nima. Chtela jsem se blysknout a tak jsem jedla jednou rukou, jak to vsichni delaji. Ani jsem si neuvedomila, ze ostatni ji ryzi lzici jenom ja vypadam jako prase, protoze to jim rukou. Dneska uz jim jako spravna Evropanka a pouzivam lzici. Po obede to uz bylo horsi. Posadili me do ctvrteho patra, I kdyz zbytek HR je na patre druhem. Ale musim rict, ze jejich open space je mnohem prijemnejsi nez jsem zazila. Mam svuj rohovy stul a dokonce takovou tabuli, kam si fixou muzu psat co potrebuji. Mista je dost a hluku taky moc nenadelaji. Rekli mi, ze pan z IT prijde a pripravi mi pocitac. Kdyz po hodine nesel, tak jsem vyhledala IT a zeptala se, jestli o me vi. Samozrejme, ze vedeli, ale asi meli jeste dulezitejsi veci na praci a tak neprisli ani za dalsi hodinu. Mezitim jsem si aspon hezky popovidala s jednim klukem a popijela kavu, caj, colu, sprite, fantu a jedla ctyri druhy susenek (tohle vsechno tady mame zadarmo J, takze to jakztakz uteklo. Ale po dvou hodinach cekani mi teda uz fakt dosla trpelivost a volala jsem jedne holcine, jestli nechce s necim pomoct a tak. Rekla, at prijdu a poslala me za sefem. S nim jsme aspon probrali nejaka pravidla a na co se budu orientovat a pak se mi omlouval, ze to tak dlouho trva. Nasel nahradni reseni a poslal me do knihovny, kde je jeden volny pocitac pro vsechny. Teda puvodne me chtel poslat domu, ale ja se zeptala, jestli prece jenom nemaji nekde volny pocitac, ze bych si cetla neco o firme. Zeptala jsem se taky na transport, ktery mi mela firma zajistit. Z puvodne AIESECem zminovaneho taxiku, ktery me mel vozit domu a do prace z toho byl firemni autobus, ktery rozvazi lidi. Odjizdi az v pul sedme a rano me vyzvedava ve ctvrt na devet. Autobus je docela pohodlny, ale bohuzel misto v pul sestet jsme vyjeli skoro az ve trictvrte na sest a doma jsem byla az kolem osme. Cesta mi trva opravdu dlouho a zacinam premyslet, ze si najdu blizsi ubytovani. Na druhou stranu se mi ten byt hodne libi a spolubydlici jsou fajn, takze uvidim. Autobus stavi asi 3 minuty od bytu, coz je super, takze aspon nejaka vyhoda.
Dnes jsem druhy den v praci a I kdyz to tak nevypadalo, budu mozna moct obcas napsat par radku. Sice pisou v jejich prirucce, ze to sleduji a ze je to zakazane, ale kdo nic neriskne, ma smulu. Dopoledne jsem byla opet v knihovne a pak ve dvanact jsem mela mit schuzku se sefem. Cekala jsem na nej pul hodky a pak prisel a omlouval se, ze mel schuzku. Sli jsme na obed a ze to probereme po obede. A svete div se. Opravdu jsme po obede sli na me misto do ctvrteho patra a cekal na me pocitac. Wow. A pak na me vybalil, co ode me chce. Takze jsem dostala svuj prvni projekt a mam udelat jakousi analyzu a potom navrhnout doporuceni a zmeny. Cas mam do pondeli do vecera, tak uvidime. Je to docela narocne, protoze cely den budu jen cist a cucet do pocitace. Obavam se, ze jak jsem ocekavala, ze zhubnu, nastane spise druha varianta. Protoze ty jejich susenky jsou docela dobre a colu piju, abych neusla L Takze to je cela moje story.
Ted se musim snazit, abych pana Oma nezklamala a nevyhodili me hned po tydnu. Uz takhle asi zasnou nad moji anglictinou a divi se, ze se moc nechytam, kdyz na me mluvi tou jejich hinglis. Obcas mi prijde, ze mluvi v hindi a pak si uvedomim, ze to asi prece jen bude anglictina. Tak doufam, ze si na to brzy zvyknu. Kazdopadne kyvat jako ze tomu rozumim uz zvladam s prehledem.

Dny volna

2007-08-17T23:36:00.000-07:00

Ke svemu prekvapeni jsem tedy mela necekane dva dny volna, kdy jsem mohla omrknout, jak to tady funguje a co me asi tak ceka. Jelikoz jsem predesle noci spala opravdu malicko, vyspavala jsem az do pul dvanacte (a to mi dokonce ani nevadil ten hluk z ulice, ktery mi ted uz bohuzel v noci vadi  ). Pote me vzbudil telefon. Volal jeden z AISECaru, ze se o me dneska postara a co chci delat. Dohodli jsme se, ze me provede po okoli a ukaze mi, kde vybrat penize. Rekl, ze prijde za hodinu. No, asi nikoho neprekvapi, ze z hodiny byly dve a pul hodiny, ale to je tady proste normalni.Uz nikdy si asi nebudu stezovat na cekani na VSE, protoze ve srovnani s Indii to zadne cekani neni. Ale hlavne, ze dorazil. A nebyl sam. Privedl noveho trainee ze Singapuru, ktery byl v Indii prvni den a vypadal taky trochu ztracene. Prvne jsme se sli najist do hotelu, kde byl buffet, takze jsme si mohli nabrat co jsme chteli a kolik jsme chteli a na zaver jsme si mohli dat I zmrzlinu. Kazdopadne jak jsem si myslela, ze to bude levna zalezitost, tak to teda neni. Za tento obed jsem dala asi dvakrat vice nez davam v Praze. Ale bylo to zase bezpecny a hrozne dobry, takze to za to stalo. Potom jsme sli vybrat penize, coz taky nebylo uplne snadne, protoze ne vsude akceptovali Visa kartu. Ale nakonec se podarilo pouzit bankomat, takze hlady neumru 
Jelikoz jsme prochazeli kolem obchodu, kde se delaji fotky, rozhodla jsem se, ze se necham vyfotit, protoze me dve fotky, ktere jsem si privezla, jsem uz rozdala. Indove totiz chteji fotky uplne na vsechno. Takze jednu jsem dala domacimu pri podepisovani najemni smlouvy a dalsi pri kupovani simkarty a vyrizovani telefonu. To byl ale zazitek! Zavedli me do takoveho sklepa, kde meli na zdi sedy koberec a jednu zidlicku. Pan me fotil asi desetkrat, tak jsem si rikala, ze si treba budu moct vybrat, jako je to u nas. Jenze pak tam jeste blejskal na prazdno a pak me tam posadil jeste jednou a to uz byl ten spravny pokus, kdy mu to blejsko a vyfotilo zaroven. Za pet minut jsme si pro to meli prijit. Fotky jsou moc pekne, ale krome hlavy tam mam jeste pulku tela a navic to nejsou pasove formaty, ale nejaky nespecifikovatelny rozmer. Za 12 vetsich a 6 zase miniaturnich fotecek jsem dala 40 Kc. No, nekupte to. Jen doufam, ze ten rozmer je indicky a budou mi ho tady akceptovat. Pak jsme jeste skocili na kafe do italske kavarny. Bylo to ale nadherny prostredi mezi palmamy venku, takze parada. Jelikoz se uz zacalo stmivat, snazili jsme se sehnat riksu. To ovsem neni tak lehke, jak jsem si myslela. Oni si totiz panove trochu vybiraji a pokud to neni dostatecne dlouha vzdalenost, proste vas odmitnou. Takze jsme nakonec sli do takove budky, kde si to predplatite a cekate v rade, az prijede pro vas riksa. Je to sice dvakrat drazsi, ale je to jistota.

V patek jsem si opet pospala, I kdyz bych tomu nerikala do zlatova. V noci jsem kvuli hluku a teplu nemohla spat a ani rano to nebylo lepsi. Pak jsem sla poprve sama prozkoumat okoli. Sla jsem do blizkeho obchodu, abych si koupila veci, ktere mi chybeli a nejake jidlo. Opet se mi protaceli panenky nad tema cenama. Importovane zbozi je totiz hrozne drahe. Je na nem 150% dan, takze asi tak. I kdyz porad je to tak na stejne urovni jako doma, takze to jde, ale kde je sakra ta zminovana levna Indie? Pak jsem nasla uspesne internetovou kavarnu, ze ktere jsem psala vcera I dnes a kde je internet za 5 Kc na hodinu, takze pohoda. Potom jsme sly se spolubydlici na veceri, ktera uz byla docela levna a hlavne moc dobra. Muj zdravotni stav je prekvapive docela v pohode. Tak uvidime,kdy to zacne. Pak jsme jeste prochazely kolem Scherlock Holmes Clubu, tak jsme zapluly dovnitr. Holky, to by se vam libilo. Sami chlapi. Do klubu totiz vetsinou holky nechodi a jsou drzeny doma hodne zkratka. Takze diky bohu, ze zijeme v CR. Pivo je tu asi dvakrat drazsi nez ta vecere  Male pivo stoji asi 25 Kc, takze luxus, ze? Hrali tam ale super. Evropske songy, oldies a tak, takze jsem si pripadala jako doma.

Jinak je docela blbe, ze je tu tma jiz v sedm hodin a to bych nikde nemela chodit sama, takze nevim, co budu delat po vecerech. Ale to se urcite vymysli. Dneska se pujdu kouknout na takovy bazar a vecer na rozluckovou party se Standou (Cech, ktery tu byl jeden mesic v AIESEC).
Pro dnesek to bude asi vse. Doufam, ze v praci budu mit spojeni a budu moc psat.

prvni den v Indii

2007-08-17T02:16:00.001-07:00

Takze jak uz jsem psala, uspesne jsem doletla do Indie kolem sedme rano. Rikala jsem si, jestli tam bude muj bagl, tak budu skoro nejstastnejsi clovek na svete. Sice obleceni do prace bylo to nejdulezitejsi a to jsem mela v prirucnim batohu, ale stejne jsem se nechtela se svymi vecmi rozloucit jen tak. A svete div se, on tam byl! Sice jsem po chvili zjistila, ze se mi tam neco vylilo, ale byl to jen sprchac, takze jsem opet zajasala, ze to neni treba becherovka. Te by byla vecna skoda :-)

Uspesne jsem vylezla z letiste a pokracovala cekaci halou. Ani jsem se nedivila, kdyz tam nestal nikdo s transparentem Lucie, welcome to India. Presto jsem stale doufala, ze treba venku v tom davu se nekdo takovy najde. Ale byla jsem obtezovana pouze chlapikami, kteri mi nabizeli taxik, ubytovani a kdovi, co jeste. Usoudila jsem, ze venku sama nepreziju. Zalezla jsem tedy opet dovnitr s tim, ze jim dam tak hodinku a pak to zacnu resit. Trochu jsem s nimi i soucitila, protoze vstavat tak brzo rano by se nechtelo ani mne. Mezitim jsem chtela napsat zpravu do Cech, ale bohuzel jsem zjistila, ze to z jakehosi duvodu nejde. Jelikoz za hodinu nikdo neprisel, napsala jsem SMS jednomu z AIESEC. K memu udivu bohuzel nesla odeslat ani tato zprava. Nastesti v cekaci hale byla telefonni budka, ktera byla obsluhovana Indama.Po dvou hodinach cekani jsem se rozhodla volat AISEC kancelar. Bohuzel nikdo nebral. Volala jsem tedy cislo AISECare, ale bohuzel taky neuspesne. To uz jsem zacala probadat mirne panice. Jelikoz jsem spala opravdu jen 2 hodiny a noc predtim to nebylo lepsi, vydela jsem se v posteli a ne zoufala na letisti. Pani od telefonu mi rekla, ze nikdo nebyva v kancelari pred desatou, tak at to zkusim jeste pak. Bohuzel ani po desate hodine to nikdo nebral. I pani to pripadalo divne, ale co jsme mohly delat. Takze jsem premyslela o nahradnim planu a zavolala jsem Deepakovi, coz je kluk, ktery byl na praxi v Praze a nastesti mi dal na sebe cislo. Je to fakt zlaticko, protoze mi navrhl, ze pro me prijede a samozrejme mi pomuze. Nastesti jsem se kratce pred dvanactou dovolala klukovi z AIESEC a ten udelal vsechno pro to, aby me nekdo vyzvedl. Take jsem se dozvedela, kde byl problem. Pry jsem jim napsala, ze prijedu az 16.8. a tak me ocekavli az dalsi den. Trochu komunikacni sum, ale hlavne, ze to dopadlo dobre. Prijel pro me zase jiny kluk z AIESEC jmenem Sad, nalozil me do sveho auta a dovezl do bytu, kde ted bydlim a budu bydlet. Sice jsem mela bydlet den v rodine, ale po peti hodinach stravenych na letisti a po dvou probdelych nocich jsem byla rada, ze mam kde bydlet. Hned prisel kluk, kteremu dum patri a musela jsem vyplaznout najem na cely mesic a zalohu. Zalohu jsem nemela v rupiich, takze jsme se dohodli, ze mu to dam az dalsi den. Pak jsem si uz mohla jit lehnout. Prvne jsem si vybalila veci do skrine, ktera je cela moje, ale moc mista v ni neni. Je cela kovova a na jednech dverich ma velke zrcadlo. Je tam i takovy maly seif, ktery si muzu zamknout. V podstate se zamyka cela skrin, protoze nejsou klice od pokoje a jenom od hlavnich dveri. Po hodinovem cisteni skrine a vybalovani jsem si dala konecne sprchu a mohla si jit lehnout. Za hodinu prisly moje spolubydlici, protoze byl zrovna Den nezavislosti (uz slavili 60 let) a holky mely volno. Hned se se mnou daly do reci a ja na ne koukala jak vyorana mys, protoze jsem byla trochu mimo. Jsou ale hrozne mile a hned me vzaly do mesta, pomohly mi vyridit telefon a ukazaly mi okoli. Pak jsem se dozvedela, ze druhy den nemusim do prace, protoze me ocekavaji az v pondeli. Na jednu stranu jsem byla rada, protoze jsem se mohla aspon vyspat a trochu asimilovat se zdejsi kulturou.

Hezky od začátku

2007-08-11T08:34:00.000-07:00

Tak konecne sedim v internetove kavarne {tedy spis v takove spinave mistnosti se spinavymi asi 15 pocitaci} a muzu napsat sve zazitky a pocity do dnesniho dne.

Takze hezky od zacatku...........

Den 0 - tedy den plny cekani a cestovani (14.srpna 2007)

Z Prahy jsem odlitala kolem 7. hodiny rano a z hodinku jsem byla ve Frankfurtu. Rikala jsem si, co tam budu delat ty 3 hodiny co mam na prestup. Ale diky klucinovi, ktery mi u checkinu na Ruzyni sdelil, ze si musim svuj bagl pohlidat a v podstate si ho vyzvednout uz ve Frankfurtu a sama poslat dal, jsem mela opravdu co delat. Frankfurt je docela velke letiste a ja samozrejme netusila, kam jit. Byly dve cesty. Jedna projit kontrolou s pasem a druha pokracovat do jineho terminalu. Jelikoz jsem chtela letet dal, tak jsem vybrala dav jdouci druhou cestou. Dokonce se tam jezdi takovym metrem mezi terminaly, takze jsem tam nakonec vlezla a seznamila se s pani, ktera asi jedina mluvila cesky a taky nevedela kam. Ona ale letela do Ciny a drzela se sikmookych, takze sla dobre. Ja jsem asi po ctvrthodine zjistila, ze tato volba spravna nebyla a musela jsem se vracet. Zkusila jsem tedy projit pasovou kontrolou s tim, ze jsi tu pro ten muj bagl. Sedel tam sice moc hezky mlady muz, ktery ovsem kdyz zjistil, ze jsem prilitla z Prahy a to asi uz pred hodinou, udelal jenom upppps. No co, rikala jsem si, tak jsem se proste zapomnela a ten bagl nekde bude. No, samozrejme na tom pasu a ani vedle opravdu nebyl. Takze jsem se sla zeptat na ztraty a nalezy. Chteli videt takovy ten listek od batohu a pak mi pro me prekvapeni sdelili, ze neni ztraceny, ale ze mi ho dopravi az do Bangalore. Jupiiiiiiiii, to byla radostna novina. Ted uz jsem se na letisti pohybovala jako doma. A vlastne diky mylne informaci od ceskeho mladika jsem se ani nenudila :-}

Z Frankfurtu jsem letela do Bahrainu spolecnosti Gulf Air. Tak to byl ale komfort. Byly pouze dve sedacky vedle sebe, meli pro nas jiz pripravene deky a polstarky a hlavne tam byla velika obrazovka, kde ukazovali, jak jsme jeste daleko, kolik je tam stupnu, jakou rychlosti letime a tak. Tohle je asi docela standard, ale co me sokovalo byly male obrazovky zabudovane do sedacek, takze jsem mohla sledovat film Shrek 3 uplne krasne jako doma televizi. Potom nam prinesli jidelni listek, ktery vypadal jak z nejakeho hotelu. Takze timhle letadlem bych klidne litala porad. V Bahrainu jsem cekala 5 hodin, coz bylo asi to nejhorsi, protoze se mi chtelo spat, byla jsem unavena a uz me nebavilo byt sama. Nakonec jsem pro techto dlouhych 5 hodin zvolila nasledujici program:

- brouzdani po letisti - 10x

- otevreni knizky o Indii - 8x {z toho asi 3x jsem se vazne zacetla}

- snaha vymenit si penize za ty jejich - 2x {pak jsem to vzdala}

- poslouchani hudby - 4x

- navsteva zachodu, ktery stal opravdu za to - 2x

- modleni se, aby to utikalo rychleji - asi 100x

Nakonec jsem to ale prezila a uspesne nastoupila opet ke Gulf Air. Bohuzel jsem ocekavala uplne stejne letadlo s obrazovkami v sedackach, coz nebylo moudre, protoze jsem byla zklamana. Ale zase tam bylo vice mista pro nohy a servis byl opet moc dobry. Behem letu jsem spala asi 2 hodiny a do Bangalore priletla neco pred sedmou hodinou 15.srpna.