Vikend

Minuly vikend me vzal kolega z prace na nakupy, coz bylo fajn. On se koukal po svych vecech a ja po svych. Koupila jsem si jendo indicke tricko a jedno do prace. Pak jsme se sli podivat na budovu indicke vlady a do parku. Vecer jsme zakoncili veceri a skoncili v baru Sherlock Holmes u piva. Nize muzete videt dokumentaci :-)


Gambrinus to sice neni a stoji asi trikrat tolik, ale jak zname prislovi rika: "Dokud zijeme, pivo pit budeme."

Uchvatila me tady priroda. Tohle mesto bylo vystaveno kolem stromu, takze vsude jsou kokosove palmy a je tu spousta parku. V jednom jsem se nechala vyfotit ve stylu Taj Mahal pozi.

Tak tyhle uzasne kose tu maji skoro vsude. Nemusi to byt nutne tucnak, maji treba i opici. Na kazdem je napsano Use me, coz mi prislo fakt roztomile.

Budova indicke vlady. Ackoliv se me snazil kolega Rohan protlacit dovnitr, dustojnik, ktery tam u brany hlidal mu to nedovolil. Potrebujeme pry dopis od ministra. Rohan slibil, ze ho sezene, tak uvidime, jake jsou jeho vyjednavaci schopnosti.

Me radosti a starosti po dvou tydnech v Indii

Jelikoz jsem tu jiz vice nez dva tydny, mohu sumarizovat me pocity. Abych vas nezatezovala opet dlouhym clankem, snazila jsem se v kratkosti nastinit, co mi dela radosti, ale i starosti (I kdyz se k nim snazim mit pozitivni pristup a v podstate to neni nic moc vazneho, ale nemuzu tu porad psat jen negativa).

Radosti
- mili kolegove, kteri mi chteji ukazat Indii a s kterymi si muze dobre popovidat,
- velmi dobre jidlo, ktere si fakt uzivam,
- temer zadne zdravotni problemy,
- party, na ktere chodime I behem tydne J (vcera jsme byli na karaoke, coz bylo moc fajn),
- nove zazitky,
- poznavani novych lidi,
- uceni se novym vecem,
- cteni knihy Mnich, ktery prodal sve Ferrari, kterou jsem v CR nemohla sehnat,
- jsem konecne registrovana, huraaaaaaaaaaaaa!!!!!

Starosti
- ackoliv jsem v praci dostala projekt hned druhy den a dokoncila ho toto pondeli, sef jeste nemel cas to precist a konzultovat se mnou a moje prace je stale trochu nejasna,
- tento vikend zustanu opet v Bangalore, coz me opravdu mrzi, protoze jsem chtela poznat i jina mista (na druhou stranu i poznavani Bangalore neni spatne),
- stale neznam moc ostatnich praktikantu a nenasla jsem jeste nikoho, kdo by se mnou po praxi cestoval,
- umorne dojizdeni minimalne dve hodiny kazdy den (nekdy i tri hodiny),
- cena nekterych produktu (napr. pivo tu stoji 50 Kc a odlicovaci tampony taky),
- Bangalore je hodne ovlivneno zapadni kulturou, takze se obcas necitim jako v Indii :-(

Navsteva u Deepaka

Hned prvni nedeli jsem byla pozvana na pravy indicky obed ke svemu kamaradovi Deepakovi, ktery byl pro zmenu na praxi v Praze pred 2 roky. Deepak me vyzvedl a odvezl si me na jeho nablyskane motorce, zatimco jeho zena me hned po prijezdu vitala s otevrenou naruci. Prvne jsem dostala predkrm v podobe jablka a hrusky nakrajenych na platky. Potom nasledoval indicky obed a pote jsme se vrhli na sledovani jejich svatby, ktera se uskutecnila loni v prosinci. Svatba trvala asi 3 dny a zaznam nastesti zkrouhli na 5 hodin. No, ono i tech 5 hodin bylo docela dost. Nejake casti jsme preskocili, takze z toho byly asi 4 hodiny, ale stejne mi to dalo zabrat. Ne, ze by to bylo nezajimave, ale jednu vec delali vzdycky asi pul hodiny a porad tancili a zpivali. Ten jejich tanec pritom vypadal, jak kdyby dostali 220 elektickym proudem. Nic ve zlem. Ale zazitek to byl pekny. Hlavne je ten svet fakt maly. Kdo by to byl rekl, ze se jeste nekdy setkame a dokonce u neho doma a s jeho zenou.


Koupili pro me kokosovy orech, ktery prodavaji poulicni pokrikovaci. V Bangalore je hrozne moc kokosovych palem (coz je mimochodem nadhera) a tak prodej orechu frci. Useknou nahore vrsek a pak muzete pit kokosove mleko, ktere je velmi zdrave. Casem se z neho stane orech, ktery zname z nasich obchodaku. Tohle je primo ze stromu.

Deepak s jeho zenou a s obedem, ktery pro nas zenuska pripravila.

Zenuska byla hrozne mila. Dokonce se se mnou nakonec rozloucila evropskym zpusobem (pusy na tvare). Sice moc neumi anglicky, ale kucharka je to vyborna. Dobre si Deepak vybral. Btw ceka miminko, takze budou mit v lednu prirustek do rodiny.

Muj pokojicek

Okno, za kterym je balkonek. Musim rict, ze v pokoji neni nidky ticho. Cely den i noc jsou slyset klaksony aut a pokriky prodavajich.














Televize, wow. Vice jak 60 kanalu vcetne HBO a MTV.










Nase postele (moje je ta se zlutou prikryvkou). Vedle me postele mam skrin, ktera je cela zelezna, ma maly sejf uvnitr a jak vidite i zrcadlo venku. Takovy prepych jsem nemela ani na koleji v Praze :-)

Indicka byrokracie aneb tohle bych neprala ani uhlavnimu nepriteli

Jak nazev napovida, indicka byrokracie neni prochazka ruzovym sadem. Ono ani u nas to neni nic moc zabavneho, ale tohle je tak desetkrat horsi.
Takze hezky od zacatku....
Jelikoz budu v Indii vice nez 6 mesicu, potrebuji se registrovat u indickych uradu (neco jako cizinecka policie). Tato procedura se musi uskutecnit do 14 dnu od prijezdu, jinak se potom plati 30 USD. AIESEC by pri tomto procesu mel asistovat, ale je to porad jen Indie, takze tato organizace obcas selhava. Kazdy mi rikal, at tam jdu co nejdrive, protoze to obcas vezme i vice dnu, nez se proces podari. Protoze AIESEC porad nemel cas, rozhodly jsme se s moji spolubydlici vzit indicke urady do svych rukou a vydat se tam na vlastni pest.
1. navsteva uredniku
Dorazily jsme uspesne na misto a docela v klidu nasly i pekne spinavou kancelar. Teda spise stolecek, za kterym na zidli sedel takovy moudre vypadajici uz trochu vice prosedively Indian. Kouknul do pasu a rekl: "Ted se nemusite registrovat." Spolubydlici se chtela registrovat dobrovolne, protoze to potrebovala kvuli internetovemu pripojeni, ale to v Indii nepripada v uvahu. Mne rekl, ze staci prijit v lednu, protoze stejne nevim, jak dlouho tu zustanu a treba to ani tech 6 mesicu nebude. Tak jsme se s nim zacaly trochu hadat, ze to urcite musi byt do 14 dnu, protoze je to vsude napsane a ze tu urcite budu vice nez 6 mesicu, takze to chci udelat ted. On si porad mlel svou a rikal at prijdu az v lednu. Jelikoz jsem nechtela zbytecne platit a mit to z krku rovnou, nepolevila jsem a stala tam, az mi teda zacal davat milion papiru, ktere musim donest. Potvrzujici dopis od spolecnosti mu neprisel prilis konkretni, takze mi EMC muselo vydat novy papir plus financni prohlaseni.
2.pokus
Sesbirala jsem vsechny mozne dokumenty, coz nebylo vubec lehke. Nejhorsi bylo dostat dokumenty od spolecnosti. AIESEC me vzal k notari, ktery mi dal na to financni prohlaseni od spolecnosti zlatou medaily, ja vyplazla 300 rupek a jeli jsme za jinym AIESECarem, ktery me mel vzit do registracni kancelare. Tvrdili mi, ze by dopis od notare mel stacit (plus kopie pasu a potvrzeni ubytovani). Na jednu stranu jsem byla rada, ze to muze jit tak hladce, ale na druhou stranu jsem byla nastvana, ze jsem musela shanet vsechny tyhle dokumenty a nakonec to nebylo potreba. No, rikala jsem si:”V tomto pripade se proaktivita opravdu nevyplatila.” Ale co uz, treba se mi ty dokumenty budou hodit priste a hlavni je, ze ted ten proces pujde hladce. Uspesne jsme nasli druheho AIESECare, ale po prichodu na misto jsme zjistili, ze maji do 14:30 pauzu na obed. Jelikoz jsem byla hladova, vratili jsme se opet na misto setkani, kde bylo obchodni centrum a sli jsme se najist. Pri dojidani docela dobreho indickeho obidku mi muj doprovod sdelil, ze ma problem. Nekdo z rodiny mu volal a musel ihned domu. Hmm, tak jsem se rozhodla vzit veci opet do vlastnich rukou a rikala si, ze kdyz budu potrebovat jen ty tri papiry, tak mi to prece musi dat. Prisla jsem konecne na radu a pan po me chtel vsechno. Bohuzel jsem to nemela serazeno podle jeho predstav, takze me poslal na konec fronty, abych si vse seradila nez se podiva, jestli mam vse, co potrebuji. To uz se ve me zacala varit krev, ale budiz. Kdyz jsem prisla podruhe na radu, tak nasel jeden papir, kde nebyla ofocena druha strana. I kdyz jsem mu rikala, ze na druhe strane nic neni a ze to vlastne neni potreba, nepomohlo to. Poslal me do Xeroxu tuto chybu napravit. Jeste predtim mi ale zkontroloval vsechny papiry a rekl, ze pak uz to bude v poradku. To me nakoplo a tak mi ani nevadilo, ze to musim jit okopirovat. Plna ocekavani jsem se vratila, vystala opet frontu a pak mi chlapik oznamil, ze potrebuji ofoceny pas meho sefa. Tak tohle me teda dostalo. Snazila jsem se argumentovat, ale na jeho argumenty typu “Ja to tady delam kazdy den, madam, tak mi nerikejte, co je potreba, protoze ja to vim nejlepe” jsem opravdu nemela slov. Takze po druhem neuspesnem pokusu jsem se vracela do firmy a zadala sefa o kopii pasu. Slibil, ze to druhy den bude.
3.pokus o prekonani indickych zabednencu
Rano jsem jela hromadnym autobusem do firmy, abych si vyzvedla sefovu kopi pasu a mohla opet jet na cizineckou policii. Docela efektivni zpusob, ale co uz. Sef mi oznamil, ze jeho pas je v Singapuru, protoze tam potrebuje dat razitko (fakt nechapu, co to ma byt, ale patrat po tom nehodlam) a ze ho bude mit pro me vecer. Na to jsem odpovedela, ze to potrebuji ihned, protoze dnes je posledni mozny den registrace a at mi da jiny dokument. Byl hrozne mily a ofotil mi ridicak. Dokonce mi poskytl firemni vuz, ktery me tam odveze, abych nemusela jet riksou. Hmm, takovy servis. Byla jsem jak kralovna v klimatizovanem voze, ktera projizdi chudou Indii. Rikala jsem si, ze tento dukaz evidence musi vyjit. AIESECar, ktery den predtim selhal se nabidl, ze tam na me bude cekat a pomuze mi. Snazila jsem se mu dovolat, kdyz tam nestal, ale bohuzel mi jaksi nezvedal telefon. Pustila jsem se tedy do toho sama. S usmevem na tvari jsem odevzdala dokumenty chlapikovi, ktery vyndal kopie toho ridicaku. Ja jsem se ho ptala:”Takze tohle nakonec nebylo potreba?” a myslela jsem si, ze si ze me minuly den jen utahoval. On na to odvetil: “Ale ne, madam, tohle je nespravny dokument. Vcera jsem vam rekl, ze chci pas nebo jiny dokument potvrzujici, ze vas sef je Ind.” Upssssssss. Snazila jsem se mu vysvetlit, ze sef pas ted nema u sebe, ale on trval na svem. Jeste mi rekl, ze by stacil potvrzeni o existenci spolecnosti. Nastesti mi dal sef telefon, takze jsem mu volala, ale marne. Napsal mi, ze je na meetingu a jestli neco potrebuji. Pak slibil, ze zavola za 10 minut. Po 30 minutach bohuzel stale nevolal a tak jsem to zkousela znovu. Za 10 minut volal nekdo z jeho podrizenych a snazili se mi pomoci. Zjistili jsme, ze nejlepsi cesta je sehnat potvrzeni o existenci spolecnosti, ktere nekde budou mit. Nasli ho a ted uz zbyvalo jen ho dorucit na me misto. Planovali poslat nekoho, kdo to k nam doveze, abych si to mohla vyridit. Pro jistotu jsem se jeste sla chlapika dovnitr zeptat, jestli tohle opravdu bude stacit a rekla mu, ze to spolecnost doruci. A v ten moment me chlapik opravdu prekvapil. Doporucil mi totiz, abych sla naproti do Xeroxu, kde maji fax a rekla EMC, at to odfaxuje. Tohle byl opravdu spasny napad, takze jsem musela dedulovi v duchu podekovat. S faxem to sice neslo uplne hladce, jak se dalo ocekavat, ale nakonec byl dorucen a ja mela vsechny dokumenty. Jupiiiiiiiiii. Pan se me ptal, jestli jsem ted happy, kdyz jsem prosla a ja se ho jen ptala, ale tohle asi jeste neni vsechno, ze? Na tuto otazku mi neodpovedel a jen se usmival pod svym knirkem. Opravdu to jeste vsechno nebylo. Tento chlapik vsechny dokumenty podepsal, ale muselo to byt jeste podepsano chlapikem vedle neho ,ktery byl zrovna mimo sve misto. Mela jsem tedy pockat 5 minut, nez se vrati. Sice to bylo trochu dele, ale konecne jsem mela dokumenty podepsane a mela jsem jit zase do jine mistnosti. Nastesti jsem se tam zdarne protlacila trochu evropskym zpusobem a mela jsem jit zase k jine prepazce. Tam si vzali dokumenty a pas a rekli, at se posadim. Jelikoz to bylo pul hodky pred poledni pauzou, modlila jsem se, at to stihnou, protoze cekat dalsi hodinu jsem fakt nechtela. Bylo to docela rychle, ale k memu prekvapeni to jeste neni vsechno. Dali mi sice takovy papir a pas, ale rekli, at prijdu druhy den ve ctyri hodiny, abych si vyzvedla mou registraci. Takze zitra opet navstivim tento tak jiz znamy urad, abych byla konecne registrovana. Muj ridic mi navrhl, ze zitra me opet odveze, tak doufam, ze to sef povoli.
To je cela story registrace (teda aspon doufam), protoze jinak bych snad uz nektere urednicky uskrtila.

Muj prvni poradny obed v Indii

16.8.2007
Prvni poradny obed v Indii

Byl to obed v hotelu a mohli jsme si vybrat a nabrat kolik jsme chteli vcetne zmrzliny :-) Stal nas sice neco pres 100 Kc, ale byl opravdu dobry a na zacatek bezpecny.

Prvni pracovni tyden za mnou :-)

Tak to mam zdarne za sebou. Musim rici, ze jsem se tedy opravdu nenudila. Projekt, ktery mi byl zadan nakonec budu vytvaret asi ve spolupraci s jeste jednou holcinou, se kterou mame schuzku v pondeli (mela byt dneska, ale to je asi normalni, ze se to meni). Jinak stale nemam emailovou adresu, takze pouzivam soukromy email. Vypada to, ze si osvezim i znalosti Excelu. Mam pracovat na projektu, kde budu potrebovat korelaci a tak, ale jeste jsem jim nerekla, ze tohle moc neovladam:-( tak uvidime, jak se s tim poperou. Myslela jsem, ze v HR se takove veci moc neupotrebi, ale to byl omyl. Vcera jsem pomahala s PPT, tak jsem se aspon naucila nove veci. Davaji mi obcas i docela zodpovedne ukoly, ale pak treba zjistim, ze uz na tom nekdo pracoval a ze tohle vlastne ani nepotrebuji. Ale co je dulezite, ze se opravdu ucim nove veci, coz je fajn a je to vyzva, jak jsem chtela. Uvidime, co prinesou dalsi dny, protoze po prvnim tydnu se asi neda moc soudit, ale jsou tu hrozne mili lide, coz je dulezite. Muj kolega se pro me dneska stavi a pujdeme do hospody, kde se da i tancovat. Zitra si na me vyhradil cely den a jdeme spolu nakupovat. Ano, ctete spravne. Jdu nakupovat s chlapem a dokonce to pry miluje, tak uvidime. Jinak jsem mela jeden takovy mensi sucek, kdyz mi sef zadal ukol a pak rekl, ze na to mam 50 minut a pak trikrat zopakoval, at utikam, abych to stihla. Nevim, do jake miry to byla sranda, ale fakt me to v Indii prekvapilo. Ja, jako spravna Evropanka, jsem se snazila ne uplne snadny ukol splnit a jakztakz jsem to stihla. Jenze kdyz jsem sla k nemu do kancelare, tak mi rekl. Pockej, priority se zmenily a zacali jsme pracovat na necem jinem. To, co jsem udelala predtim se potom ukazalo byt uplne zbytecne, ale to je jedno. Treba jen testoval, jak umim pracovat pod tlakem :-) Za chvili me odveze autobus domu. Kdyz si to tak v hlave pocitam, v podstate odchazim z domu v 8 rano a vracim se v 8 hodin vecer. Ne nadarmo se rika "Neco za neco".

Veci, ktere jsem necekala:

- tak hrozny provoz (asi trikrat horsi nez v Praze),
- televizi na pokoji s vice nez 60 kanaly vcetne HBO,
- dojizdeni do prace vice nez hodinu hromadnym autobusem,
- colu a susenky v praci zdarma,
- zadani projektu druhy pracovni den,
- discoteky, ktere konci nejpozdeji 23:30,
- cekani na letisti 5 hodin,
- velmi dobre a velmi levne stravovani ve firme (200 Kc za mesic)
- ze mi sef bude rikat – Mas na to 50 minut, tak utikej, utikej, utikej,
- nektere produkty stejne drahe jako v Praze a nektere i drazsi,
- a mnoho dalsich, na ktere si zrovna bohuzel nevzpominam.

A huraaaaaa do prace

Tak konecne nastal ten tolik ocekavany den, kdy jsem byla zasvecena do taju prace v Indii. Vecer jsem se snazila najit na mape, kde ze to vlastne budu pracovat. Vysledek me nijak nepotesil, protoze jsem zjistila, ze to bude pekne daleko. Vlastne jsem to na mape ani nenasla, takze nezbyvalo se nez modlit, aby to bylo co nejblize. Kousek jsem se svezla se spolubydlici a pak jsem cekala, ze me vyzvedne AIESECar. Prijel pomerne vcas, jen asi se sedmiminutovym zpozdenim (a to jen proto, ze jsem mu jeste vecer volala, ze je to opravdu dulezite a at se snazi byt presny). Hned jak prijel, tak jsem se zhrozila, protoze prijel jak jinak nez na sve motorce. Jeste jsem nepsala, ze tady jezdi na motorce uplne kazdy. Ridici maji helmy (nove narizeni vlady) a spolujezdci ne. Holky za ridicem jezdi jako damy na koni ve stredoveku hlavne z toho duvodu ze v sari by to rozkrocmo neslo. Ja samozrejme jezdim obkrocmo a kdyz je tma tak pouzivam i evropske drzeni kolem pasu. Asi si dovedete predstavit (teda asi jenom zenske, chlapi tohle asi nikdy nepochopi), ze hodina stravena v koupelne nad upravou vlasu a make-upu prisla v nivec. Vypadala jsem jako Brigitte Jones, kdyz ji vitr odfoukl satek. Ale hlavne ze jsem to prezila a prisla jsem pomerne vcas. Prisel pro me sympaticky chlapik, coz je muj nadrizeny a jmenuje se Om. Chvili jsme si povidali a pak me tak ruzne vodil po firme a seznamoval s lidmi. Pak musel na nejakou schuzku, takze me nekomu hodil a kdyz I ten musel pryc, tak me zase dal na starost nekomu jinemu. Pripadala jsem si jako horka brambora, ale jinak to bylo docela fajn. Dokonce me vzali s sebou na obed. Takze jsem sedela mezi trema chlapama (sami manazeri) a obedvala s nima. Chtela jsem se blysknout a tak jsem jedla jednou rukou, jak to vsichni delaji. Ani jsem si neuvedomila, ze ostatni ji ryzi lzici jenom ja vypadam jako prase, protoze to jim rukou. Dneska uz jim jako spravna Evropanka a pouzivam lzici. Po obede to uz bylo horsi. Posadili me do ctvrteho patra, I kdyz zbytek HR je na patre druhem. Ale musim rict, ze jejich open space je mnohem prijemnejsi nez jsem zazila. Mam svuj rohovy stul a dokonce takovou tabuli, kam si fixou muzu psat co potrebuji. Mista je dost a hluku taky moc nenadelaji. Rekli mi, ze pan z IT prijde a pripravi mi pocitac. Kdyz po hodine nesel, tak jsem vyhledala IT a zeptala se, jestli o me vi. Samozrejme, ze vedeli, ale asi meli jeste dulezitejsi veci na praci a tak neprisli ani za dalsi hodinu. Mezitim jsem si aspon hezky popovidala s jednim klukem a popijela kavu, caj, colu, sprite, fantu a jedla ctyri druhy susenek (tohle vsechno tady mame zadarmo J, takze to jakztakz uteklo. Ale po dvou hodinach cekani mi teda uz fakt dosla trpelivost a volala jsem jedne holcine, jestli nechce s necim pomoct a tak. Rekla, at prijdu a poslala me za sefem. S nim jsme aspon probrali nejaka pravidla a na co se budu orientovat a pak se mi omlouval, ze to tak dlouho trva. Nasel nahradni reseni a poslal me do knihovny, kde je jeden volny pocitac pro vsechny. Teda puvodne me chtel poslat domu, ale ja se zeptala, jestli prece jenom nemaji nekde volny pocitac, ze bych si cetla neco o firme. Zeptala jsem se taky na transport, ktery mi mela firma zajistit. Z puvodne AIESECem zminovaneho taxiku, ktery me mel vozit domu a do prace z toho byl firemni autobus, ktery rozvazi lidi. Odjizdi az v pul sedme a rano me vyzvedava ve ctvrt na devet. Autobus je docela pohodlny, ale bohuzel misto v pul sestet jsme vyjeli skoro az ve trictvrte na sest a doma jsem byla az kolem osme. Cesta mi trva opravdu dlouho a zacinam premyslet, ze si najdu blizsi ubytovani. Na druhou stranu se mi ten byt hodne libi a spolubydlici jsou fajn, takze uvidim. Autobus stavi asi 3 minuty od bytu, coz je super, takze aspon nejaka vyhoda.
Dnes jsem druhy den v praci a I kdyz to tak nevypadalo, budu mozna moct obcas napsat par radku. Sice pisou v jejich prirucce, ze to sleduji a ze je to zakazane, ale kdo nic neriskne, ma smulu. Dopoledne jsem byla opet v knihovne a pak ve dvanact jsem mela mit schuzku se sefem. Cekala jsem na nej pul hodky a pak prisel a omlouval se, ze mel schuzku. Sli jsme na obed a ze to probereme po obede. A svete div se. Opravdu jsme po obede sli na me misto do ctvrteho patra a cekal na me pocitac. Wow. A pak na me vybalil, co ode me chce. Takze jsem dostala svuj prvni projekt a mam udelat jakousi analyzu a potom navrhnout doporuceni a zmeny. Cas mam do pondeli do vecera, tak uvidime. Je to docela narocne, protoze cely den budu jen cist a cucet do pocitace. Obavam se, ze jak jsem ocekavala, ze zhubnu, nastane spise druha varianta. Protoze ty jejich susenky jsou docela dobre a colu piju, abych neusla L Takze to je cela moje story.
Ted se musim snazit, abych pana Oma nezklamala a nevyhodili me hned po tydnu. Uz takhle asi zasnou nad moji anglictinou a divi se, ze se moc nechytam, kdyz na me mluvi tou jejich hinglis. Obcas mi prijde, ze mluvi v hindi a pak si uvedomim, ze to asi prece jen bude anglictina. Tak doufam, ze si na to brzy zvyknu. Kazdopadne kyvat jako ze tomu rozumim uz zvladam s prehledem.

Dny volna

Ke svemu prekvapeni jsem tedy mela necekane dva dny volna, kdy jsem mohla omrknout, jak to tady funguje a co me asi tak ceka. Jelikoz jsem predesle noci spala opravdu malicko, vyspavala jsem az do pul dvanacte (a to mi dokonce ani nevadil ten hluk z ulice, ktery mi ted uz bohuzel v noci vadi  ). Pote me vzbudil telefon. Volal jeden z AISECaru, ze se o me dneska postara a co chci delat. Dohodli jsme se, ze me provede po okoli a ukaze mi, kde vybrat penize. Rekl, ze prijde za hodinu. No, asi nikoho neprekvapi, ze z hodiny byly dve a pul hodiny, ale to je tady proste normalni.Uz nikdy si asi nebudu stezovat na cekani na VSE, protoze ve srovnani s Indii to zadne cekani neni. Ale hlavne, ze dorazil. A nebyl sam. Privedl noveho trainee ze Singapuru, ktery byl v Indii prvni den a vypadal taky trochu ztracene. Prvne jsme se sli najist do hotelu, kde byl buffet, takze jsme si mohli nabrat co jsme chteli a kolik jsme chteli a na zaver jsme si mohli dat I zmrzlinu. Kazdopadne jak jsem si myslela, ze to bude levna zalezitost, tak to teda neni. Za tento obed jsem dala asi dvakrat vice nez davam v Praze. Ale bylo to zase bezpecny a hrozne dobry, takze to za to stalo. Potom jsme sli vybrat penize, coz taky nebylo uplne snadne, protoze ne vsude akceptovali Visa kartu. Ale nakonec se podarilo pouzit bankomat, takze hlady neumru 
Jelikoz jsme prochazeli kolem obchodu, kde se delaji fotky, rozhodla jsem se, ze se necham vyfotit, protoze me dve fotky, ktere jsem si privezla, jsem uz rozdala. Indove totiz chteji fotky uplne na vsechno. Takze jednu jsem dala domacimu pri podepisovani najemni smlouvy a dalsi pri kupovani simkarty a vyrizovani telefonu. To byl ale zazitek! Zavedli me do takoveho sklepa, kde meli na zdi sedy koberec a jednu zidlicku. Pan me fotil asi desetkrat, tak jsem si rikala, ze si treba budu moct vybrat, jako je to u nas. Jenze pak tam jeste blejskal na prazdno a pak me tam posadil jeste jednou a to uz byl ten spravny pokus, kdy mu to blejsko a vyfotilo zaroven. Za pet minut jsme si pro to meli prijit. Fotky jsou moc pekne, ale krome hlavy tam mam jeste pulku tela a navic to nejsou pasove formaty, ale nejaky nespecifikovatelny rozmer. Za 12 vetsich a 6 zase miniaturnich fotecek jsem dala 40 Kc. No, nekupte to. Jen doufam, ze ten rozmer je indicky a budou mi ho tady akceptovat. Pak jsme jeste skocili na kafe do italske kavarny. Bylo to ale nadherny prostredi mezi palmamy venku, takze parada. Jelikoz se uz zacalo stmivat, snazili jsme se sehnat riksu. To ovsem neni tak lehke, jak jsem si myslela. Oni si totiz panove trochu vybiraji a pokud to neni dostatecne dlouha vzdalenost, proste vas odmitnou. Takze jsme nakonec sli do takove budky, kde si to predplatite a cekate v rade, az prijede pro vas riksa. Je to sice dvakrat drazsi, ale je to jistota.

V patek jsem si opet pospala, I kdyz bych tomu nerikala do zlatova. V noci jsem kvuli hluku a teplu nemohla spat a ani rano to nebylo lepsi. Pak jsem sla poprve sama prozkoumat okoli. Sla jsem do blizkeho obchodu, abych si koupila veci, ktere mi chybeli a nejake jidlo. Opet se mi protaceli panenky nad tema cenama. Importovane zbozi je totiz hrozne drahe. Je na nem 150% dan, takze asi tak. I kdyz porad je to tak na stejne urovni jako doma, takze to jde, ale kde je sakra ta zminovana levna Indie? Pak jsem nasla uspesne internetovou kavarnu, ze ktere jsem psala vcera I dnes a kde je internet za 5 Kc na hodinu, takze pohoda. Potom jsme sly se spolubydlici na veceri, ktera uz byla docela levna a hlavne moc dobra. Muj zdravotni stav je prekvapive docela v pohode. Tak uvidime,kdy to zacne. Pak jsme jeste prochazely kolem Scherlock Holmes Clubu, tak jsme zapluly dovnitr. Holky, to by se vam libilo. Sami chlapi. Do klubu totiz vetsinou holky nechodi a jsou drzeny doma hodne zkratka. Takze diky bohu, ze zijeme v CR. Pivo je tu asi dvakrat drazsi nez ta vecere  Male pivo stoji asi 25 Kc, takze luxus, ze? Hrali tam ale super. Evropske songy, oldies a tak, takze jsem si pripadala jako doma.

Jinak je docela blbe, ze je tu tma jiz v sedm hodin a to bych nikde nemela chodit sama, takze nevim, co budu delat po vecerech. Ale to se urcite vymysli. Dneska se pujdu kouknout na takovy bazar a vecer na rozluckovou party se Standou (Cech, ktery tu byl jeden mesic v AIESEC).
Pro dnesek to bude asi vse. Doufam, ze v praci budu mit spojeni a budu moc psat.

prvni den v Indii

Takze jak uz jsem psala, uspesne jsem doletla do Indie kolem sedme rano. Rikala jsem si, jestli tam bude muj bagl, tak budu skoro nejstastnejsi clovek na svete. Sice obleceni do prace bylo to nejdulezitejsi a to jsem mela v prirucnim batohu, ale stejne jsem se nechtela se svymi vecmi rozloucit jen tak. A svete div se, on tam byl! Sice jsem po chvili zjistila, ze se mi tam neco vylilo, ale byl to jen sprchac, takze jsem opet zajasala, ze to neni treba becherovka. Te by byla vecna skoda :-)

Uspesne jsem vylezla z letiste a pokracovala cekaci halou. Ani jsem se nedivila, kdyz tam nestal nikdo s transparentem Lucie, welcome to India. Presto jsem stale doufala, ze treba venku v tom davu se nekdo takovy najde. Ale byla jsem obtezovana pouze chlapikami, kteri mi nabizeli taxik, ubytovani a kdovi, co jeste. Usoudila jsem, ze venku sama nepreziju. Zalezla jsem tedy opet dovnitr s tim, ze jim dam tak hodinku a pak to zacnu resit. Trochu jsem s nimi i soucitila, protoze vstavat tak brzo rano by se nechtelo ani mne. Mezitim jsem chtela napsat zpravu do Cech, ale bohuzel jsem zjistila, ze to z jakehosi duvodu nejde. Jelikoz za hodinu nikdo neprisel, napsala jsem SMS jednomu z AIESEC. K memu udivu bohuzel nesla odeslat ani tato zprava. Nastesti v cekaci hale byla telefonni budka, ktera byla obsluhovana Indama.Po dvou hodinach cekani jsem se rozhodla volat AISEC kancelar. Bohuzel nikdo nebral. Volala jsem tedy cislo AISECare, ale bohuzel taky neuspesne. To uz jsem zacala probadat mirne panice. Jelikoz jsem spala opravdu jen 2 hodiny a noc predtim to nebylo lepsi, vydela jsem se v posteli a ne zoufala na letisti. Pani od telefonu mi rekla, ze nikdo nebyva v kancelari pred desatou, tak at to zkusim jeste pak. Bohuzel ani po desate hodine to nikdo nebral. I pani to pripadalo divne, ale co jsme mohly delat. Takze jsem premyslela o nahradnim planu a zavolala jsem Deepakovi, coz je kluk, ktery byl na praxi v Praze a nastesti mi dal na sebe cislo. Je to fakt zlaticko, protoze mi navrhl, ze pro me prijede a samozrejme mi pomuze. Nastesti jsem se kratce pred dvanactou dovolala klukovi z AIESEC a ten udelal vsechno pro to, aby me nekdo vyzvedl. Take jsem se dozvedela, kde byl problem. Pry jsem jim napsala, ze prijedu az 16.8. a tak me ocekavli az dalsi den. Trochu komunikacni sum, ale hlavne, ze to dopadlo dobre. Prijel pro me zase jiny kluk z AIESEC jmenem Sad, nalozil me do sveho auta a dovezl do bytu, kde ted bydlim a budu bydlet. Sice jsem mela bydlet den v rodine, ale po peti hodinach stravenych na letisti a po dvou probdelych nocich jsem byla rada, ze mam kde bydlet. Hned prisel kluk, kteremu dum patri a musela jsem vyplaznout najem na cely mesic a zalohu. Zalohu jsem nemela v rupiich, takze jsme se dohodli, ze mu to dam az dalsi den. Pak jsem si uz mohla jit lehnout. Prvne jsem si vybalila veci do skrine, ktera je cela moje, ale moc mista v ni neni. Je cela kovova a na jednech dverich ma velke zrcadlo. Je tam i takovy maly seif, ktery si muzu zamknout. V podstate se zamyka cela skrin, protoze nejsou klice od pokoje a jenom od hlavnich dveri. Po hodinovem cisteni skrine a vybalovani jsem si dala konecne sprchu a mohla si jit lehnout. Za hodinu prisly moje spolubydlici, protoze byl zrovna Den nezavislosti (uz slavili 60 let) a holky mely volno. Hned se se mnou daly do reci a ja na ne koukala jak vyorana mys, protoze jsem byla trochu mimo. Jsou ale hrozne mile a hned me vzaly do mesta, pomohly mi vyridit telefon a ukazaly mi okoli. Pak jsem se dozvedela, ze druhy den nemusim do prace, protoze me ocekavaji az v pondeli. Na jednu stranu jsem byla rada, protoze jsem se mohla aspon vyspat a trochu asimilovat se zdejsi kulturou.

Hezky od začátku

Tak konecne sedim v internetove kavarne {tedy spis v takove spinave mistnosti se spinavymi asi 15 pocitaci} a muzu napsat sve zazitky a pocity do dnesniho dne.

Takze hezky od zacatku...........

Den 0 - tedy den plny cekani a cestovani (14.srpna 2007)

Z Prahy jsem odlitala kolem 7. hodiny rano a z hodinku jsem byla ve Frankfurtu. Rikala jsem si, co tam budu delat ty 3 hodiny co mam na prestup. Ale diky klucinovi, ktery mi u checkinu na Ruzyni sdelil, ze si musim svuj bagl pohlidat a v podstate si ho vyzvednout uz ve Frankfurtu a sama poslat dal, jsem mela opravdu co delat. Frankfurt je docela velke letiste a ja samozrejme netusila, kam jit. Byly dve cesty. Jedna projit kontrolou s pasem a druha pokracovat do jineho terminalu. Jelikoz jsem chtela letet dal, tak jsem vybrala dav jdouci druhou cestou. Dokonce se tam jezdi takovym metrem mezi terminaly, takze jsem tam nakonec vlezla a seznamila se s pani, ktera asi jedina mluvila cesky a taky nevedela kam. Ona ale letela do Ciny a drzela se sikmookych, takze sla dobre. Ja jsem asi po ctvrthodine zjistila, ze tato volba spravna nebyla a musela jsem se vracet. Zkusila jsem tedy projit pasovou kontrolou s tim, ze jsi tu pro ten muj bagl. Sedel tam sice moc hezky mlady muz, ktery ovsem kdyz zjistil, ze jsem prilitla z Prahy a to asi uz pred hodinou, udelal jenom upppps. No co, rikala jsem si, tak jsem se proste zapomnela a ten bagl nekde bude. No, samozrejme na tom pasu a ani vedle opravdu nebyl. Takze jsem se sla zeptat na ztraty a nalezy. Chteli videt takovy ten listek od batohu a pak mi pro me prekvapeni sdelili, ze neni ztraceny, ale ze mi ho dopravi az do Bangalore. Jupiiiiiiiii, to byla radostna novina. Ted uz jsem se na letisti pohybovala jako doma. A vlastne diky mylne informaci od ceskeho mladika jsem se ani nenudila :-}

Z Frankfurtu jsem letela do Bahrainu spolecnosti Gulf Air. Tak to byl ale komfort. Byly pouze dve sedacky vedle sebe, meli pro nas jiz pripravene deky a polstarky a hlavne tam byla velika obrazovka, kde ukazovali, jak jsme jeste daleko, kolik je tam stupnu, jakou rychlosti letime a tak. Tohle je asi docela standard, ale co me sokovalo byly male obrazovky zabudovane do sedacek, takze jsem mohla sledovat film Shrek 3 uplne krasne jako doma televizi. Potom nam prinesli jidelni listek, ktery vypadal jak z nejakeho hotelu. Takze timhle letadlem bych klidne litala porad. V Bahrainu jsem cekala 5 hodin, coz bylo asi to nejhorsi, protoze se mi chtelo spat, byla jsem unavena a uz me nebavilo byt sama. Nakonec jsem pro techto dlouhych 5 hodin zvolila nasledujici program:

- brouzdani po letisti - 10x

- otevreni knizky o Indii - 8x {z toho asi 3x jsem se vazne zacetla}

- snaha vymenit si penize za ty jejich - 2x {pak jsem to vzdala}

- poslouchani hudby - 4x

- navsteva zachodu, ktery stal opravdu za to - 2x

- modleni se, aby to utikalo rychleji - asi 100x

Nakonec jsem to ale prezila a uspesne nastoupila opet ke Gulf Air. Bohuzel jsem ocekavala uplne stejne letadlo s obrazovkami v sedackach, coz nebylo moudre, protoze jsem byla zklamana. Ale zase tam bylo vice mista pro nohy a servis byl opet moc dobry. Behem letu jsem spala asi 2 hodiny a do Bangalore priletla neco pred sedmou hodinou 15.srpna.