Risikhes - centrum jogy

Nase posledni stanice nese jmeno Risikhes, coz je svetove centrum jogy. Jezdi sem lide z celeho sveta se jogu ucit nebo ji ucit. Proto jsme se rozhodly, ze tady stravime cely tyden a budeme na zaver relaxovat. A Risikhes nas nezklamal. Je to poklidne mestecko s rekou Ganga, ktera je tady opravdu cista, a take s horami v pozadi.

Ja se rozhodla navstevovat kurzy jogy. Je to vlastne petidenni kurz a jelikoz jsem jediny student, mam ucitele jen a jen pro sebe. Kazdy den me vytahuje, ze si z nej delam srandu, ze me muci. Ono to teda opravdu vypada jak v tech filmech, kde vazali lidi za nohy a ruce a pak je natahovali. Kazdopadne je super, ze se mi muze plne venovat a ziskam tak zaklady jogy a budu moci pokracovat doma.

Jinak je tu vyborne jidlo vseho druhu, takze si opravdu uzivame v restauracich s vyhledem na reku a hory.

Byly jsme se take podivat na trhu, ale nic moc jsme neobjevily. Take jsme se rozhodly vydat raftovat, coz byl super zazitek. Tady jezdi skoro kazdy a kancelare, ktere to zprostredkovavaji jsou na kazdem rohu. Priroda byla neuveritelna, to by ani clovek nerek, ze to muze najit v Indii. Voda byla obcas divocejsi, ale o to to bylo zajimavejsi. Na konci jsme byli pekne unaveni, ale hodne spokojeni.

Risikhes byl opravdu krasne mesto, kde se da odpocivat klidne mesic. No neberte to - krasny pohled na hory, reku, dobre jidlo, moznost jogy, raftingu a dalsich aktivit, spousta zajimavych lidi a proste pohoda jazz..........

Pohled na Risikhes

Pripravena na rafting

Posledni skupinove foto pred nasednutim na raft. To se vsichni jeste usmivali.....

Jiz po zvladnuti nekolika pereji. Usmev stale pretrvava, i kdyz uz je trochu umely.

Prestavka na svacinku, nacerpani energie, cigaretku atd. proste podle libosti.

Nas instruktor si o prestavce proste skocil.

Muj ucitel jogy, ktery se mi naplno venoval, jelikoz jsem byla jeho jediny student.

Toto je prosim predpovidac budoucnosti. Nikdo nam ale predtim nerekl, ze to predpovida v hindi a ne v anglictine. Zaplatit jsme samozrejme museli :-(

Vylet na druhy breh Gangy.

Me oblibene izraelske jidlo - pita, humus, falafel, hranolky a salat. Mnam........

Muj oblibeny napoj Lemon Mint, ktery chutna jako nealkoholicke Mochitto.

Amritsar aneb nove dobrodruzstvi zacina

Po relaxovani v Kalkate jsme se vydaly na vlakove nadrazi. Vlak mel odjizdet v 19:10. Objednaly jsme si taxika, ktery mel pulhodinove zpozdeni. Trochu jsem byla nervozni, abychom to stihly, ale nakonec se zadarilo. Jenze kdyz jsme se koukly na tabuli, zjistily jsme, ze nas vlak ma tri hodiny zpozdeni a odjizdi az ve 22:00 (tedy snad - asi jako vsecho tady :-) To byla docela rana, protoze predstava tri hodin na vlakovem nadrazi nebyla zrovna nejlakavejsi. Ale co uz. Vanessa byla docela dost nastvana a zacala diskuzi na tema :"Ja fakt nevim, proc tohle delam. No, rekni mi proc? Mam ja tohle zapotrebi? Vzdyt ja si tu letenku muzu dovolit, tak proc ted tvrdnu tady na nadrazi?" Kazdopadne za chvili jsem ji presvedcila o tom, ze to tak hrozne nebude. Po chvili jsme se seznamily s milym indickym chlapcem, ktery nam aspon pomohl prekonat nudu. Sli jsme se najist do restaurace, kde nas totale ignorovali. Fakt jsme nepochopili, co to ma znamenat. Vsem Idosum slouzili jako kralum a my jsme si pro jidlo museli dojit osobne. Prvne jsme chteli vlastne jenom kafe, ale museli jsme si objednat i jidlo, abychom mohli dostat kafe. Ale aspon jsme se nasmali. Vlak opravdu prijel a my jsme mohly jit spat. 38 hodin jsme prezily docela v pohode. Prevazne jsme spaly, takze to docela uteklo.
Amritsar je znamy pro svuj zlaty chram, ktery je obklopeny vodou. Je to misto pro Sikhy, coz je nabozenstvi, ktere se mi docela libi. Muzou tam prijit totiz lide vsech narodnosti, vyznani atd. a dostanou jidlo zdarma cely den. Vecer jsme se sly podivat na obrad ukladani svate knihy ke spanku. Prislo nam, ze na to, ze je to kniha, i kdyz asi velmi posvatna, kolem ni nadelaji az moc povyku. Ale tomu my asi nemuzeme rozumet.........
Nasly jsme pomerne pekne bydleni s milym majitelem, ktery Vanesse rikal sestro a me kamaradko. Trval na tom, ze se s nim musime vyfotit a fotku mu poslat. Potom nam dal pozehnani a dve pusy na lice a odesel. Byly jsme se take podivat na Pakistansko-indicke ceromonii, ktera se kona kazdy den pri zapadu slunce na jejich hranicich. Tolik Indu najednou jsem jeste asi nevidela. Nastrojeni vojaci se tam predvadeli, ale vypadali vic nastvane nez smirene. Pak jsme jeste zajely do chramu, ktery byl spis jako zabavny park, protoze jsem musely prolezt jeskyni a potom jsme se dokonce ocitly v zaludku kravy.
Posledni den nam bohuzel prselo, takze to nebylo nic moc, ale aspon jsme pobyly na internetu a pustily si dva filmy, coz jsme uz asi taky potrebovaly.
Nocnim vlakem jsme se vydaly na posledni staci do Risikhese. Jelikoz jiz nebylo misto ve treti tride s klimatizaci, musely jsme zvolit spaci tridu. Rikaly jsme si, ze to prece nemuze byt tak hrozne. Kazdopadne tak spinave lehatka jsem jeste nevidela a navic nam nedali ani prosteradla jako obvykle. Ja jsem se trepala celou noc zimou zkroucena jako paragraf, protoze jsme se baly o bagly a tak s nami spaly na nasich lehatkach. Kazdopadne jsme to prezily, asi hlavne proto, ze jsme vedely, ze to bude nase posledni nocni cestovani a pak muzeme relaxovat. Takze poslednimu nocnimu vlaku zdar!

Trihodinove cekani na vlak. Takovy indicky styl - sezeni na zemi nejlepe s tim jejich cajem.

Nas kamarad, ktery se k nam pridal a tak nam to cekani uteklo rychleji. Fotka pred 38hodinovou cestou do Amritsaru.

Zlaty chram

Ukladani posvatne knihy ke spanku.

Na Pakistansko-indickych hranicich.

Opet na hranicich, kdy vztycili obe vlajky na pocest pratelstvi.

V chramu s bohyni Kali. Timto se ji omlouvam, ale proste neslo odolat....

S majitelem penzionu, kde jsme bydlely. Trval na tom, ze mu musime fotku poslat a nazival nas kamaradky a Vanessa byla dokonce sestra.

Nejhorsi vlak, kterym jsem cestovala.

Kalkata

Do Kalkaty jsme prijeli vlakem, ktery mel 3 hodiny zpozdeni. Na Indii je to jeste v ramci normalu, tedy oni to moc ani za zpozdeni nepovazuji. V podstate to bylo jedine zpozdeni, ktere jsme za ty 3 tydny zazili, takze jsme meli vice stesti nez jsme cekali. Kalkata byla uplne jina nez ostatni mesta. Jezdi tam zlute taxi a malych riksh tam moc neuvidite. Policiste, kteri ridi dopravu, jsou v bile uniforme a cele je to tam takove kultivovane. To byl muj dojem z cesty z nadrazi do hotelu. Jelikoz jsme byly unavene z presouvani se z mista na misto a neustaleho behani po pamatkach, rozhodly jsme se proste relaxovat a nikam nespechat. V Kalkate skoncilo nase tritydenni cestovani se skupinou 12 lidi a zacalo nase nove dobrodruzstvi jen ja a Vanessa. Pochutnali jsme si na posledni veceri dohromady a v dobrem se rozloucili. Uvidime, jestli zustaneme v kontaktu, ale rozhodne musim rici, ze jsem tam potkala super lidi a prozila nadherne tri tydny. S Vanessou jsme se tedy rozhodly, ze v Kalkate zustaneme jeste dva dalsi dny, protoze si chceme odpocinout pred dalsi cestou. Mozna to bude znit divne, ale rozhodly jsme se pro 38 hodinovou cestu vlakem. Pro ty, kterym to tak divne nezni, pripominam, ze indicky vlak vydapa trochu jinak nez evropsky. Ze zacatku cesty pomerne cisty, ale postupem casu plny odpadku, sdili ho s vami misky hrabalky a svaby a kazdy tam kasle, hlasite neco vypravi, smrka a bohuzel tam nejsou okna, ktera se daji otevrit, protoze nad hlavou mate silne mrazici klimatizaci. Kazdopadne jsme se pro tuto cestu rozhodly, protoze usetrime spoustu penez nez kdybychom letely a hlavne se nemusime nikam presouvat - nasedneme do vlaku a pak zase vysedneme. V Kalkate jsme tedy navstivily tamni trziste a stravily nekolik hodin povidanim s obchodniky v jejich kramcich a pitim jejich znameho caje. Toto mesto na nas pusobilo velmi prijemne a trochu jsme nakonec litovaly, ze jsme nemohly zustat dele, ale cekala na nas nova destinace - Amritsar, ktera urcite taky stoji za to.

Kalkata - v teto budove se nachazi trh, kde najdete jako obvykle vsechno vcetne drubeze, ktera zde nechava specificky smrad.

Hotel, ve kterem jsme s Vanessou bydlely.

Varanasi - nejposvatnejsi misto Indie

Do Varanasi jsme prijeli rano v 5 hodin. Jeli jsme nocnim vlakem a nas pruvodce nam slibil, ze nas vzbudi. Opravdu nas vzbudil, ale stylem:"Honem, honem, vstavejte, jsme ve Varanasi." Pomerne hekticke a navic jsem nemohla najit muj velky batoh, z cehoz jsem nebyla dvakrat nadsena, protoze jsem si uz zacala myslet, ze ho jiz nikdy neobjevim, kdyz mi pruvodce oznamil, ze jeden bagl jiz nekdo odnesl. Nastesti to byl muj.
Vyuzili jsme toho, ze jsme prijeli tak brzy a jeli se projet na lodce pri vychodu slunce. Je to pekny pohled na Gangu. Lide se v ni myji, cisti si zuby, plavou, perou pradlo a take pohrbivaji.
Kupodivu to ani nesmrdi, coz teda moc nechapu.
Potom jsme bohuzel museli cekat 4 hodiny na nase pokoje, protoze jeste nebyly pripravene. To jsme teda trochu penili, ale co uz. Pote jsme se sli projit po meste a na trh, jako obvykle. Nasli jsme peknou restauraci, kde jsem si dala turecke jidlo, ktere me uchvatilo. Vecer jsme jeli opet na lodce a pousteli jsme po vode svicky, pricemz jsme si mohli neco prat. Na brehu se lide modlili a predvadeli ruzne kousky s ohnem (to k obradu patri).
Druhy den jsem se sla projit po schodech, ktere vedou do vody a ktere se vlecou 6 kilometru. Pri tom vedru co tu je, jsem zvladla asi jen kilometr. Bylo to ale velmi zajimave a potkala jsem chlapika, ktery mel spalovaci spolecnost a vysvetlil mi, jak to vlastne vsechno probiha. Mimochodem ke spaleni tela potrebujete asi 360 kg dreva.
Na obed jsem zasla opet do oblibene restaurace a dala si dalsi turecke jidlo, mnam.
Pote jsem se vydala na trh a zpatky do hotelu. Vecer jsem navstivila chram, ktery vlastne ani jako chram nevypadal, ale aspon jsem se prosla. Vecer jsem se sla projit opet podel reky a videla spalovani tel od zacatku az do konce. Je to nepopsatelny pohled a popravde jednou stacilo.

Treti den rano jsme se vydaly do buddhistickeho chramu, kde byl buddhismus zrozen. Cesta trvala pomerne dlouho a tak jsme mohly videt ruzne tvare Varanasi. Bohuzel jsme zjistily, ze tu nechybi ani nakupni centrum v cele s McDonald.

Varanasi bylo rozhodne zajimave misto se zvlastni atmosferou, ktera bohuzel nejde vyfotit a nejde popsat. Musite prijet osobne, abyste zjistili, co tim myslim....

Varanasi rano kolem seste hodiny.

Ranni ceremonie

Koupani Indu v rece Ganga

Varanasi - schody, ktere se vlecou 6 kilometru podel Gangy

Nase svicky, ktere jsme pousteli do Gangy

Take jsem si prala 2 veci a poslala dve svicky po Ganze. Zjistila jsem, ze jsem pomerne skromna, protoze ostatni jich poslali aspon kolem peti az deseti.

V nemecke pekarne maji i bile rohliky, ktere stoji kolem 4 Kc.Jelikoz jsem si zvykla na indickou stravu, tyto rohliky jsem ani neotestovala :-(

Chram buddhismu

Agra aneb Taj Mahal podruhe

V Agre uz jsem take byla, takze pohled na Taj Mahal mi pripadal nejak povedomi. Nakonec jsem se rozhodla, ze dovnitr jiz podruhe nepujdu. Jednak mam pekne fotky, ktere bych stejne uz asi neprekonala a jednak 750 Rs. je na jeden vstup fakt hodne. Tentokrat jsem se tedy rozhodla prozkoumat mesto z jine stranky.... Navstivila jsem park, kde se ukryvalo nemalo indickych dvojic projevujicich si lasku, kterou bohuzel na ulici nemuzou. Byl odtud take pekny vyhled na Taj Mahal (mimochodem stavbu, kterou maharadza postavil z lasky pro svou zenu, ale bohuzel az po jeji smrti...). V Agre je take pekna pevnost, na kterou jsem se podivala jen zvenku a pak jsem sla radsi prozkoumat okoli a objevila nadhernou mesitu. Take jsem nahodou nasla restauraci, ze ktere je vyhled na Taj neuveritelny. Jako na dlani a jeste u toho muzete jist. Musim rici, ze tentokrat na me Agra pusobila jinym dojmem. Je to pekne mestecko, pomerne ciste a s milymi lidmi a pohled na Taj z venku mi prijde snad zajimavejsi nez zevnitr.

Pohled na Taj Mahal, ze zahrady, kam jsem se sla projit.
Pohled na Taj Mahal od reky.

Red Fort - ohromna pevnost, kterou jsem tentokrat shledla jen zvenci.

Po nekolikahodinove prochazce, zaslouzeny obed v restauraci, kde mate Taj Mahal jak na dlani. No neni to romanticke?

Mesita, kterou jsem objevila nahodou uprostred mesta.

Opicky u Taj Mahalu. Moc to nechapu, ale vsechny se sebehly k popelu a lovily asi upecene dobrudky, na kterych si pochutnavaly.

Puskar, Jaipur a Bharatpur

Jelikoz jsem jiz v Puskaru a Jaipuru byla, nesla jsem na pamatky, ktere jsem drive navstivila.
Puskar je posvatne a velmi male misto. Takze jsem se jen tak prochazela po ulicich a velmi dobre se tam nakupuje, takze jsem take pridala opet neco malo do jiz tak nabyteho batohu.
Bydleli jsme ve velmi prijemnem hotelu a vecer jsme si pustili velmi znamy film Om Shanti Om.
Prvni den v Jaipuru jsme se sli projit po starem meste, kteremu se rika Ruzove mesto, protoze vsechny budovy jsou ruzove. Ted uz tedy ta barva moc ruzovou nepripomina, protoze to renovuji a mistri inzenyri nekde udelali chybu.......
Meli jsme stesti, protoze se tam konal Festival slonu, ktery je jen jednou rocne a na ktery se sjizdi lidi z celeho okoli. Byla to prehlidka slonu, pricemz se volil ten nejlepe upraveny. Potom spousta pruvodu tradicnich tanecniku, take predvadeli povidky z bible, atd. Dalsi den byl Festival Holi, coz je festival barev. Do jedne hodiny po sobe lidi hazeli barvy a tak jsme radsi nevychazeli z hotelu. Nekdo hral v hotelu, ale ja se tomu radsi vyhnula. Nejak se mi nechtelo z obliceje a obleceni drhnout vselijake zarive barvy. Mimochodem ti, co se zucastnili, jsou jeste ruzovi :-)
Bharatpur je mala vesnicka, ktera ma narodni park prevazne s ptacim osazenstvem. Stravili jsme tam pouze jeden den a vydali se objevovat krasy prirody. V malem chramu jsme videli, jak se krmi zelvy, ktere moc krasy nepobraly a take antilopaka, ktery si pletl jednoho pana s antilopici. No presvedcte se sami na fotkach.

Jaipur - hlavni brana

Jaipur - prehlidka slonu

Jaipur - tohle by mela byt scenka z bible

Vsichni se peclive pripravovali na Holi (festival barev), takze na ulicich bylo snad sto stejnych stanku s barvami.

A takhle slavili nekteri u nas v hotelu. Uplne vpravo je nas "vedouci".

Ridit kolovou rikshu je o hodne slozitejsi nez motorovou..........

Prisaha, ze budu chranit prirodu a neskodit zviratkam v narodnim parku.

Krmeni zelv

Zminovany antilopak

Udaipur – Benatky vychodu

V nedeli navecer jsme prijeli do Udaipuru, coz by melo byt snad nejromantictejsi mesto Indie a take se mu rika Benatky vychodu.
Jsou tu dve jezera. Na jednom je palac, ktery je prestaveny na hotel, ktery bohuzel neni pro nase penezenky, takze bydlime v peknem a utulnem domacim ubytovani.
V Udaipuru travime dva dny, ale je tu tolik aktivit na podnikani, ze jsme si rikali, ze nevime, co podnikneme drive.
Prvni den jsme navstivily (opet skupina starsich, jak jinak) mestsky palac, kde jsme pobyly asi 2 hodiny a take chram, kde se zrovna modlili.
Ja jsem se pak rozhodla, ze pujdu na hodinu kresleni. Ano, kresleni, ctete dobre. Je to tady zname pro svoje malby na platno a tak a je tu spousta umelcu. Takove obchudky jsou na kazdem rohu, takze jsem si rikala, proc to nezkusit. Trvalo to dve hodiny, za ktere jsem vyprodukovala jednoho slona. Muzete se presvedcit na fotce, jestli ze me bude umelec nebo ne….
Vecer jsme se potloukaly ulicemi a navstivily restauraci, ze ktere byl krasny zapad slunce. Dneska rano jsme se rozhodli (ano, i jeden z chlapcu se toho zucastnil) navstivit hodiny vareni. Maminka by na me byla pysna, ze? Trvalo to 3 hodiny, za ktere jsme uvarili 7 jidel, takze az se vratim, prichystam urcite nejake indicke pohosteni. Jen se bojim, ze nenajdu takove koreni a v baglu uz mi opravdu moc mista nezbyva. Ale neco urcite vymyslim. Vecer jsme navstivily Monsoom palac, ktery je na vrcholu hory, z ktereho byl neuveritelny vyhled na cele mesto obklopene horami a pekny pohled na zapad slunce. Natacela se tu Chobotnicka (James Bond).
Zitra vyrazime brzy rano (6 hodin, auuuuu) do Puskaru, ktery je posvatny a neni tam povolen alkohol (nase mladsi populace bude trpet a nebo vynaleznou cestu, jak si alcohol obstarat). Ja uz tam sice byla, ale je to opravdu moc hezke misto, takze se tam tesim.

Pohled na mesto

Palac

Zahrada, kterou jsme take navstivily

Se slonem - pri prvnim kontaktu jsem se opravdu bala (kouknete na ten vyraz :-)

Ale chlapik mi vysvetlil, ze se neni ceho bat a hned jsme byli se slonem kamosi

Vodni palac

Ma hodina kresleni

Muj vytvor

Toto byla predloha

Muj vytvor dle predlohy

Ranni prani pradla u jezera

Hodina vareni

Priprava chapatti

Pohled na mesto z Monsoom palace