Tak konecne jsem se po mesici zucastnila delsiho vyletu. Vse zorganizovala ma spolubydlici. Jelikoz jiz nebyly listky do vlaku a bylo nas presne dvanact, pronajali jsme si minibus. Zvenku nevypadal zas tak mini, ale vevnitr byl o to vic mensi. Mista na nohy tam opravdu moc nebylo, ale byl cisty J Ridic byli take moc mili. Pravdepodobne miluji indickou hudbu, takze nam ji pousteli na plne pecky. Nekdy si rikam, jestli maji indove vubec usni bubinky, protoze kdyz se neco posloucha, tak poradne nahlas. Vyjeli jsme v patek v devet hodin vecer a po rozkodrcanych silnickach jsme se do Hampi dostali tak v sest rano. Misto bylo uzasne. Neuveritelny klid, duchovni atmosfera, same chramy, kameny a indicke domy. Ubytovali jsme se do prijemneho hotylku, ze ktereho jsme meli vyhled na nekolik chramu a na okoli, takze super bydleni. Jelikoz jsme chteli neco videt, nez se prihrnou davy turistu, dali jsme si snidani a vyrazili. Nasli jsme si pruvodce (teda on si vlastne nasel nas, jak uz to tak v Indii byva) a vydali se na mensi turu. Po trech hodinach jsme se utrmaceni vratili do hotelu a rozhodli se pro obed. Na doporuceni snad vsech, kteri tam jiz byli, jsme navstivili Mango Tree (mangovy strom). A myslim, ze budeme doporucovat stejne, jako vsichni pred nami. Sedi se tam na zemi a je tam uzasny vyhled na reku. Dokonce tam maji i houpacku. Proste uzasny a dokonce s dobrymi cenami. Po obede jsme se vydali na nakupy. Jako jiz zkusena obchodnice jsem opet usmlouvala sukni a satek a pomohla holkam usmlouvat i jejich veci. Hlavni je, neukazat jim, ze to opravdu chcete. Jiz jsem se naucila i pouzivat „Ale moje kamaradku koupila podobnou mnohem levneji (nebo spis rovnou rict cenu) nebo ja tu zkusim jinde a kdyztak se vratim.“ Ale opet to tam moc levne nebylo. Jih je kupodivu mnohem drazsi nez sever. Po nakupech jsme trochu odpocivali v hotelu a vydali se na veceri. Kam jinam nez do nasi oblibene restaurace Mango Tree. Jelikoz byl v te dobe festival, byl pripraven vecerni program. Deti zpivaly, prednasely, tancily, proste vsechno mozne, co dokazaly. Jelikoz jsme byli unaveni a druhy den nas cekal narocny program, sli jsem spat. Druhy den jsme si hned rano pronajali skutry. Sice to neni uplne obtizne uridit, ale ja se svymi ridicimi schopnostmi jsem vyuzila nabidku spolubdlici a byla jsem jen spolujezdec. Na skutrech jsme objeli okoli a navstivili co se dalo. Bylo to fakt super. Slunicko pralo, takze vsichni meli minimalne cerveny krk, nekteri byli chudaci spaleni trochu vice. Pocasi se kolem pate necekane obratilo a zacalo prset jak z konve. Jelikoz trochu prestalo, vydali jsme se domu, ale zastihl nas pekny slejvak. Vypadali jsme jako kdybychom zrovna vylezli z bazenu. Moc prijemne to nebylo, ale hlavne, ze jsme se vsichni vratili. Nebylo videt temer na krok a nektere skutry se cestou stridave porouchavali, takze jsme se museli hlidat, abychom tam nekoho nenechali. Proste sranda. Domu jsme prijeli v pondeli v sest rano, na hodku zalezli do postele a hura do prace. Byl to super vylet a tady je par fotek.
Vyhled z hotelu na hlavni chram, pred kterym se vecer konal festival.
Pohled ze zhora na Hampi.
Nas pruvodce ma velmi rad posvatne kravicky. Vpravo je damska cast expedice. Divka ve predu je moje spolubydlici ze Svedska, divka v bilem je muslimka, ktera bydli v USA a taky se mnou sdili byt.
Pohled na dalsi chram a palmy
Vyhled z naseho hotelu. V noci to byla jeste vetsi krasa.
Tady jsem s posvatnou kravickou. Chtela jsem se svezt, ale je to pry zakazane, tak snad priste.
Jeste ze mame pracku, co rikate.
Nase vyprava na vypujcenych skutrech. Ten snedsi chlapik byl nas pruvodce
A toto je vyhled z jiz zminovane restaurace Mango Tree. Takhle to az tak hezky nevypada, ale byla to fakt nadhera.
Jak jsem psala, zrovna probihal festival Ganeisa, coz je takovy ten ruzovy slon vzadu. Tanci kolem neho, potom ho krmi a zpivaji mu. Vecer byl program na jeho pocest. Asi po tydnu, kdy festival konci, odnesou Ganeisu k vode, do ktere ho pusti.
Tady jsem s posvatnou kravickou. Chtela jsem se svezt, ale je to pry zakazane, tak snad priste. 
Jeste ze mame pracku, co rikate.
Tak tohle je asi stonozka. Noh ma sice jen 94, ale treba ji tech 6 jeste doroste.
Nase vyprava na vypujcenych skutrech. Ten snedsi chlapik byl nas pruvodce
A toto je vyhled z jiz zminovane restaurace Mango Tree. Takhle to az tak hezky nevypada, ale byla to fakt nadhera.
Jak jsem psala, zrovna probihal festival Ganeisa, coz je takovy ten ruzovy slon vzadu. Tanci kolem neho, potom ho krmi a zpivaji mu. Vecer byl program na jeho pocest. Asi po tydnu, kdy festival konci, odnesou Ganeisu k vode, do ktere ho pusti. 
Žádné komentáře:
Okomentovat