Vylet k mori

Jak uz jsem predeslala, rozhodli jsme se vyrazit o vikendu k mori.
Jelikoz nekteri party maniaci chteli jeste predtim jit na party, planovali jsme vyrazit v patek o pulnoci. Nejenom Indove jsou zpomaleni, takze jsem vyrazili az v jednu hodinu rano. Ono zorganizovat 22 lidi da opravdu zabrat. Cesta byla docela v pohode, ani to moc nehazelo, ridic nepoustel silenou hudbu a netroubil az tak moc. Kolem sedme hodiny jsme se blizili k onomu mistu. Bohuzel jsme jaksi bloudili, takze na misto jsme dorazili kolem desate. Hladovi jsme se odebrali najist, coz nebylo uplne jednoduche a museli jsme jist hranolky nebo sendvice, protoze nic jineho nebylo k dispozici. Ja zvolila banany, ktere jsou tady moc dobre a sladke. Potom jsme vyrazili na plaz. 22 belochu mezi Indama nebyl uplne nejlepsi pohled a tak jsme se s Jo rozhodly oddelit a jit trochu dal po plazi a objevovat opravdovou Indii. Nasly jsme uzasne musle, takove, za ktere u nas zaplatite majlant. Bohuzel se pry nesmi dovazet, takze se budu kochat jen tady. Videly jsme, jak lovi ryby a potom je susi na pisku. Trochu mi to pripominalo suseni sena, taky je obracely, aby brzy vyschly. Ve vesnicce jsme koupily susenky za 3 rupie (tedy 1,5 Kc). Bohuzel se v mori nedalo uplne plavat, protoze vlny byly tak silne, ze jste do nich mohli akorat tak skakat a nic vic. I kdyz jsem se pokousela vlny ustat, byly silnejsi, takze jsem byla neplanovane cela mokra. Vecer jsme se vydaly s Jo do mesta a navstivily mistni trh, ale nic jsme nekoupily. Maji trochu jiny styl oblekani nez v Bangalore. Druhy den rano jsme se vydaly do francouzske casti Pondicherry. Je to az neuveritelne, jak jedno mesto muze mit dve uplne rozdilne casti. Francouzska cast byla opravdu cista, bile budovy, francouzska architektura, prazdne ulice atd. Vubec jsme si nepripadaly jak v Indii. Jen to teplo bylo opravdu znicujici. Tipla bych to na takovych 35-40 stupnu, uff. Odpoledne jsme planovali vylet do prilehle vesnice, kde je nejvetsi krystal nebo neco podobneho. Nekteri odjeli na skutrech, ale my s Jo jsme nechteli riskovat docela nebezpecnou skutrovou jizdu a rozhodly jsme se pockat s tremi dalsimi na nas pronajaty autobus. Bohuzel ridici byli na obede a tak jsme cekali dve hodiny nez prijdou. Ukazalo se, ze nejsou ochotni nas vozit po meste. Stejne v te dobe jsme jiz chteli jen na plaz, abychom z toho neco meli. Takze dalsi hodinu jsme stravili hadanim a premlouvanim ridicu. Byla to docela zabava az na ten ztraceny cas. Vysledek po trech hodinach cekani byl takovy, ze si vezmeme riksu. Po peti minutach prisel prece jenom ridic a rekl, ze nas tam odveze. Nevim, co ho primelo k tomuto aktu, ale my jsme byli spokojeni, ze budeme na plazi. Ja jsem se snazila pouzit tvrde vyjednavaci techniky typu Jestli nas tam neodvezete, tak tohle je posledni business, ktery jsme spolu udelali, ale bohuzel to na ne nejak nezabiralo (nebo mozna jo, kdyz pak prisli?). Kazdopadne tohle uz zazit nechci. Bezmoc je docela casty pocit v Indii. Ale stalo to za to. Rozhodli jsme se navstivit resort, coz je budova, kde muzete jist a mate pristup k mori, jehoz plaze jsou trochu klidnejsi nez ty ostatni. Byla to opravdu krasa. Plavat se opravdu nedalo a ani jsme nemeli plavky, protoze jsme jiz vecer odjizdeli, ale mohli jsme se aspon kochat. Jako dukaz prikladam nekolik fotek. A uz se tesim, az zase navstivim nejake plaze.

To by me zajimalo, co ta znacka znamena. Zadne bezce jsem jeste v Indii nevidela, vsichni pouzivaji nejaky z dopravnich prostredku. Takze jestli mate nejaky tip, sem s nim.

Park ve francouzske party.

Francouzska cast mesta.

Tenhle slon byl pred chramem a kdyz mu date najist, pozehna vam jeho chobotem.

Ulala, ale ta s Taj Mahalem je stejne lepsi.

A takhle jsem dobyla jeden opusteny ostrov.

Indicke deti vlny miluji. Nemusi ani platit drahe aquaparky.

Indove jsou atrakce, takze si je kazdy foti. Proc si neudal atrakci z bilych lidicek?

Suseni rybicek.

Hned bych se tam vratila, co rikate?

Pohled ze zidle (na stole uz cekalo vychlazene pivko :-)

5 statecnych (pata foti, samozrejme :-) po narocne cekaci a vyjednavaci chvilce (3 hodiny) stejne spokojeni, protoze jsme konecne na plazi.

Takova indicka idylka.....

Mistni promenada.

Svatecni den

Jelikoz jsme meli v utery 2.10. volno, protoze otec indickeho naroda Ghandi mel narozeniny, rozhodla jsem se opet vytahnout kolegu ven a neco podniknout. Tentokrat jsme zustali ve meste, protoze je tu stale co k videni. Vzala jsem s sebou nasi novou spolubydlici z Nizozemi, ktera se jmenuje neco jako Joulin, ale pise se to Jolyn, takze ji obcas rikam Jo, aby to pro me bylo jednodussi.
Rozhodli jsme se pro botanickou zahradu Lalbagh a pro Byci chram. Zahrada byla moc hezka, hodne zelene, dokonce akvarium s rybickama a nekolik zvirat jako veverka, ruzne druhy ptaku a nechybely samozrejme opicky. Pred zahradou sedel klucina, ktery maloval na ruku henou, tak jsem se rozhodla vypadat trochu indicky a nechala jsem si namalovat ruku. Ve stredu jsem pak prisla poprve do prace v jejich indickem oblecku a s indickou rukou J Vsichni mi rikali, jak mi to slusi.
Ale zpatky k utery. Pak jsme se rozhodli navstivit byci chram. Byl to docela maly chram s velkym bykem uvnitr. Teda jenom s byci sochou. Ale videt jsme to museli, kdyz uz tady bydlime.
Potom jsme se jeli naveceret a ja dostala chut na pivo a kolega nebyl proti, jupiiiiiii. Jenze si pak uvedomil, ze kdyz ma narozeniny Ghandi, neni dovoleno prodavat alcohol, takze jsme meli docela smolika. No, neni to paradox? U nas, kdyz nekdo slavi narozeniny, tak se proda nejvic alkoholu a oni ho tu zakazuji. Kazdopadne ve stredu jsem si to vynahradila v jedne velmi prijemne hospudce, kde je hodne rakosi a vypada to moc hezky a hlavne, je to venku.

Tak to byl muj uterni svatecni den a vlastne I trochu stredecni, ktery jsem si udelala taky svatecni. Zitra jedeme na plaz, tak se moc tesim a urcite napisu dalsi zazitky a snad se prinutim I k napsani trochu vice o praci a o prvnich uspesich.

Tohle by mel byt sklenik, ale misto kytek tam chodi lidi a ve stredu je jak jinak nez nefunkcni fontanka.

Lvi tam maji taky, nastesti neskodne.

Opet jsme byly super star a musely jsme zapozovat s Indosema. Ale nekdy je to docela sranda.

Meli tam nekolik zvirat, takze takova mensi zoo. Jen ty zvirata slali porad na jednom miste jako by byli z oceli.

Meli tam ruzne prostrihane stromy, jak kdyby je navstivil Strihoruky Edvard.

Vyfotily jsme se u star fruit (hvezdne ovoce), ktere jsem mela poprvne v zivote. Ani nevim, jestli u nas je k dostani. Chutna to zvlastne, neco mezi citronem, stovikem a okurkou??? fakt nevim.

Tak tohle je jejich akvarium. Po stranach byly akvarka s ruznymi druhy ryb. Musim rict, ze nektere jsem videla opravdu poprve, ale meli i neonky :-)

Asi to klucinu moc nebavilo, kazdopadne byl docela sikovny a vsichni malbu obdivuji.

No comment.....

A takhle vypadala moje ruka, kdyz to zaschlo. Docela to ladi s tim ubrusem, coz?

V bycim chramu s velkym bykem.

Indicka svatba

Temer kazdy, koho jsem potkala, mi rikal: “Tak to kdyz tu budes pul roku, budes urcite pozvana na nekolik svateb.” A ja tomu neverila. Kdo by me zval? Muj kamarad se uz ozenil minuly rok a nikoho jineho neznam. Ostatni praktikanti se asi taky zenit nebudou, tak kdo by me teda zval. Ale tato veta se opravdu stala skutecnosti a ja byla pozvana na svatbu. Moje spolubydlici Meiken z Danska chodi s klukem z Mauriciusu, ktery ovsem zije v Indii 3 roky, takze uz zna pomerne hodne lidi. Ten byl pozvan na svatbu a pozval I nas. Svatba se konala v Chennai, coz je mesto na vychodnim pobrezi, tudiz je tam more. Svatba byla sice indicka, ale svatebcane byli krestane, takze to nebyl tak dlouhy obrad jako s hindi. Rozhodli jsme se vyrazit z Bangalore v sobotu v deset vecer a cestovat pres noc. Jeli jsme luxusnim a drahym autobusem, kterym mel klimatizaci. Byl opravdu pohodlny, takze se dalo i spat, ale klimatizace byla jako mrazak, takze se v podstate az tak spat nedalo (I kdyz jsme dostali deky, byla tam zima zimouci). Do Chennai jsme dorazili v pet rano a opravdovym indickym autobusem jsme se vydali do domu kamarada, ktery na nas uz cekal. Prevlekli jsme se do svatebniho, dosli si na snidani a sli se kouknout do kostela. Tam se konaly posledni pripravy. Bohuzel jsme tam byli moc brzo, takze jsem muesli asi dve hodiny cekat, coz nebylo uplne nejprijemnejsi po probdele noci. Indove musi byt vsude pozde, takze ani svatba nebyla vyjimkou. Svatba zacala asi o trictvrte hodiny pozdeji, coz je v podstate jeste rekord. V necem je to podobne jako nase svatba, ale opravdu jen v malickostech. Je smutne, ze nevesta se tvari jak na pohrbu, kdyz jde k oltari. Tady bych dala zapravdu Meiken, ktera rika: “To je hrozne se divat na placici a utrapenou nevestu, vzdyt by to mel byt nejstastnejsi den jejiho zivota a pri tom je to jeden z nejhorsich dnu.” Ono neni divu, kdyz chudak nevi, koho si vlastne bere a je to den, kdy se louci s rodinou a stehuje se k manzelovi.
Obrad trval asi hodinu a pul a byl velmi zajimavy, skoda, ze jsme nerozumeli ani slovo, protoze to bylo tamilsky. Ale kdyz se zpivalo, pridali jsme se a delali jsme, ze pisne zname, coz byla velka sranda. Potom se svatebcane presunuli ven na takove podium a prijimali dary. S kazdym se museli vyfotit, takze pro ne opravdu velka zabava. Nejvetsi hladovci jako my, se presunuli ke svatebnimu obedu. Probihalo to jako na bezicim platu. Prvne jsme dostali bananovy list, ktery jsme si umyli vodou, pak na to nekolik kopecku ryze, nejake bramburky, trochu brambor, neco sladkeho a na zaver banan. Sedelo se asi v deseti radach a kdyz jste dojidali, stali za vami jiz dalsi zajemci, aby si ohlidali zidli. Potom, co jsme se najedli a predali dar, jsme se vydali opet domu a prevlekli se. Najmuli jsme si auto, ktere nas vozilo po meste, takze jsme mohli videt mesto v cele jeho krase. Architektura byla opravdu zajimava a pripomanala hodne Anglii, misty Turecko, takze takova smeska, ale moc hezka smeska J A konecne jsem navstivila svoji prvni plaz v Indii. Byla jsem jak male decko, takze jsem si za chvili uvedomila, ze me kalhoty jsou skoro cele mokre. Myslela jsem si, ze uschnou rychle, ale trvalo to jest nekolik hodin, protoze tam sice bylo teplo, ale taky hodne vlhko a schnout se jim ze zahadneho duvodu nechtelo. Navstivili jsme taky hadi park a detsky park, coz byla takova zoo. Zvirata byla lina a kupodivu nebyla ani hladova, protoze v klecich bylo pro ne jidlo a oni delali, jako by nic. Navstivili jsme taky pekny kostel, kde je pochovan apostol Tomas. Pomerne utahani jsme se presunuli opet do domu hostitelu, rozhodli se jit najist pred odjezdem a pak se vydat domu. Najit autobus neni tezke, jelo tam asi deset autobusu, ale my jsme chteli tentokrate bez klimatizace a pohodlny, coz az tak lehke nebylo. Nakonec jsme nasli jeden, kde byly dve sedadla uplne vzadu, coz hrozne drnca a jedno uplne vpredu. Jelikoz jsme ale chteli jet, abych se vyspala a mohla druhy den do prace, prijali jsme tenhle autobus. No, postel to nebyla, ale zas tak spatne to taky nebylo. Ted jsem v praci a oci mam stale otevrene, takze cestovani pres noc zdar!

Musely jsme s Meiken vyzkouset, zda je vsechno dobre nasvicene a zda budou mit svatebcane nezapomenutelne fotografie. A taky po dvou hodinach cekani vas napadaji ruzne veci...

Svatebni obrad.

Tak takhle se chudaci museli fotit uplne s kazdym. Jeste ze u nas to staci jen parkrat.

Svatebni hostina, ten prostredni byl zpevak na svatbe. Opravdu prociteny prednes.

A tohle bylo svatebni menu. Jeste casem doplnili asi dve kupicky ryze a jednu sladkost. Ale chutnalo to fakt dobre a nebylo to vubec palive.

Vlny byly opravdu velke, jak stvorene pro surfovani.

S Meiken na plazi. To uz byly moje kalhoty trochu mokre.

Ja a moji bodygardi. V Indii je to pomerne levna zalezitost, tak jsem si jich koupila rovnou nekolik :-)

To je podoba, coz?

Cozpak nam ve skolce nerikali, ze kdyz polibime zabaka s korunkou, stane se z neho hezky princ? Chtela jsem to zkusit aspon s morskou pannou, kdyz uz jsem nenasla zabaka, ale bohuzel to nezapusobilo :-(

S dalsi sochou. Abych to uvedla na pravou miru, drzim se jejich koralu, ktere ma kolem krku. Originalnim fotkam zdar!