Temer kazdy, koho jsem potkala, mi rikal: “Tak to kdyz tu budes pul roku, budes urcite pozvana na nekolik svateb.” A ja tomu neverila. Kdo by me zval? Muj kamarad se uz ozenil minuly rok a nikoho jineho neznam. Ostatni praktikanti se asi taky zenit nebudou, tak kdo by me teda zval. Ale tato veta se opravdu stala skutecnosti a ja byla pozvana na svatbu. Moje spolubydlici Meiken z Danska chodi s klukem z Mauriciusu, ktery ovsem zije v Indii 3 roky, takze uz zna pomerne hodne lidi. Ten byl pozvan na svatbu a pozval I nas. Svatba se konala v Chennai, coz je mesto na vychodnim pobrezi, tudiz je tam more. Svatba byla sice indicka, ale svatebcane byli krestane, takze to nebyl tak dlouhy obrad jako s hindi. Rozhodli jsme se vyrazit z Bangalore v sobotu v deset vecer a cestovat pres noc. Jeli jsme luxusnim a drahym autobusem, kterym mel klimatizaci. Byl opravdu pohodlny, takze se dalo i spat, ale klimatizace byla jako mrazak, takze se v podstate az tak spat nedalo (I kdyz jsme dostali deky, byla tam zima zimouci). Do Chennai jsme dorazili v pet rano a opravdovym indickym autobusem jsme se vydali do domu kamarada, ktery na nas uz cekal. Prevlekli jsme se do svatebniho, dosli si na snidani a sli se kouknout do kostela. Tam se konaly posledni pripravy. Bohuzel jsme tam byli moc brzo, takze jsem muesli asi dve hodiny cekat, coz nebylo uplne nejprijemnejsi po probdele noci. Indove musi byt vsude pozde, takze ani svatba nebyla vyjimkou. Svatba zacala asi o trictvrte hodiny pozdeji, coz je v podstate jeste rekord. V necem je to podobne jako nase svatba, ale opravdu jen v malickostech. Je smutne, ze nevesta se tvari jak na pohrbu, kdyz jde k oltari. Tady bych dala zapravdu Meiken, ktera rika: “To je hrozne se divat na placici a utrapenou nevestu, vzdyt by to mel byt nejstastnejsi den jejiho zivota a pri tom je to jeden z nejhorsich dnu.” Ono neni divu, kdyz chudak nevi, koho si vlastne bere a je to den, kdy se louci s rodinou a stehuje se k manzelovi.
Obrad trval asi hodinu a pul a byl velmi zajimavy, skoda, ze jsme nerozumeli ani slovo, protoze to bylo tamilsky. Ale kdyz se zpivalo, pridali jsme se a delali jsme, ze pisne zname, coz byla velka sranda. Potom se svatebcane presunuli ven na takove podium a prijimali dary. S kazdym se museli vyfotit, takze pro ne opravdu velka zabava. Nejvetsi hladovci jako my, se presunuli ke svatebnimu obedu. Probihalo to jako na bezicim platu. Prvne jsme dostali bananovy list, ktery jsme si umyli vodou, pak na to nekolik kopecku ryze, nejake bramburky, trochu brambor, neco sladkeho a na zaver banan. Sedelo se asi v deseti radach a kdyz jste dojidali, stali za vami jiz dalsi zajemci, aby si ohlidali zidli. Potom, co jsme se najedli a predali dar, jsme se vydali opet domu a prevlekli se. Najmuli jsme si auto, ktere nas vozilo po meste, takze jsme mohli videt mesto v cele jeho krase. Architektura byla opravdu zajimava a pripomanala hodne Anglii, misty Turecko, takze takova smeska, ale moc hezka smeska J A konecne jsem navstivila svoji prvni plaz v Indii. Byla jsem jak male decko, takze jsem si za chvili uvedomila, ze me kalhoty jsou skoro cele mokre. Myslela jsem si, ze uschnou rychle, ale trvalo to jest nekolik hodin, protoze tam sice bylo teplo, ale taky hodne vlhko a schnout se jim ze zahadneho duvodu nechtelo. Navstivili jsme taky hadi park a detsky park, coz byla takova zoo. Zvirata byla lina a kupodivu nebyla ani hladova, protoze v klecich bylo pro ne jidlo a oni delali, jako by nic. Navstivili jsme taky pekny kostel, kde je pochovan apostol Tomas. Pomerne utahani jsme se presunuli opet do domu hostitelu, rozhodli se jit najist pred odjezdem a pak se vydat domu. Najit autobus neni tezke, jelo tam asi deset autobusu, ale my jsme chteli tentokrate bez klimatizace a pohodlny, coz az tak lehke nebylo. Nakonec jsme nasli jeden, kde byly dve sedadla uplne vzadu, coz hrozne drnca a jedno uplne vpredu. Jelikoz jsme ale chteli jet, abych se vyspala a mohla druhy den do prace, prijali jsme tenhle autobus. No, postel to nebyla, ale zas tak spatne to taky nebylo. Ted jsem v praci a oci mam stale otevrene, takze cestovani pres noc zdar!
Obrad trval asi hodinu a pul a byl velmi zajimavy, skoda, ze jsme nerozumeli ani slovo, protoze to bylo tamilsky. Ale kdyz se zpivalo, pridali jsme se a delali jsme, ze pisne zname, coz byla velka sranda. Potom se svatebcane presunuli ven na takove podium a prijimali dary. S kazdym se museli vyfotit, takze pro ne opravdu velka zabava. Nejvetsi hladovci jako my, se presunuli ke svatebnimu obedu. Probihalo to jako na bezicim platu. Prvne jsme dostali bananovy list, ktery jsme si umyli vodou, pak na to nekolik kopecku ryze, nejake bramburky, trochu brambor, neco sladkeho a na zaver banan. Sedelo se asi v deseti radach a kdyz jste dojidali, stali za vami jiz dalsi zajemci, aby si ohlidali zidli. Potom, co jsme se najedli a predali dar, jsme se vydali opet domu a prevlekli se. Najmuli jsme si auto, ktere nas vozilo po meste, takze jsme mohli videt mesto v cele jeho krase. Architektura byla opravdu zajimava a pripomanala hodne Anglii, misty Turecko, takze takova smeska, ale moc hezka smeska J A konecne jsem navstivila svoji prvni plaz v Indii. Byla jsem jak male decko, takze jsem si za chvili uvedomila, ze me kalhoty jsou skoro cele mokre. Myslela jsem si, ze uschnou rychle, ale trvalo to jest nekolik hodin, protoze tam sice bylo teplo, ale taky hodne vlhko a schnout se jim ze zahadneho duvodu nechtelo. Navstivili jsme taky hadi park a detsky park, coz byla takova zoo. Zvirata byla lina a kupodivu nebyla ani hladova, protoze v klecich bylo pro ne jidlo a oni delali, jako by nic. Navstivili jsme taky pekny kostel, kde je pochovan apostol Tomas. Pomerne utahani jsme se presunuli opet do domu hostitelu, rozhodli se jit najist pred odjezdem a pak se vydat domu. Najit autobus neni tezke, jelo tam asi deset autobusu, ale my jsme chteli tentokrate bez klimatizace a pohodlny, coz az tak lehke nebylo. Nakonec jsme nasli jeden, kde byly dve sedadla uplne vzadu, coz hrozne drnca a jedno uplne vpredu. Jelikoz jsme ale chteli jet, abych se vyspala a mohla druhy den do prace, prijali jsme tenhle autobus. No, postel to nebyla, ale zas tak spatne to taky nebylo. Ted jsem v praci a oci mam stale otevrene, takze cestovani pres noc zdar!
Musely jsme s Meiken vyzkouset, zda je vsechno dobre nasvicene a zda budou mit svatebcane nezapomenutelne fotografie. A taky po dvou hodinach cekani vas napadaji ruzne veci...
Svatebni obrad.
Tak takhle se chudaci museli fotit uplne s kazdym. Jeste ze u nas to staci jen parkrat.
Svatebni hostina, ten prostredni byl zpevak na svatbe. Opravdu prociteny prednes.
A tohle bylo svatebni menu. Jeste casem doplnili asi dve kupicky ryze a jednu sladkost. Ale chutnalo to fakt dobre a nebylo to vubec palive.
Vlny byly opravdu velke, jak stvorene pro surfovani.
S Meiken na plazi. To uz byly moje kalhoty trochu mokre.
Ja a moji bodygardi. V Indii je to pomerne levna zalezitost, tak jsem si jich koupila rovnou nekolik :-)
To je podoba, coz?
Cozpak nam ve skolce nerikali, ze kdyz polibime zabaka s korunkou, stane se z neho hezky princ? Chtela jsem to zkusit aspon s morskou pannou, kdyz uz jsem nenasla zabaka, ale bohuzel to nezapusobilo :-(
S dalsi sochou. Abych to uvedla na pravou miru, drzim se jejich koralu, ktere ma kolem krku. Originalnim fotkam zdar! 
4 komentáře:
Tak tomu rikam nahoda. Za par dni jedu sluzebne do Bangalore a tak si rikam, ze kouknu na net, jestli nekdo odtud nepise zazitky a zrovna znama z Pelhrimova. Dobra haluz.
Hmmm, tak to je urcite dobra haluz. Ale bohuzel neznam zadneho Petislava :-( nebo je to jen prezdivka? Jestli chces, muzu poradit, dat nejaky tipy, cokoliv bys potreboval.
mam Te rada, Paloucku:-)
Ja tebe taky, Bedlicko :-)
Okomentovat