Dalsi vikendovy zazitek

Minuly vikend jsem premluvila kolegu a vydali jsme se na vylet do indickych vesnic. V planu bylo navstivit dva vodopady a jeden chram. Jelikoz je zde vzdy hrozny provoz, kolega trval na tom, ze vyrazime brzy rano. No, brzy rano znamena v sedm a kupodivu jsem opravdu vyrazili temer v sedm, bylo asi jen o dvacet minut vice. On s sebou vzal dva kamarady a ja svoji upovidanou spolubydlici z USA, ktera je puvodne z Egypta a je muslimka. Jelikoz je ramadam, nemohla jist ani pit asi do pul sedme vecer, coz jsme ji tedy nikdo nezavidel. Cesta byla dlouha, misty klikata. Po dvou hodinach jsme zacali mit hlad a rozhodli se pro snidani. Sli jsme do vyhlasene restaurace, teda byly to takove domecky, ve kterych jsme sedeli venku a bylo to fakt super. Zkusila jsem jidlo, ktere mam nejradsi, ale obycejne ho jim k obedu ci veceri. Muj zadulek kupodivu neprotestoval, i kdyz to bylo tucne a korenene. Asi uz si chudak zvykl a uznal, ze to tady jinak nepujde. Prvni jsme zvolili chram, ktery byl z sediveho kamene a byl uzasny. Stavili ho skoro sedesat let, takze musel byt uzasny :-) Meli jsme dokonce pruvodce, ktery nam vysvetlil vyznam kazdeho kamene a ukazal i vnitrek. V tech jejich bozich se stale nevyznam. Aby taky jo, maji jich tu kolem tri milionu. Nevim, nevim, jestli budu odjizdet s pocitem, ze jsem tomu porozumela a ze jsem to pochopila. Ale to asi neni stejne treba, coz? Udelali jsme snad milion fotek, teda tady by to chtelo trochu opravit. Ja jsem se nechala vyfotit asi milionkrat. Ale nemuzu za to, protoze muj kolega se toho zhostil a chtel byt muj osobni fotograf za kazdou cenu. No, aspon mam konecne poradne fotky (muzete se presvedcit nize).
Pote jsme vyrazila k vodopadum. Cesta byla opravdu silena. Skoro se nedalo ani jet. Ale videli jsem, jak ja rikam, opravdovou Indii. Indove se vzdycky smeji a ptaji se me: „A co je vlastne opravdova Indie?“ Ale ja v tom mam jasno. Proste sprezeni volu, kteri vezou plny vuz dreva, zeny, ktere perou pradlo v rece, deti pobihajici po silnici, to je pro me opravdova Indie. Cestou jsme se chteli jeste naobedvat. Jelikoz to byla ale dalka, tak nas obed byl kolem treti. Dala jsem si klasicky mini menu, ktere stalo 6 Kc. Ano, ctete dobre. Ale je fakt, ze jsem jedla uz lepsi jidlo:-) Jeste jsem si dala ovocny salat se zmrzlinou, ktery byl drazsi nez cele jidlo, ale byl opravdu vyborny. Cestou k vodopadum jsme se opet trochu natrasali a jeli rychlosti lenochoda, ale nakonec jsem uspesne dorazili. Vodapad byl pekny, dokonce i mnoho opic ho obdivovalo, jak je tady zvykem. Udelali jsme par fotek, pochodili po kamenech a jeli jeste skouknout dalsi vodopad. Pak uz jsme vyrazili domu. Museli jsme se tedy jeste vracet do restaurace, kde jsme meli obed, protoze ma sikovna spolubydlici si tam zapomnela mobil. Nastesti ho zvedli a tak jsme prisli na to, ze je tam a ze neplave nekde ve vodopadu. Dali jsme si jeste veceri, kdyz uz jsme tam byli a vyrazili nazpet. Planovany prijezd byl tak kolem sedme osme. Dorazili jsme v pul jedenacte, ale byli jsme vice nez spokojeni. Dokonce jsme nasly i riksu, ktery nas odvezl za fixni cenu domu. Vylet to byl opravdu vydareni. Musim rict, ze Indove nejsou vubec nudni, teda aspon nekteri. Takhle dobre jsem se uz dlouho nezasmala. Kdyby se to secetlo, tak to bude tak hodina ci dve cisteho smichu. Takze mi to prodlouzilo zivot o minimalne dalsi rok. Tak to beru :-)

Tak tohle je podle me opravdova Indie. Cestou jsme jich potkali desitky. Vyslovila jsem prani se svest timto prostredkem, ale bohuzel jsme na to nemeli cas (nebo se mozna o me bali, to nevim). Treba se mi to jeste postesti. Musi to byt super zazitek.

Fotka u chramu. Muj kolega udelal nemozne, abych tam byl chram cely. Rikala jsem mu, ze lehat si na zem v bilem tricku opravdu neni nutne, ale je to proste zapaleny fotograf. Skoda, ze jsem nemela v tu chvili fotak ja, protoze ta fotka by stala za to.

Tak takhle vypadal chram v cele sve krase.

Maji tady nespocet bohu. Tohle je jeden z nich. Je to reinkarnace Visnu s tygri hlavou. Teda aspon myslim, test bych z toho fakt delat nechtela.

Chtela jsem si vyzkouset, jak se asi ma takovy budha. Osobne bych preferovala trochu vic mista a mekou podlozku pod zadek.

Indove se nezaprou. My kupujeme kamasutru v tistene podobe, oni si to pro jistotu vytesali do kamene :-)

Huraaaa, konecne jsem nasla kamenneho slona, na ktereho jsem si mohla sednout. Tenhle pry nebyl posvatny, ackoliv byl soucasti chramu. Trochu to nechapu, ale dulezite je, ze jsem se na nem mohla vyfotit.

Cestou k vodopadum jsme zastavili u ryzoveho pole, protoze jsem chtela videt, jak to vypada. U te prilezitosti jsem opet vyuzila sveho dvorniho fotografa a vyfotila se s mistnimi Indosi. Srandovni je, ze kdyz je vyfotite, chteji vzdycky videt, jak fotka dopadla. Pri takovem poctu zvedavcu tim stravite nekolik minut.

Prvni vodopad v cele sve krase. Ale na fotce to stejne neni to prave orechove :-(

Trochu meditace nikdy neuskodi....

Tohle byl druhy vodopad, ktery jsme navstivili. Byl trochu mensi nez ten prvni, ale stejne to byla krasa.

Tak tohle byl nas pansky doprovod. Kolega je ten vlevo.

Vikendovy vylet do Hampi

Tak konecne jsem se po mesici zucastnila delsiho vyletu. Vse zorganizovala ma spolubydlici. Jelikoz jiz nebyly listky do vlaku a bylo nas presne dvanact, pronajali jsme si minibus. Zvenku nevypadal zas tak mini, ale vevnitr byl o to vic mensi. Mista na nohy tam opravdu moc nebylo, ale byl cisty J Ridic byli take moc mili. Pravdepodobne miluji indickou hudbu, takze nam ji pousteli na plne pecky. Nekdy si rikam, jestli maji indove vubec usni bubinky, protoze kdyz se neco posloucha, tak poradne nahlas. Vyjeli jsme v patek v devet hodin vecer a po rozkodrcanych silnickach jsme se do Hampi dostali tak v sest rano. Misto bylo uzasne. Neuveritelny klid, duchovni atmosfera, same chramy, kameny a indicke domy. Ubytovali jsme se do prijemneho hotylku, ze ktereho jsme meli vyhled na nekolik chramu a na okoli, takze super bydleni. Jelikoz jsme chteli neco videt, nez se prihrnou davy turistu, dali jsme si snidani a vyrazili. Nasli jsme si pruvodce (teda on si vlastne nasel nas, jak uz to tak v Indii byva) a vydali se na mensi turu. Po trech hodinach jsme se utrmaceni vratili do hotelu a rozhodli se pro obed. Na doporuceni snad vsech, kteri tam jiz byli, jsme navstivili Mango Tree (mangovy strom). A myslim, ze budeme doporucovat stejne, jako vsichni pred nami. Sedi se tam na zemi a je tam uzasny vyhled na reku. Dokonce tam maji i houpacku. Proste uzasny a dokonce s dobrymi cenami. Po obede jsme se vydali na nakupy. Jako jiz zkusena obchodnice jsem opet usmlouvala sukni a satek a pomohla holkam usmlouvat i jejich veci. Hlavni je, neukazat jim, ze to opravdu chcete. Jiz jsem se naucila i pouzivat „Ale moje kamaradku koupila podobnou mnohem levneji (nebo spis rovnou rict cenu) nebo ja tu zkusim jinde a kdyztak se vratim.“ Ale opet to tam moc levne nebylo. Jih je kupodivu mnohem drazsi nez sever. Po nakupech jsme trochu odpocivali v hotelu a vydali se na veceri. Kam jinam nez do nasi oblibene restaurace Mango Tree. Jelikoz byl v te dobe festival, byl pripraven vecerni program. Deti zpivaly, prednasely, tancily, proste vsechno mozne, co dokazaly. Jelikoz jsme byli unaveni a druhy den nas cekal narocny program, sli jsem spat. Druhy den jsme si hned rano pronajali skutry. Sice to neni uplne obtizne uridit, ale ja se svymi ridicimi schopnostmi jsem vyuzila nabidku spolubdlici a byla jsem jen spolujezdec. Na skutrech jsme objeli okoli a navstivili co se dalo. Bylo to fakt super. Slunicko pralo, takze vsichni meli minimalne cerveny krk, nekteri byli chudaci spaleni trochu vice. Pocasi se kolem pate necekane obratilo a zacalo prset jak z konve. Jelikoz trochu prestalo, vydali jsme se domu, ale zastihl nas pekny slejvak. Vypadali jsme jako kdybychom zrovna vylezli z bazenu. Moc prijemne to nebylo, ale hlavne, ze jsme se vsichni vratili. Nebylo videt temer na krok a nektere skutry se cestou stridave porouchavali, takze jsme se museli hlidat, abychom tam nekoho nenechali. Proste sranda. Domu jsme prijeli v pondeli v sest rano, na hodku zalezli do postele a hura do prace. Byl to super vylet a tady je par fotek.

Vyhled z hotelu na hlavni chram, pred kterym se vecer konal festival.

Pohled ze zhora na Hampi.

Nas pruvodce ma velmi rad posvatne kravicky. Vpravo je damska cast expedice. Divka ve predu je moje spolubydlici ze Svedska, divka v bilem je muslimka, ktera bydli v USA a taky se mnou sdili byt.

Pohled na dalsi chram a palmy

Vyhled z naseho hotelu. V noci to byla jeste vetsi krasa.

Tady jsem s posvatnou kravickou. Chtela jsem se svezt, ale je to pry zakazane, tak snad priste.

Jeste ze mame pracku, co rikate.

Tak tohle je asi stonozka. Noh ma sice jen 94, ale treba ji tech 6 jeste doroste.

Nase vyprava na vypujcenych skutrech. Ten snedsi chlapik byl nas pruvodce

A toto je vyhled z jiz zminovane restaurace Mango Tree. Takhle to az tak hezky nevypada, ale byla to fakt nadhera.

Jak jsem psala, zrovna probihal festival Ganeisa, coz je takovy ten ruzovy slon vzadu. Tanci kolem neho, potom ho krmi a zpivaji mu. Vecer byl program na jeho pocest. Asi po tydnu, kdy festival konci, odnesou Ganeisu k vode, do ktere ho pusti.

Mesicni hodnoceni

Ano, ano, je to tak, uz jsem tady mesic, wow. A prijde mi, ze je to tak tyden. Hrozne to leti, ostatne jako vzdycky.
Rekla jsem si, ze by to chtelo kratke zhodnoceni, tak tady to je…….

Co mi stale dela problemy a neprestava me prekvapovat:
- prejit silnici za kratsi dobu nez 5 minut (obcas se to povede I drive, ale to je spise vyjimka),
- koukat na kravu, ktere prechazeni silnice nedela zadne problemy a jde, jakoby se nechumelilo a zadna auta tam nebyla,
- chytit nejaka anglicka slovicka, ktera spis pripominaji tu jejich hindstinu nez anglictinu,
- domluvit si se sefem nebo kolegou schuzku, ktera by nebyla odlozena nebo zrusena,
- sef, ktery se na zacatku hodnotici schuzky zepta – „A co chces vlastne hodnotit a proc?“,
- obcasny nedostatek vody v nasi domacnosti,
- riksa, ktery si vybira, jestli nas sveze nebo ne,
- fakt, ze jsou tu vsude palmy a citim se jak v Recku nez v Indii,
- preplnene party, kde hrajou jen house a techno,
- a mnoho dalsich, na ktere si vzdycky vzpomenu az po dokonceni prispevku L


Male uspechy:
- registrace na cizinecke policii,
- konecne poradny vylet do Hampi,
- obcas aspon mala pochvala od sefa, ze je spokojeny,
- zadne strevni problemy (zatim – co neni, muze byt J),
- par kamaradu, se kterymi se dobre povida a pari,
- usmlouvani nakup knizek ze 150 rupek na 50 rupek,
- zavedeni internetu, takze budu moct skypovat.


A tomuhle prosim rikaji mini meal (jidlo). Naji se z toho dva lidi a je to moc dobre. Takova vsehochut. Bohuzel pro me nemaji mini mini meal, takze jestli budu jist takove porce, prijedu o par kil tezsi :-(

Co se deje noveho

Tento tyden je velmi zajimavy. V pondeli jsme meli jit na party, protoze jsem konecne nasla misto, kde hrajou v pondeli Pop music. To jejich techno a house se vazne neda poslouchat. Jenze jsem se bohuzel necitila dobre, coz trva az doted. Sice nemam horecku, ale porad smrkam a boli me hlava. Chytla to i spolubydlici, tak bude asi veselo.

V praci jsem dostala zajimavy ukol - vytvorit si pro sebe plan s konkretnimi vysledky a casovym harmonogramem. Hmm, docela vyzva. Nemel by tohle prece jenom delat nadrizeny nebo aspon ve spolupraci s podrizenym? Bylo docela tezke konecne dostat z tech vsech manazeru, pod kterymi pracuji, konkretni praci pro me, ale zda se, ze se povedlo. Ted konecne vim, na cem budu pracovat aspon tento mesic. Je to hodne zajimave, protoze jsou to nove veci a hlavne je to vice oblasti HR, takze ziskam urcity prehled. Dokonce jsem se zacala ucit i kontingencni tabulky a budu ve studovani Excelu pokracovat i nadale. Prace je docela dost a nekdy se to nakopi, ze nevim, kam skocit. Ale spis si to muzu ridit sama, coz je fajn. Ale pokud se jedna o spolupraci, tak nic moc. Kazdy je hrozne zaneprazdneny a ziskat potrebne informace je fuska.

Dneska jsme byli pozvani na slavnosti obed u prilezitosti udelovani jmena synovi meho kolegy. Tomu je uz sice 5 mesicu, ale teprve dnes dostal jmeno. Bylo tam kolem 300 lidi, takze jsme museli cekat asi pul hodky v cekarne (tak se opravdu mistnost nazyvala) a pak se mackat, abychom se dostali ke stolu. Bohuzel jsem se uz nevesla ke stolu s mymi kolegy a tak jsem jedla se tremi indickymi starousky. Ale musim rict, ze to bylo opravdu vyborne. Cele menu skytalo asi patnact druhu pokrmu vcetne ovocneho salatu a zmrzliny nakonec. Mnam. Takovehle slavnosti si necham libit. Takze doufam, ze budu brzy pozvana na neco podobneho.

Zazitky z tretiho vikendu

Sice jsme meli naplanovany vylet do Hampi, coz je moc hezka vesnicka (teda aspon se to tady rika), ale jelikoz jsme nakonec zbyly jenom dve, nikam se nejelo. Sobotu jsme tedy stravily nakupovanim a tentokrate to bylo docela uspesne. Koupila jsem si konecne zabky do sprchy od pana Bati, dalsi zabky ale takove bilo-stribrne do prace, dlouhou zavinovaci sukni, kratkou sukni, tilko na doma a satek svetle smouli. V nedeli jsem zneuzila meho kolegu a jeli jsme na Nandi Hills, coz je takovy asi posvatny kopec asi 60km za mestem. Bylo to docela fajn. Sice zacalo prset, jakmile jsme prijeli, ale stacilo pockat deset minut v aute a pak uz to slo. Byli tam srandovni opice, ktere nebyli moc plache, takze bezne skakali po autech a tak. Dokonce meli i mala opicatka, ktera nosili na brisku. Priste snad prilozim i nejake fotky. Dali jsme si tam obed, ja cinske nudle, ktere jsem nemela snad uz dva mesice, a jeli jsme domu. Ja jsem vlastne jeste navstivila hinduisticky chram. Zasli jsme na kafe a cigaretu a pak jeste asi na dve piva. Takze docela vydareny vikend :-)A konecne taky trochu dokumentace.........

A tady je kolega, ktery mi pripomina Ediho Murphyho a jeho cerne auticko.

Opicky skakaly po autech a turiste si to fotili. Klasika. Ale je to roztomily, ze?

Cinske nudle, mnam, na ty jsem se tesila. I kdyz musim rict, ze na nase Cinany nemaji :-)

Tak tohle jsou ty jejich slavne kopce, tedy Nandi Hills.