prvni den v Indii

Takze jak uz jsem psala, uspesne jsem doletla do Indie kolem sedme rano. Rikala jsem si, jestli tam bude muj bagl, tak budu skoro nejstastnejsi clovek na svete. Sice obleceni do prace bylo to nejdulezitejsi a to jsem mela v prirucnim batohu, ale stejne jsem se nechtela se svymi vecmi rozloucit jen tak. A svete div se, on tam byl! Sice jsem po chvili zjistila, ze se mi tam neco vylilo, ale byl to jen sprchac, takze jsem opet zajasala, ze to neni treba becherovka. Te by byla vecna skoda :-)

Uspesne jsem vylezla z letiste a pokracovala cekaci halou. Ani jsem se nedivila, kdyz tam nestal nikdo s transparentem Lucie, welcome to India. Presto jsem stale doufala, ze treba venku v tom davu se nekdo takovy najde. Ale byla jsem obtezovana pouze chlapikami, kteri mi nabizeli taxik, ubytovani a kdovi, co jeste. Usoudila jsem, ze venku sama nepreziju. Zalezla jsem tedy opet dovnitr s tim, ze jim dam tak hodinku a pak to zacnu resit. Trochu jsem s nimi i soucitila, protoze vstavat tak brzo rano by se nechtelo ani mne. Mezitim jsem chtela napsat zpravu do Cech, ale bohuzel jsem zjistila, ze to z jakehosi duvodu nejde. Jelikoz za hodinu nikdo neprisel, napsala jsem SMS jednomu z AIESEC. K memu udivu bohuzel nesla odeslat ani tato zprava. Nastesti v cekaci hale byla telefonni budka, ktera byla obsluhovana Indama.Po dvou hodinach cekani jsem se rozhodla volat AISEC kancelar. Bohuzel nikdo nebral. Volala jsem tedy cislo AISECare, ale bohuzel taky neuspesne. To uz jsem zacala probadat mirne panice. Jelikoz jsem spala opravdu jen 2 hodiny a noc predtim to nebylo lepsi, vydela jsem se v posteli a ne zoufala na letisti. Pani od telefonu mi rekla, ze nikdo nebyva v kancelari pred desatou, tak at to zkusim jeste pak. Bohuzel ani po desate hodine to nikdo nebral. I pani to pripadalo divne, ale co jsme mohly delat. Takze jsem premyslela o nahradnim planu a zavolala jsem Deepakovi, coz je kluk, ktery byl na praxi v Praze a nastesti mi dal na sebe cislo. Je to fakt zlaticko, protoze mi navrhl, ze pro me prijede a samozrejme mi pomuze. Nastesti jsem se kratce pred dvanactou dovolala klukovi z AIESEC a ten udelal vsechno pro to, aby me nekdo vyzvedl. Take jsem se dozvedela, kde byl problem. Pry jsem jim napsala, ze prijedu az 16.8. a tak me ocekavli az dalsi den. Trochu komunikacni sum, ale hlavne, ze to dopadlo dobre. Prijel pro me zase jiny kluk z AIESEC jmenem Sad, nalozil me do sveho auta a dovezl do bytu, kde ted bydlim a budu bydlet. Sice jsem mela bydlet den v rodine, ale po peti hodinach stravenych na letisti a po dvou probdelych nocich jsem byla rada, ze mam kde bydlet. Hned prisel kluk, kteremu dum patri a musela jsem vyplaznout najem na cely mesic a zalohu. Zalohu jsem nemela v rupiich, takze jsme se dohodli, ze mu to dam az dalsi den. Pak jsem si uz mohla jit lehnout. Prvne jsem si vybalila veci do skrine, ktera je cela moje, ale moc mista v ni neni. Je cela kovova a na jednech dverich ma velke zrcadlo. Je tam i takovy maly seif, ktery si muzu zamknout. V podstate se zamyka cela skrin, protoze nejsou klice od pokoje a jenom od hlavnich dveri. Po hodinovem cisteni skrine a vybalovani jsem si dala konecne sprchu a mohla si jit lehnout. Za hodinu prisly moje spolubydlici, protoze byl zrovna Den nezavislosti (uz slavili 60 let) a holky mely volno. Hned se se mnou daly do reci a ja na ne koukala jak vyorana mys, protoze jsem byla trochu mimo. Jsou ale hrozne mile a hned me vzaly do mesta, pomohly mi vyridit telefon a ukazaly mi okoli. Pak jsem se dozvedela, ze druhy den nemusim do prace, protoze me ocekavaji az v pondeli. Na jednu stranu jsem byla rada, protoze jsem se mohla aspon vyspat a trochu asimilovat se zdejsi kulturou.