Risikhes - centrum jogy

Nase posledni stanice nese jmeno Risikhes, coz je svetove centrum jogy. Jezdi sem lide z celeho sveta se jogu ucit nebo ji ucit. Proto jsme se rozhodly, ze tady stravime cely tyden a budeme na zaver relaxovat. A Risikhes nas nezklamal. Je to poklidne mestecko s rekou Ganga, ktera je tady opravdu cista, a take s horami v pozadi.

Ja se rozhodla navstevovat kurzy jogy. Je to vlastne petidenni kurz a jelikoz jsem jediny student, mam ucitele jen a jen pro sebe. Kazdy den me vytahuje, ze si z nej delam srandu, ze me muci. Ono to teda opravdu vypada jak v tech filmech, kde vazali lidi za nohy a ruce a pak je natahovali. Kazdopadne je super, ze se mi muze plne venovat a ziskam tak zaklady jogy a budu moci pokracovat doma.

Jinak je tu vyborne jidlo vseho druhu, takze si opravdu uzivame v restauracich s vyhledem na reku a hory.

Byly jsme se take podivat na trhu, ale nic moc jsme neobjevily. Take jsme se rozhodly vydat raftovat, coz byl super zazitek. Tady jezdi skoro kazdy a kancelare, ktere to zprostredkovavaji jsou na kazdem rohu. Priroda byla neuveritelna, to by ani clovek nerek, ze to muze najit v Indii. Voda byla obcas divocejsi, ale o to to bylo zajimavejsi. Na konci jsme byli pekne unaveni, ale hodne spokojeni.

Risikhes byl opravdu krasne mesto, kde se da odpocivat klidne mesic. No neberte to - krasny pohled na hory, reku, dobre jidlo, moznost jogy, raftingu a dalsich aktivit, spousta zajimavych lidi a proste pohoda jazz..........

Pohled na Risikhes

Pripravena na rafting

Posledni skupinove foto pred nasednutim na raft. To se vsichni jeste usmivali.....

Jiz po zvladnuti nekolika pereji. Usmev stale pretrvava, i kdyz uz je trochu umely.

Prestavka na svacinku, nacerpani energie, cigaretku atd. proste podle libosti.

Nas instruktor si o prestavce proste skocil.

Muj ucitel jogy, ktery se mi naplno venoval, jelikoz jsem byla jeho jediny student.

Toto je prosim predpovidac budoucnosti. Nikdo nam ale predtim nerekl, ze to predpovida v hindi a ne v anglictine. Zaplatit jsme samozrejme museli :-(

Vylet na druhy breh Gangy.

Me oblibene izraelske jidlo - pita, humus, falafel, hranolky a salat. Mnam........

Muj oblibeny napoj Lemon Mint, ktery chutna jako nealkoholicke Mochitto.

Amritsar aneb nove dobrodruzstvi zacina

Po relaxovani v Kalkate jsme se vydaly na vlakove nadrazi. Vlak mel odjizdet v 19:10. Objednaly jsme si taxika, ktery mel pulhodinove zpozdeni. Trochu jsem byla nervozni, abychom to stihly, ale nakonec se zadarilo. Jenze kdyz jsme se koukly na tabuli, zjistily jsme, ze nas vlak ma tri hodiny zpozdeni a odjizdi az ve 22:00 (tedy snad - asi jako vsecho tady :-) To byla docela rana, protoze predstava tri hodin na vlakovem nadrazi nebyla zrovna nejlakavejsi. Ale co uz. Vanessa byla docela dost nastvana a zacala diskuzi na tema :"Ja fakt nevim, proc tohle delam. No, rekni mi proc? Mam ja tohle zapotrebi? Vzdyt ja si tu letenku muzu dovolit, tak proc ted tvrdnu tady na nadrazi?" Kazdopadne za chvili jsem ji presvedcila o tom, ze to tak hrozne nebude. Po chvili jsme se seznamily s milym indickym chlapcem, ktery nam aspon pomohl prekonat nudu. Sli jsme se najist do restaurace, kde nas totale ignorovali. Fakt jsme nepochopili, co to ma znamenat. Vsem Idosum slouzili jako kralum a my jsme si pro jidlo museli dojit osobne. Prvne jsme chteli vlastne jenom kafe, ale museli jsme si objednat i jidlo, abychom mohli dostat kafe. Ale aspon jsme se nasmali. Vlak opravdu prijel a my jsme mohly jit spat. 38 hodin jsme prezily docela v pohode. Prevazne jsme spaly, takze to docela uteklo.
Amritsar je znamy pro svuj zlaty chram, ktery je obklopeny vodou. Je to misto pro Sikhy, coz je nabozenstvi, ktere se mi docela libi. Muzou tam prijit totiz lide vsech narodnosti, vyznani atd. a dostanou jidlo zdarma cely den. Vecer jsme se sly podivat na obrad ukladani svate knihy ke spanku. Prislo nam, ze na to, ze je to kniha, i kdyz asi velmi posvatna, kolem ni nadelaji az moc povyku. Ale tomu my asi nemuzeme rozumet.........
Nasly jsme pomerne pekne bydleni s milym majitelem, ktery Vanesse rikal sestro a me kamaradko. Trval na tom, ze se s nim musime vyfotit a fotku mu poslat. Potom nam dal pozehnani a dve pusy na lice a odesel. Byly jsme se take podivat na Pakistansko-indicke ceromonii, ktera se kona kazdy den pri zapadu slunce na jejich hranicich. Tolik Indu najednou jsem jeste asi nevidela. Nastrojeni vojaci se tam predvadeli, ale vypadali vic nastvane nez smirene. Pak jsme jeste zajely do chramu, ktery byl spis jako zabavny park, protoze jsem musely prolezt jeskyni a potom jsme se dokonce ocitly v zaludku kravy.
Posledni den nam bohuzel prselo, takze to nebylo nic moc, ale aspon jsme pobyly na internetu a pustily si dva filmy, coz jsme uz asi taky potrebovaly.
Nocnim vlakem jsme se vydaly na posledni staci do Risikhese. Jelikoz jiz nebylo misto ve treti tride s klimatizaci, musely jsme zvolit spaci tridu. Rikaly jsme si, ze to prece nemuze byt tak hrozne. Kazdopadne tak spinave lehatka jsem jeste nevidela a navic nam nedali ani prosteradla jako obvykle. Ja jsem se trepala celou noc zimou zkroucena jako paragraf, protoze jsme se baly o bagly a tak s nami spaly na nasich lehatkach. Kazdopadne jsme to prezily, asi hlavne proto, ze jsme vedely, ze to bude nase posledni nocni cestovani a pak muzeme relaxovat. Takze poslednimu nocnimu vlaku zdar!

Trihodinove cekani na vlak. Takovy indicky styl - sezeni na zemi nejlepe s tim jejich cajem.

Nas kamarad, ktery se k nam pridal a tak nam to cekani uteklo rychleji. Fotka pred 38hodinovou cestou do Amritsaru.

Zlaty chram

Ukladani posvatne knihy ke spanku.

Na Pakistansko-indickych hranicich.

Opet na hranicich, kdy vztycili obe vlajky na pocest pratelstvi.

V chramu s bohyni Kali. Timto se ji omlouvam, ale proste neslo odolat....

S majitelem penzionu, kde jsme bydlely. Trval na tom, ze mu musime fotku poslat a nazival nas kamaradky a Vanessa byla dokonce sestra.

Nejhorsi vlak, kterym jsem cestovala.

Kalkata

Do Kalkaty jsme prijeli vlakem, ktery mel 3 hodiny zpozdeni. Na Indii je to jeste v ramci normalu, tedy oni to moc ani za zpozdeni nepovazuji. V podstate to bylo jedine zpozdeni, ktere jsme za ty 3 tydny zazili, takze jsme meli vice stesti nez jsme cekali. Kalkata byla uplne jina nez ostatni mesta. Jezdi tam zlute taxi a malych riksh tam moc neuvidite. Policiste, kteri ridi dopravu, jsou v bile uniforme a cele je to tam takove kultivovane. To byl muj dojem z cesty z nadrazi do hotelu. Jelikoz jsme byly unavene z presouvani se z mista na misto a neustaleho behani po pamatkach, rozhodly jsme se proste relaxovat a nikam nespechat. V Kalkate skoncilo nase tritydenni cestovani se skupinou 12 lidi a zacalo nase nove dobrodruzstvi jen ja a Vanessa. Pochutnali jsme si na posledni veceri dohromady a v dobrem se rozloucili. Uvidime, jestli zustaneme v kontaktu, ale rozhodne musim rici, ze jsem tam potkala super lidi a prozila nadherne tri tydny. S Vanessou jsme se tedy rozhodly, ze v Kalkate zustaneme jeste dva dalsi dny, protoze si chceme odpocinout pred dalsi cestou. Mozna to bude znit divne, ale rozhodly jsme se pro 38 hodinovou cestu vlakem. Pro ty, kterym to tak divne nezni, pripominam, ze indicky vlak vydapa trochu jinak nez evropsky. Ze zacatku cesty pomerne cisty, ale postupem casu plny odpadku, sdili ho s vami misky hrabalky a svaby a kazdy tam kasle, hlasite neco vypravi, smrka a bohuzel tam nejsou okna, ktera se daji otevrit, protoze nad hlavou mate silne mrazici klimatizaci. Kazdopadne jsme se pro tuto cestu rozhodly, protoze usetrime spoustu penez nez kdybychom letely a hlavne se nemusime nikam presouvat - nasedneme do vlaku a pak zase vysedneme. V Kalkate jsme tedy navstivily tamni trziste a stravily nekolik hodin povidanim s obchodniky v jejich kramcich a pitim jejich znameho caje. Toto mesto na nas pusobilo velmi prijemne a trochu jsme nakonec litovaly, ze jsme nemohly zustat dele, ale cekala na nas nova destinace - Amritsar, ktera urcite taky stoji za to.

Kalkata - v teto budove se nachazi trh, kde najdete jako obvykle vsechno vcetne drubeze, ktera zde nechava specificky smrad.

Hotel, ve kterem jsme s Vanessou bydlely.